Nakladatelství Sagit, a.s.

ZÁKON č. 283/2020 Sb.,

kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

účinnost: 1. 1. 2021

Zákon č. 283/2020 Sb. zasahuje do několika témat edice ÚZ; toto je stručná anotace dopadů zákona do tématu:
Daňový řád, finanční správa, daňové poradenství, platby v hotovosti

Novelizované předpisy:

• Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Anotace:

A) K zákonu č. 280/2009 Sb.
 

• Tato novela obsahuje celkem 142 bodů změn příslušných ustanovení daňového řádu a 13 bodů přechodných ustanovení. Jedná se o největší novelu daňového řádu od jeho vzniku. Charakter změn je různý, od terminologických či legislativně technických, přes věcné, které větším či menším způsobem přinášejí, ruší nebo mění dosavadní úpravu, až po strukturální, které výrazným způsobem mění uspořádání jednotlivých částí zákona.
   

STRUČNÝ POPIS JEDNOTLIVÝCH ZMĚN
 

Odborný konzultant [§ 31 odst. 1 DŘ]

• Doposud si odborného konzultanta k jednání mohli přibrat pouze daňový subjekt nebo jeho zástupce. Novela toto právo rozšiřuje na všechny osoby zúčastněné na správě daní (viz § 5 odst. 3 DŘ). Osoba odborného konzultanta (zejména jako realizace práva na právní pomoc vycházející z ústavního pořádku) je tak připuštěna i u třetích osob typu svědek či osoba podávající vysvětlení.
   

Běh lhůty pro správce daně [§ 34 odst. 2 DŘ]

• Doposud byl počátek běhu lhůty pro správce daně odvozen ode dne, kdy podání došlo správci daně. V případě elektronického podání s následnou autorizací (viz § 71 odst. 3 DŘ) však byl správce daně na lhůtě krácen, a to o dobu, kterou daňový subjekt využil k autorizaci. Novela tento stav napravuje a počátek lhůty pro správce daně je nově odvozen až ode dne, kdy bylo podáno potvrzení daného podání, tedy dnem, kdy disponuje podáním kompletním.
   

Prodloužení lhůty [§ 36 odst. 7 DŘ]

• Ustanovení § 73 odst. 1 DŘ nově výslovně zakotvuje, že podání je učiněno dnem, kdy správci daně došlo. Nový § 36 odstavec 7 však normuje, že pro žádost o prodloužení lhůty nebude toto obecné pravidlo aplikováno, ale postačí okamžik, kdy podání opustilo sféru podatele (tj. např. jeho předání poštovní přepravě či odeslání datové správy), pakliže je adresováno věcně a místně příslušnému správci daně. Pro prodloužení lhůty dle § 36 odst. 2 DŘ se tedy bude posuzovat doba, která zbývala z původní lhůty ke dni, kdy bylo podání předáno např. poště.
   

Povinnost mlčenlivosti [§ 53 odst. 1 písm. l) a m) DŘ]

• Požadavek absence nedoplatků je v řadě případů formulován zvláštními zákony jako podmínka vydání povolení, provedení registrace či jiného úkonu, který opravňuje daňový subjekt k výkonu určité činnosti či mu umožňuje získání určitého statusu. Novela daného ustanovení umožňuje, aby si jiný orgán veřejné moci ověřil bezdlužnost přímo u správce daně. Daňový subjekt tak nemusí dokládat bezdlužnost osobně nebo nemusí zprostit správce daně mlčenlivosti.
• Dosud existoval průlom do mlčenlivosti pro účely soudních řízení, průlom však absentoval u mezinárodních arbitráží – pro účely obhajoby zájmů ČR v řízeních podle mezinárodních smluv, ve kterých za ČR jedná Ministerstvo financí ČR. Novela tuto absenci napravuje.
   

