17

Sdělení ke Smlouvě mezi Českou republikou a Spojenými státy mexickými o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku¹ (dále jen „Smlouva“) v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám² (dále jen „Úmluva“)

Č. j.: MF-5860/2017/15-148

Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467

Článek 1

Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Mexikem ve vztahu k Úmluvě mění následovně:

1) Nový text preambule Smlouvy zní:

„Česká republika a Spojené státy mexické,

zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treaty-shopping“ a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),

se dohodly takto:“.

2)

a) První věta článku 24 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:

„Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.“.

b) Odstavec 2 článku 24 Smlouvy se nahrazuje následovně:

„Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.“.

3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou součástí:

„Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.“.

Článek 2

Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:

1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2024 nebo později; a

2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. ledna 2024 nebo později.

JUDr. Ing. Jiří Kappel, Ph.D., v. r.
ředitel odboru Daně z příjmů