31

SDĚLENĺ
Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. září 1996 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní dědických a darovacích.

Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Vídni dne 13. prosince 1999.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 13 odst. 2 dne 1. března 2000.

Anglické znění a český překlad Smlouvy se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

SMLOUVA

mezi
Českou republikou
a
Rakouskou republikou

o zamezení dvojího zdanění v oboru daní dědických a darovacích

Česká republika a Rakouská republika,

přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní dědických a darovacích,

se dohodly takto:

Článek 1

DĚDICTVĺ A DARY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE

Tato Smlouva se vztahuje na:

Článek 2

DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE

1. Tato Smlouva se vztahuje na daně dědické a darovací ukládané jménem každého smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně dědické se považují daně, které jsou ukládany z důvodu úmrtí ve formě daní dědických, převodních poplatků nebo daní z darování pro případ úmrtí. Za daně darovací se považují daně, které jsou ukládány v souvislosti s převody mezi živými osobami pouze v důsledku toho, že jsou tyto převody zcela nebo zčásti bezúplatné.

3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:

4. Tato Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

Článek 3

VŠEOBECNÉ DEFINICE

1. Pro účely této Smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

2. Pokud jde o provádění Smlouvy některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje.

Článek 4

DAŇOVÝ DOMICIL

1. Pro účely této Smlouvy výraz "osoba mající bydliště nebo sídlo v jednom ze smluvních států" označuje jakoukoli osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podléhá podle právních předpisů tohoto státu zdanění v tomto státě z důvodu jejího bydliště, sídla, nebo místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje jakoukoli osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podléhá zdanění v tomto státě pouze ve vztahu k majetku tam umístěnému.

2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, ve kterém se nachází místo jejího skutečného vedení.

Článek 5

NEMOVITÝ MAJETEK

1.  Nemovitý majetek, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom ze smluvních států a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, který mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 se rovněž použije na nemovitý majetek podniku a na nemovitý majetek používaný k výkonu odborných služeb nebo jiných činností nezávislé povahy.

Článek 6

MOVITÝ MAJETEK STÁLÉ PROVOZOVNY
NEBO STÁLÉ ZÁKLADNY

1. Movitý majetek podniku, který tvoří část pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom ze smluvních států, který je obchodním majetkem stálé provozovny umístěné ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Pro účely této Smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

3. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

4. Staveniště, stavba nebo instalační projekt tvoří stálou provozovnu pouze v případě, trvá-li déle než dvanáct měsíců.

5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

6. Movitý majetek, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom ze smluvních států, používaný pro vykonávání odborných služeb nebo jiných činností nezávislé povahy a patřící ke stálé základně umístěné ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

Článek 7

OSTATNĺ MAJETEK

1. Majetek kdekoliv umístěný, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby s bydlištěm nebo sídlem v jednom ze smluvních států a na který se nevztahují články 5 a 6, podléhá zdanění pouze v tomto státě.

2. Pro případy, kdy by nedošlo ke zdanění v žádném ze smluvních států, nepoužije se ustanovení odstavce 1, pokud jde o dary, jestliže dárce přenese své bydliště či sídlo z Rakouské republiky do České republiky a poskytuje takové dary v období pěti let po změně bydliště či sídla.

Článek 8

ODPOČET DLUHŮ

1. Dluhy váznoucí na jakémkoli majetku uvedeném v článku 5 budou odečteny od hodnoty tohoto majetku. Dluhy neváznoucí na žádném majetku uvedeném v článku 5 související s nabytím, změnou, opravou nebo údržbou jakéhokoliv takového majetku budou od hodnoty tohoto majetku odečteny.

2. Dluhy patřící ke stálé provozovně uvedené v článku 6 odst. 1 nebo ke stálé základně uvedené v článku 6 odst. 6 budou s výhradou ustanovení odstavce 1 odečteny od hodnoty stálé provozovny nebo stálé základny podle toho, o jaký případ se jedná.

3. Jiné dluhy budou odečteny od hodnoty majetku, na který se vztahují ustanovení článku 7.

4. Překročí-li dluh hodnotu majetku, od kterého má být odečten v jednom ze smluvních států podle ustanovení odstavce 1 nebo 2, odečte se zbývající dluh od hodnoty jakéhokoliv jiného majetku zdanitelného v tomto státě.

5. Jakákoli přebývající částka dluhu přetrvávající v jednom ze smluvních států po odečtení podle odstavce 3 nebo 4 se odečte od hodnoty majetku podléhajícího zdanění ve druhém smluvním státě.

6. Pokud by ustanovení odstavců 1 až 5 ukládala jednomu ze smluvních států povinnost odečíst dluhy v rozsahu větším, než umožňují jeho zákony, použijí se tato ustanovení pouze do té míry, že druhý smluvní stát není povinen odečíst tytéž dluhy jinak než podle jeho vlastních zákonů.

Článek 9

VYLOUČENĺ DVOJĺHO ZDANĚNĺ

METODA VYNĚTĺ

1. Smluvní stát, ve kterém měl zůstavitel bydliště v době úmrtí nebo dárce bydliště či sídlo v době poskytnutí daru, vyjme ze zdanění jakýkoliv majetek, pokud jde o takový případ, který může být v souladu s ustanoveními této Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě.

2. Tento smluvní stát rovněž vyjme ze zdanění jakýkoliv majetek, který ve vztahu k předchozímu daru a v souladu s ustanoveními této Smlouvy mohl být zdaněn ve druhém smluvním státě. Tento stát však nevyjme ze zdanění jakýkoliv majetek, který byl zdanitelný v tomto státě v souladu s ustanoveními článku 5 nebo 6 této Smlouvy.

3. V každém případě může tento smluvní stát vzít v úvahu vyjmutý majetek při výpočtu částky daně z jakéhokoliv zbývajícího majetku.

Článek 10

ŘEŠENĺ PŘĺPADŮ DOHODOU

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této Smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu jednoho nebo druhého smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu s ustanoveními této Smlouvy. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové lhůty uvedené ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění u případů, o kterých Smlouva nepojednává.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 11

VÝMĚNA INFORMACĺ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této Smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

Článek 12

DIPLOMATÉ A KONZULÁRNĺ ÚŘEDNĺCI

Nic v této Smlouvě se nedotýká daňových výsad diplomatů nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Článek 13

VSTUP V PLATNOST

1. Tato Smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny ve Vídni co nejdříve.

2. Tato Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny, a její ustanovení se použijí na nabytí pozůstalostí po osobách, které zemřely, a na dary, které byly poskytnuty v tento den nebo později.

Článek 14

VÝPOVĚĎ

Tato Smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět kdykoliv po pěti letech ode dne, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, za předpokladu, že nejméně šest měsíců předem byla diplomatickou cestou předána písemná nóta o vypovězení této Smlouvy. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat u nabytí pozůstalostí po osobách zemřelých a darů poskytnutých po 31. prosinci následujícím po dni vypovězení uvedeném v nótě o vypovězení.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 19. září tisíc devět set devadesát šest v anglickém jazyce.