Daňová informační schránka [§ 69 až 69b DŘ]

• Primární funkcí daňové informační schránky je umožnění daňovým subjektům a jejich zástupcům nahlížení do vybraných údajů ve spisu daňového subjektu a na stav jeho osobních daňových účtů.
• Novela rozšiřuje funkcionalitu stávající daňové informační schránky tak, aby pokryla všechny služby, které je možné uživateli nabídnout. Daňová informační schránka bude moci být využita pro následující činnosti:
  • činit podání s využitím vybraných informací – tzv. předvyplněná podání,
  • získávat vybrané informace shromažďované ve spisu a na osobním daňovém účtu prostřednictvím dálkového přístupu (internetu) v širším pojetí než dosud, soustředěné i za více správců daně (nesupluje ale institut nahlížení do spisu),
  • získávat vybrané informace o svých právech a povinnostech,
  • zřídit přístup i pro další osoby mimo daňový subjekt.
• Přechodné ustanovení garantuje dvanáctiměsíční období, po které zůstane zachována existence daňové informační schránky podle dosavadní právní úpravy.
   

Podání [§ 71 a § 72 odst. 6 DŘ]

• Stávající způsoby autorizace podání jsou doplněny o dva nové způsoby:
  • autorizaci provedenou s využitím přístupu se zaručenou identitou, tj. pomocí jednoznačného ověření identity fyzické osoby prostřednictvím Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, resp. prostřednictvím Národní identitní autority,
  • autorizaci provedenou prostřednictvím daňové informační schránky (viz § 69 až 69b DŘ).
• Novela zmírňuje povinnost podávat tzv. formulářová podání (tedy přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů a daňové tvrzení) elektronicky za situace, kdy má daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku. Nově se tato povinnost týká pouze případů, kdy má daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona. Daná povinnost se tedy nově nebude týkat běžných fyzických osob, veřejně prospěšných organizací, společenství vlastníků jednotek apod.
   

Vady podání [§ 74 odst. 1 DŘ]

• Dané ustanovení nově definuje vady podání. Podání může obsahovat dva druhy vad:
  • vady esenciální [písmeno a) a b)], jejichž přítomnost je nežádoucí a jejichž náprava je možná pouze v součinnosti s daňovým subjektem (nečitelnost, neúplnost, zmatečnost),
  • jiné vady [písmeno c) a d)], jejichž přítomnost je možné ze strany orgánu veřejné moci tolerovat (nedodržení formy, formátu či struktury), nestanoví-li právní úprava jiný důsledek.
• Nebudou-li vady podání podle písm. a) nebo b) ve stanovené lhůtě odstraněny, stává se podání uplynutím této lhůty neúčinným.
• Vady podle písm. c) nebo d) nepůsobí neúčinnost, v případě jejich neodstranění se daňový subjekt vystavuje sankci ve formě pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.
   

Místní šetření [§ 80 odst. 4 DŘ]

• Novela mění povinnost správce daně upozornit předem na pořízení obrazového nebo zvukového záznamu. Současný text povinnost předchozího upozornění zachovává pouze pro případy, umožňují-li to povaha a okolnosti úkonu.
   

Daňová kontrola [§ 85 až 88a DŘ]

• Novela podstatným způsobem mění koncept zahájení a ukončení daňové kontroly. Jednotlivá ustanovení upravující problematiku daňové kontroly jsou proto výrazně upravena, přemístěna, doplněna nebo odstraněna.
   

Daňová kontrola – zahájení [§ 86 a 87 DŘ]

• Nové znění zakotvuje, že daňová kontrola je zahájena doručením oznámení o zahájení daňové kontroly. Zcela se tedy zrušují ustanovení týkající se výzvy k umožnění zahájení daňové kontroly (dosavadní § 87 odst. 2 až 6 DŘ).
• Jiný způsob formálního zahájení daňové kontroly neruší povinnost správce daně v přiměřené době zahájit kontrolu i materiálně.
• Pokud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, správce daně nezahajuje daňovou kontrolu, ale vyzývá daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení (viz § 145 odst. 2 DŘ). Novela normuje situaci, kdy dojde k zahájení daňové kontroly bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení, ačkoli byl naplněn důvod pro její vydání – tato skutečnost nemá vliv na účinky tohoto zahájení. Nově formulované ustanovení potvrzuje použitelnost kontrolních zjištění v rámci takto provedené kontroly s tím, že z doměřené daně nebude počítáno penále.
   

Daňová kontrola – ukončení [§ 88 a 88a DŘ]

• Proces ukončení daňové kontroly je upraven zcela nově. Zákon zavádí pojmy:
  • dosavadní výsledek kontrolního zjištění – výsledek, který může daňový subjekt rozporovat (vznést výhradu, podat návrh na doplnění),
  • konečný výsledek kontrolního zjištění – výsledek, který je neměnný a je součástí zprávy o daňové kontrole.
• Daňová kontrola je nově ukončena oznámením o ukončení daňové kontroly, ke kterému je přiložena zpráva o daňové kontrole podepsaná úřední osobou (odpadá spolupodepsání daňovým subjektem). Daňový subjekt musí soustředit veškerou svoji obranu do projednání dosavadního výsledku kontrolního zjištění. Na samotném konci daňové kontroly už obdrží „tři v jednom“, tedy rozhodnutí o ukončení daňové kontroly, rozhodnutí o stanovení daně a zprávu o daňové kontrole, která nahrazuje odůvodnění rozhodnutí.
   

Postup k odstranění pochybností [§ 89 a 90 DŘ]

• Vypouští se třicetidenní lhůta pro zahájení postupu k odstranění pochybností v případě daňového odpočtu.
• Nově se zakotvuje, že za účelem odstranění pochybností lze zahájit i daňovou kontrolu v neomezeném rozsahu (k čemuž již dlouhodobě v praxi docházelo).
• Novela reaguje na předchozí (judikatorně potvrzenou) praxi a normuje možnost přejít z postupu k odstranění pochybností do daňové kontroly nezávisle na tom, zda zazněl požadavek daňového subjektu na pokračování dokazování a nezávisle na tom, v jaké fázi se postup k odstranění pochybností nachází.
   

Přezkoumání rozhodnutí [§ 122 odst. 3 DŘ]

• Novela reaguje na poptávku aplikační praxe, kdy za dosavadní právní úpravy neexistoval regulérní způsob, jak zrušit nezákonné rozhodnutí, které bylo vydáno, resp. nabylo právní moci po uplynutí prekluzívní lhůty.
   

Daňové identifikační číslo [§ 130 odst. 4 DŘ]

• Z pohledu ochrany osobních údajů je tvorba daňového identifikačního čísla, jehož kmenovou část tvoří v případě fyzických osob zejména jejich rodné číslo, nevyhovující. Na straně druhé není rodné číslo, coby identifikátor fyzické osoby, specialitou správy daní, ale je používán napříč orgány veřejné moci. Novela tedy přišla s kompromisním řešením. Kmenovou část DIČ nadále tvoří obecný identifikátor nebo vlastní identifikátor. Obecným identifikátorem zůstává rodné číslo. Vlastní identifikátor přidělí správce daně tomu, kdo obecný identifikátor nemá nebo kdo o vlastní identifikátor požádá.
   

Lhůta pro podání daňového přiznání [§ 136 DŘ]

• Daňová přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců (typicky daň z příjmů), se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Novelizované ustanovení definuje další lhůty.
• Lhůta pro podání daňového přiznání se prodlužuje na:
  • 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí ZO a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo
  • 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně ho podal poradce.
• U šestiměsíční lhůty při podání daňového přiznání poradcem odpadá podmínka, že plná moc musí být uplatněna u správce daně v základní tříměsíční lhůtě. Bude dostačující, pokud plná moc bude přiložena k podávanému daňovému přiznání.
• Nebude se testovat splnění podmínky, zda daňové přiznání poradce zpracoval; postačí jen ta skutečnost, že ho poradce podal.
   

Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání [§ 136 odst. 2 DŘ]

• Zákon zachovává možnost, aby si daňový subjekt u všech tří variant lhůt pro podání daňového přiznání požádal o jejich prodloužení (varianta prodloužení až na 10 měsíců u příjmů ze zahraničí se nemění).
• Vzhledem k tomu, že správce daně nebude disponovat dopředu informacemi o tom, v jaké lhůtě má povinnost daňový subjekt podat daňové přiznání, přináší novela u prodlužování lhůt určitý popis možných situací a jejích řešení.
   

Opravné daňové přiznání [§ 138 odst. 3 DŘ]

• Základní pravidlo pro aplikaci opravného přiznání zůstává zachováno. Vzhledem k nové možnosti podat daňové přiznání v prodloužené čtyřměsíční nebo šestiměsíční lhůtě, reaguje novela na situace, kdy v těchto lhůtách dojde k podání daňového přiznání různými způsoby nebo různými podateli (daňových subjektem a poradcem) – v některých situacích nelze na druhé nebo další podání pohlížet jako na opravné přiznání.
   

Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování [§ 141 odst. 6 a 7 DŘ]

• Dosavadní ustanovení § 141 odst. 6 a 7 jsou nahrazena novou úpravou v § 145a DŘ.
   

Výzva k podání daňového tvrzení [§ 145 DŘ]

• Nestává se tak často, aby novela zákona změnila název určitého paragrafu, aniž by byl věcně změněn jeho obsah. Stalo se tak v případě § 145.
• Novela na tomto místě upřesňuje, že vydání samotné výzvy k podání daňového tvrzení nezahajuje z moci úřední vyměřovací nebo doměřovací řízení. Jestliže daňový subjekt na výzvu zareaguje a daňové tvrzení podá, je vyměřovací nebo doměřovací řízení zahájeno tímto podáním (viz § 91 odst. 1 DŘ).  Jestliže však daňový subjekt na výzvu ve lhůtě nezareaguje, je řízení zahájeno ze zákona (ex lege), a to dnem uplynutí lhůty.
   

Daňové tvrzení podané v zahájeném řízení [§ 145a DŘ]

• Do nového § 145a DŘ byla přenesena dosavadní ustanovení § 141 odst. 6 a 7 zakotvující, kdy je podání tvrzení nepřípustné.
• Podat daňové tvrzení je nepřípustné:
  • v průběhu vyměřovacího a doměřovacího řízení (údaje se použijí při stanovení daně, pokud to stav řízení umožňuje),
  • v průběhu řízení o mimořádném opravném prostředku nebo dozorčím prostředku proti rozhodnutí o stanovení daně,
  • pokud je o stanovení daně vedeno řízení ve správním soudnictví.
• Ve výše popsaných případech dosud správce daně zastavoval řízení. Změna spočívá v tom, že takto nepřípustně podaná tvrzení nezahajují řízení a nebude tedy nutno řízení o nich zastavovat.
   

Zaokrouhlování [§ 146 DŘ]

• Smyslem novely je univerzálnější úprava problematiky zaokrouhlování, aby dopadala nejen na daň uvedenou v daňovém přiznání, ale i na jiných podáních (např. různé žádosti o vrácení daně dle zákona o dani z přidané hodnoty).
   

Rozhodnutí o stanovení daně [§ 147 DŘ]

• Ačkoli jsou ustanovení tohoto paragrafu výrazně přetextovány, věcně k žádné změně nedochází. Úprava byla přijata pouze z důvodu přehlednosti.
   

Nedoplatek [§ 153 DŘ]

• Doplňuje se povinnost pro správce daně upozornit daňový subjekt na nedoplatek vždy, pokud se jedná o nedoplatek, který se poprvé stal součástí výkazu nedoplatků, na jehož základě má dojít k vymáhání. Tím dojde k posílení informovanosti a s tím související právní jistoty ohledně rizika budoucí exekuce.
• Tato změna má zásadní význam zejména ve vztahu k úrokům hrazeným daňovým subjektem, v jejichž případě nemusí být (na rozdíl od samotné daně) jejich vznik a aktuální výše daňovému subjektu vždy známa z předchozího průběhu nalézacího řízení, neboť v rámci nové úpravy úroků je normováno obligatorní vyrozumění daňového subjektu o předpisu úroku pouze poté, co období vzniku úroku doběhlo svého konce (viz nový § 251a odst. 3 DŘ).
   

Přeplatek [§ 154 až 155b DŘ]

• Vypouští se časový limit deseti dnů, který omezoval správce daně v úvaze, zda zablokovat převod přeplatku na nedoplatek s ohledem na očekávaný vznik platební povinnosti evidované na tomtéž osobním daňovém účtu. Dané ustanovení tak bude vhodné použít například v situaci, kdy je zjevné, že daňový subjekt uhradil daň předčasně anebo provedl úhradu daně, která byla doměřena, avšak dosud neuplynula náhradní lhůta splatnosti.
• Zcela se mění textace ustanovení § 155 DŘ, některá jeho ustanovení se přesouvají do jiných míst zákona:
  • § 155 DŘ je nově věnován otázce dispozice s vratitelným přeplatkem v rozsahu jeho vrácení, použití či převodu,
  • do samostatného § 155a DŘ se odděluje téma postupu vrácení vratitelného přeplatku,
  • do samostatného § 155b DŘ se odděluje téma lhůt pro vrácení vratitelného přeplatku,
  • norma týkající se prekluzivní lhůty pro zánik přeplatku je přesunuta do § 160a DŘ,
  • problematika úroku z vratitelného přeplatku je přesunuta do části věnované následkům porušení povinností při správě daní – jako nový § 253a.
• Oproti stávající právní úpravě dochází ke změně ve výši limitu, který stanoví hranici hospodárnosti při vrácení vratitelného přeplatku, ze 100 Kč na 200 Kč.
• Zákon nestanoví daňovému subjektu povinnost vratitelný přeplatek vyčíslit. Postačí obecně požádat o vratitelný přeplatek s tím, že správce daně ze zákona musí provést tzv. test vratitelnosti podle § 154 DŘ a výši vratitelného přeplatku vyčíslit.
• Novelizovaná úprava problematiky přeplatku znamená opuštění institutu rozhodnutí o žádosti daňového subjektu o vrácení přeplatku. Pokud lze žádosti vyhovět, správce daně vrátí, použije či převede vratitelný přeplatek, čímž celý proces končí. V případě, kdy žádosti nebude možné vyhovět (ať už zcela, nebo zčásti), správce daně o tom daňový subjekt neformálním způsobem vyrozumí (běžný dopis, vyrozumění prostřednictvím daňové informační schránky). Pokud daňový subjekt s postupem správce daně nesouhlasí, může proti němu brojit námitkou podle § 159 DŘ.
• Novela zkracuje některé lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku (např. v případě přeplatku vniklého po oznámení platebního nebo dodatečného platebního výměru).
   

Posečkání [§ 157 a 157a DŘ]

• V § 157 DŘ zůstává pouze úprava situace, kdy rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti. Problematika úroku z posečkání je přesunuta do § 253 DŘ.
• V novém § 157a je zakotven institut posečkání s úhradou daně vznikající ex lege, a to v situaci, kdy je v souvislosti se soudním přezkumem rozhodnutí o stanovení daně přiznán odkladný účinek příslušnému podání v rámci správního soudnictví nebo v řízení před Ústavním soudem. Praktickým důsledkem této novinky v případě soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně je nevymahatelnost daně tímto rozhodnutím stanovené, avšak aplikace úroku z posečkané částky v případě, že správnost stanovené daně bude soudem potvrzena.
   

Námitka [§ 159 DŘ]

• I po novele platí obecná zásada, že námitka se uplatňuje proti úkonu správce daně při placení daní. Nově ji bude možno uplatnit proti vyrozumění ve věci žádosti o vrácení přeplatku.
• Další nové ustanovení normuje, že v případě, že námitka směřuje proti rozhodnutí správce daně, je řádným opravným prostředkem proti tomuto rozhodnutí, pakliže to jiné ustanovení nevylučuje.
• Poslední nové ustanovení upravuje vztah dvou prostředků ochrany daňového subjektu – námitky a podnětu na nečinnost. Vysvětluje, že u ochrany před nečinností správce daně při placení daní se nepoužije institut podnětu na nečinnost, nýbrž právě námitka.
   

Lhůta pro placení daně [§ 160 DŘ]

• Dosavadní konstrukce lhůt pro placení daně vycházela z předpokladu, že pro každý nedoplatek běží samostatná lhůta. Vzhledem k tomu, že u jedné daně za jedno zdaňovací období mohlo vzniknout více nedoplatků, docházelo k situaci, že existovalo současně více lhůt pro placení daně s tím, že každá má jiný počátek. Novela přináší jiný koncept, a to takový, že jedna daň za jedno zdaňovací období má pouze jedinou lhůtu, jejíž počátek je vždy vztažen k původnímu dni splatnosti, přičemž každé další pravomocné stanovení daně znamená její přerušení. Obdobně to platí pro příslušenství daně, které je stanovováno samostatným rozhodnutím (např. pokuty nebo penále).
   

Lhůta pro zánik vratitelného přeplatku [§ 160a DŘ]

• Do nově vzniklého samostatného paragrafu byla přesunuta úprava dosavadního § 155 odst. 7 DŘ (věcně nedoznala žádné změny). Vzhledem k tomu, že se jedná o určitý typ prekluzivní lhůty vztahující se k placení, byla systematicky zařazena za § 160 DŘ.
   

Platba provedená omylem [§ 165 DŘ]

• Nová úprava problematiky platby omylem rozlišuje dvě základní skutečnosti, a to, zda žádost o vrácení platby byla podána nejpozději v den, kdy platba daně byla zaevidována v evidenci daní vedené správcem daně, anebo zda byla podána později, a to bez ohledu na to, kdo platbu omylem provedl (banka nebo kdokoliv jiný).
• V prvním případě bude platba vrácena, aniž dojde k jejímu reálnému zaevidování na daný osobní daňový účet. Může být tedy bez dalšího vrácena, je-li zřejmý omyl při její úhradě prokázán. Ve druhém případě platí, že v mezidobí již došlo k evidenci platby na příslušný osobní daňový účet. Vrácena tedy může být pouze ve formě vratitelného přeplatku v souladu s obecnými principy pro vracení přeplatku (vč. testu vratitelnosti).
   

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň [§ 167 a 168 DŘ]

• Výzva k podání prohlášení o majetku v případě existujícího vykonatelného zajišťovacího příkazu je méně invazivní alternativou k realizaci zajišťovacího příkazu prostřednictvím zajišťovací exekuce. Od doručení výzvy k podání prohlášení o majetku totiž stíhá právní jednání, kterým by byl zcizován majetek (kromě běžné obchodní činnosti či běžné údržby a správy majetku), relativní neúčinnost (ex lege), což dává správci daně určitou záruku zajištění budoucí úhrady daně.
• Ve spíše výjimečnějších případech může být naopak zpracování prohlášení o majetku krokem invazivnějším než zajišťovací exekuce, proto je podmíněno předchozím písemným souhlasem daňového subjektu.
• Novela rovněž reaguje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který vyložil, že pojem „stanovení daně“, uvedený v úpravě institutu zajištění daně na dosud nestanovenou daň, je nutno chápat jako „pravomocné stanovení daně“.
   

Zástavní právo [§ 170 odst. 1 DŘ]

• Právní úprava občanského zákoníku neumožňuje orgánům veřejné moci zřídit zástavní právo k pohledávce z důvodu smluvního soukromoprávního ujednání dlužníka a věřitele, kterým vylučují její postoupení. Doplněné ustanovení uvádí, že k takovému ujednání se při zřízení zástavního práva správcem daně nepřihlíží.
   

Záloha na daňový odpočet [§ 174a DŘ]

• Novela reaguje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 819/18 ze dne 22. 2. 2019, v němž je uvedeno, že správce daně je povinen rozdělit částku nárokovaného nadměrného odpočtu na DPH na částku spornou, kterou lze nadále prověřovat, a částku nespornou, kterou je možné daňovému subjektu bez dalšího přiznat a vyplatit. Vzhledem k tomu, že nadměrný odpočet je (jedna) daň odpovídající zápornému rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za (jedno) zdaňovací období, a vzhledem k tomu, že se za (jedno) zdaňovací období vyměřuje pouze jedna daň, byl v praxi tento požadavek Ústavního soudu prakticky nerealizovatelný.
• Daňový řád přichází s řešením ve formě zálohy na daňový odpočet, která daný požadavek realizuje nikoli v rovině nalézací, nýbrž v rovině platební.
• Záloha na daňový odpočet přichází v úvahu v situaci, kdy správce daně usoudí, že nárokovaný daňový odpočet je zapotřebí před jeho stanovením podrobit kontrolní činnosti, přičemž má pochybnost o správnosti pouze jeho části. Částku, o jejímž nároku pochybnosti nemá, lze vyplatit dříve, než dojde ke stanovení celkové daně (nadměrného odpočtu), a to formou zálohy, přičemž minimální výše jednotlivé zálohy musí být vyšší než 10 000 Kč.
• Při naplnění podmínek pro vznik zálohy správce daně zálohu bezodkladně předepíše do evidence daní s účinky ke dni předepsání. Vznikne-li předepsáním zálohy vratitelný přeplatek, bez žádosti se vrací do 15 dnů od předepsání.
• Spory o nárok na zálohu, resp. její výši se řeší formou námitky (viz § 159 DŘ).
   

Vypořádání zálohy na daňový odpočet [§ 174b DŘ]

• V rámci rozhodnutí o stanovení daně provede správce daně vypořádání zálohy na daňový odpočet a určí částku, která má být v důsledku tohoto vypořádání daňovým subjektem uhrazena nebo která se má stát vratkou daňového subjektu.
   

Elektronická dražba [§ 194a odst. 4 DŘ]

• Nový odstavec obsahující ustanovení, že postih, který hrozí vydražiteli nemovité věci v případě, že neuhradí v dané lhůtě jím učiněné nejvyšší dražební podání, bude hrozit i vydražiteli při elektronické dražbě movitých věcí, kdy z povahy věci není možné uhradit vydraženou věc ihned.
• Dané ustanovení by mělo odrazovat od záměrného maření elektronických dražeb movitých věcí.
   

Sjednocení lhůt [§ 245 odst. 2 DŘ]

• Novela reaguje na novou úpravu možného prodloužení lhůty pro podání daňových přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců (viz § 136 odst. 2 DŘ).
• Po dobu potenciálního prodloužení lhůty o 1 měsíc (elektronická forma daňového přiznání), resp. o 3 měsíce (podání daňového přiznání poradcem), vzniká časový úsek, kdy nemusí být postaveno najisto, že daňový subjekt uvedené podmínky splní a k prodloužení lhůty skutečně dojde. Při testování toho, zda jsou splněny podmínky aplikace sjednocení lhůt podle § 245 DŘ, by proto nebylo možné v daném časovém úseku vždy najisto posoudit, zda lhůta pro podání daňového přiznání uplynula či nikoliv. Zákon proto zavádí příslušnou fikci (6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období) bez ohledu, zda budou daňovým subjektem podmínky naplněny.
   

Následky porušení povinností při správě daní [část čtvrtá DŘ]

• Významně se mění koncepce sankčního systému, jejímiž hlavními rysy jsou vetší systematičnost a lepší přehlednost. Výrazněji se mění také způsob výpočtu (jinými slovy „sazby“) některých sankcí, a to jak na straně daňového subjektu, tak na straně správce daně.
   

Pořádková pokuta [§ 247 odst. 2 DŘ]

• Dle dosavadního znění daného ustanovení bylo možné pořádkovou pokutu uložit pouze za podmínky, že zákon nestanoví jiný důsledek. Novela tuto podmínku ruší, neboť praxe přinášela řadu otázek, co všechno lze považovat za jiný důsledek.
   

Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy [§ 247a DŘ]

• Pokuta za nedodržení elektronické formy, struktury a formátu se snižuje z 2 000 Kč na 1 000 Kč.
• Pokuta vzniká ex lege, ale pouze v případě, že daňový subjekt nevyhoví předchozí výzvě k odstranění vady podání podle § 74/1/c) nebo d) DŘ (blíže viz změny k § 74 odst. 1 DŘ).
   

Pokuta za opožděné tvrzení daně [§ 250 DŘ]

• Zvyšuje se částka, do které se pokuta nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, a to z částky 200 Kč na částku 1 000 Kč. K uložení pokuty tedy nedojde v případech, kdy je přiznaná daň nízká nebo prodlení není dlouhé.
   

Penále [§ 251 odst. 4 DŘ]

• Smyslem nově formulovaného ustanovení bylo zvýšení jeho jednoznačnosti ve prospěch právní jistoty. Penále se uplatní (liberace ze vzniku penále nenastane) v případě, kdy daň je doměřena na základě údajů uvedených v nepřípustném daňovém tvrzení (viz nový § 145a odst. 1 DŘ), neboť nepřípustnému daňovému tvrzení nelze přiznat stejné účinky jako daňovému tvrzení přípustnému. Sdělení údajů relevantních pro doměření daně prostřednictvím formulářového podání má proto stejné právní účinky jako sdělení těchto informací jakýmkoliv jiným způsobem.
   

Společná ustanovení o úrocích [§ 251a DŘ]

• Pro všechny úroky (tedy jak pro úroky hrazené daňovým subjektem, tak pro úroky hrazené správcem daně) platí univerzální pravidlo, že úrok vzniká za každý jednotlivý den, pokud dojde v rámci tohoto dne k naplnění podmínek jeho vzniku.
• Pro všechny úroky je dále nově nastaven minimální limit pro jejich uplatnění (předepsání), a to přesáhne-li 1 000 Kč.
• Dále je pro všechny úroky nastaven (shodný) neformální způsob vyrozumění o jejich předepsání do evidence daní (nutně to již tedy nemusí být platební výměr). Prostředkem ochrany je námitka.
   

Úrok z prodlení [§ 252 DŘ]

• Novela definuje úrok z prodlení i pro vratku vzniklou v důsledku neoprávněného uplatnění daňového odpočtu (např. pokud se při vypořádání zálohy na daňový odpočet ukáže, že byl vyplacen neoprávněně).
• Mění se okamžik, od kterého úrok z prodlení vzniká – ze stávajícího pátého pracovního dne na současný čtvrtý den následující po původním dni splatnosti.
• Výše úroků (sazba) má reparační charakter a nově je odvozena od výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku (v současné době repo sazba stanovená ČNB pro první den kalendářního pololetí zvýšená o 8 procentních bodů).
   

Úrok z posečkané částky [§ 253 DŘ]

• Pro lepší přehlednost bylo na toto místo zákona přesunuto ustanovení o úroku z posečkané částky z § 157 DŘ.
• Výše úroků (sazba) má kompenzační charakter a nově je odvozena od výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku – odpovídá polovině úroku z prodlení.
   

Úrok z vratitelného přeplatku [§ 253a DŘ]

• Pro lepší přehlednost bylo na toto místo zákona přesunuto ustanovení o úroku z vratitelného přeplatku z § 155 DŘ. Jedná se o přiznání náhrady za pochybení správce daně v platební rovině.
• Z důvodu právní jistoty novela uvádí, kdy úrok z vratitelného přeplatku nevzniká. Jde o případ, kdy je daňovému subjektu přiznáván jiný úrok (úrok z daňového odpočtu), a o případ, kdy je úrok hrazený správcem daně vrácen pozdě.
• Výše (sazba) úroku odpovídá výši úroku z prodlení.
   

Úrok z nesprávně stanovené daně [§ 254 DŘ]

• Jde o nahrazení úroku z neoprávněného jednání správce daně. Jedná se o přiznání náhrady za pochybení správce daně v nalézací rovině. Úrok se přiznává při pochybení při vyměření nebo doměření kladné daně, záporné daně (daňového odpočtu) nebo vyčíslení předběžné daně v rámci zajišťovacího příkazu.
• Aby byl úrok přiznán, musí se vada projevit jak v nalézací, tak i v platební rovině (nesprávně stanovená daň musí být uhrazena nebo daňový odpočet nevyplacen).
• Novela taxativně vyjmenovává situace, za nichž úrok nevzniká.
• Výše (sazba) úroku odpovídá výši úroku z prodlení.
   

Úrok z daňového odpočtu [§ 254a DŘ]

• Novela řeší vztah úroku a zálohy na daňový odpočet.
• Výše (sazba) úroku nově odpovídá polovině úroku z prodlení.
   

Prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně [§ 259aa DŘ]

• Novela rozšiřuje možnost individuálního prominutí příslušenství daně o prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně (§ 250 DŘ).
• Prominutí je možné, pokud k prodlení s podáním došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem případu ospravedlnit. Správce daně též přihlédne k ekonomickým nebo sociálním poměrům daňového subjektu, které by mohly založit tvrdost této sankce.
   

 

B) K zákonu č. 456/2011 Sb.
 

• Využití daňové informační schránky se u orgánů Finanční správy České republiky rozšiřuje i na výkon všech ostatních působností těchto orgánů, než je výkon správy daní (využití daňové informační schránky pro výkon správy daní je dáno daňovým řádem).
• Ustanovení upravující neslučitelnost výkonu činností v orgánech finanční správy s výkonem některých jiných stanovených činností se rozšiřuje i na zaměstnance v pracovním poměru (dosud se toto ustanovení vztahovalo pouze na státní zaměstnance) zařazené v těchto orgánech, pokud plní úkoly při výkonu působnosti orgánů finanční správy.
• Mezi činnosti neslučitelné s výkonem činností v orgánech finanční správy se dopňují:
  • činnost správce svěřenského fondu,
  • kontrolní, daňová nebo účetní poradenská nebo obdobná činnost pro příjemce návratných finančních výpomocí nebo jiných peněžních prostředků státu.