NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES)
č. 810/2009
o kodexu Společenství o vízech,
(vízový kodex),
jak vyplývá ze změn provedených nařízením Komise (EU) č. 977/2011, nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 154/2012, č. 610/2013 a č. 2016/399, č. 2019/1155 a s přihlédnutím k opravám uveřejněným v Úředním věstníku EU č. L154 ze dne 6. 6. 2013 a EU č. L20 ze dne 24. 1. 2020 

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 62 odst. 2 písm. a) a b) bod ii) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy⁽¹⁾,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Podle článku 61 Smlouvy by mělo být vytvoření prostoru, ve kterém se osoby mohou volně pohybovat, doplněno doprovodnými opatřeními, která se týkají kontrol na vnějších hranicích, azylu a přistěhovalectví.

(2) Podle čl. 62 odst. 2 Smlouvy opatření o překračování vnějších hranic členských států musí stanovit vízové předpisy pro předpokládané pobyty v trvání nejvýše tří měsíců, včetně postupů a podmínek pro udělování víz členskými státy.

(3) Pokud jde o vízovou politiku, vytvoření „společného souboru“ právních předpisů prostřednictvím konsolidace a rozvoje acquis (příslušná ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985⁽²⁾ a Společné konzulární instrukce⁽³⁾ je podle Haagského programu: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii⁽⁴⁾ jedním z hlavních prvků „dalšího rozvoje společné vízové politiky jakožto součásti mnohovrstevného systému zaměřeného na usnadnění oprávněného cestování a na boj proti nedovolenému přistěhovalectví prostřednictvím další harmonizace vnitrostátních právních předpisů a způsobů zpracování na místních konzulárních úřadech“.

(4) Členské státy by měly mít pro účely udělování víz své zastoupení či být zastoupeny ve všech třetích zemích, na jejichž státní příslušníky se vztahuje vízová povinnost. Členské státy, které v dané třetí zemi nebo v určité části dané třetí země nemají vlastní konzulát, by měly usilovat o uzavření ujednání o zastupování, aby žadatelé o vízum nebyli nuceni vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

(5) Za účelem boje proti nedovolenému přistěhovalectví je nezbytné stanovit pravidla pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť. Státní příslušníci třetích zemí uvedených na společném seznamu by proto měli mít povinnost být vybaveni letištním průjezdním vízem. V naléhavých případech hromadného přílivu nelegálních přistěhovalců by však měly mít členské státy možnost uložit takovou povinnost i státním příslušníkům třetích zemí, které nejsou uvedeny na společném seznamu. Jednotlivá rozhodnutí členských států by měla být každoročně přezkoumávána.

(6) Opatření při přijímání žadatelů by měla náležitě respektovat lidskou důstojnost. Vyřizování žádostí o víza by mělo být profesionální, důstojné a přiměřené sledovaným cílům.

(7) Členské státy by měly zajistit, aby kvalita služeb nabízených veřejnosti byla na vysoké úrovni a byla v souladu se zásadami dobré správy. Měly by poskytnout přiměřený počet vyškolených pracovníků a dostatečné zdroje s cílem usnadnit v co největší možné míře vyřizování žádostí o vízum. Členské státy by měly zajistit, aby byl postup dle zásady jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) uplatněn na všechny žadatele.

(8) Pokud jsou splněny určité podmínky, měla by být vydávána víza pro více vstupů, aby se ulehčila administrativní zátěž konzulátů členských států a aby se usnadnilo bezproblémové cestování častým či pravidelným cestujícím. Žadatelé známí konzulátu jako bezúhonné a spolehlivé osoby by měli mít možnost v co největší možné míře využívat zjednodušeného postupu.

(9) Z důvodu vkládání biometrických identifikátorů do Vízového informačního systému (VIS), které bylo zavedeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS)⁽⁵⁾, by osobní přítomnost žadatele měla být, alespoň pro účely první žádosti, jedním ze základních požadavků pro podání žádosti o vízum.

(10) Za účelem zjednodušení postupu v případě jakékoli následující žádosti by mělo být umožněno kopírovat otisky prstů z prvního záznamu vloženého do VIS po dobu 59 měsíců. Po uplynutí této doby je třeba otisky prstů sejmout znovu.

(11) Jakýkoli dokument, údaj nebo biometrický identifikátor získaný během vyřizování žádosti o udělení víza členským státem se považuje za konzulární dokument podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963 a mělo by se ním zacházet odpovídajícím způsobem.

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů⁽⁶⁾ se vztahuje také na členské státy v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle tohoto nařízení.

(13) Za účelem usnadnění postupu by se mělo uvažovat o několika formách spolupráce, jakými jsou zastoupení v omezeném rozsahu, společné umístění, společná střediska pro žádosti o udělení víza, honorární konzulové a spolupráce s externími poskytovateli služeb, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména požadavky na ochranu údajů uvedené ve směrnici 95/46/ES. Členské státy by si měly v souladu s podmínkami stanovenými v tomto nařízení určit typ organizační struktury, který využijí v jednotlivých třetích zemích.

(14) Je třeba stanovit pravidla pro případy, kdy se členský stát rozhodne spolupracovat při přijímání žádostí s externími poskytovateli služeb. Takové rozhodnutí lze přijmout v případě, že vzhledem ke zvláštním okolnostem nebo z důvodů souvisejících s místní situací se spolupráce s dalšími členskými státy formou zastoupení, zastoupení v omezeném rozsahu, společného umístění nebo společného střediska pro žádosti o udělení váza ukáže být pro dotčený členský stát nevhodná. Tato úprava by měla být v souladu s obecnými zásadami pro udělování víz a s požadavky na ochranu údajů uvedenými ve směrnici 95/46/ES. Kromě toho by měla být při vypracování a provádění takové úpravy zohledněna nutnost zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“).

(15) Pokud se členský stát rozhodl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb, měl by všem žadatelům nadále poskytovat možnost předkládat žádosti přímo na svých diplomatických misích nebo konzulárních úřadech.

(16) Členský stát by měl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb na základě právního nástroje, který by měl obsahovat ustanovení o jeho přesných povinnostech, přímém a úplném přístupu do jeho objektů, informacích pro žadatele, zachování důvěrnosti a okolnostech, podmínkách a postupech pro pozastavení nebo ukončení spolupráce.

(17) Toto nařízení členským státům umožňuje spolupracovat s externími poskytovateli služeb za účelem přijímání žádostí a současně zavádí zásadu jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) pro předkládání žádostí, čímž se odchyluje od obecného pravidla osobní přítomnosti žadatele na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu. Tím však není dotčena možnost pozvat žadatele k osobnímu pohovoru.

(18) Pro harmonizované uplatňování společné vízové politiky a pro náležité hodnocení migračních nebo bezpečnostních rizik je klíčová místní schengenská spolupráce. Vzhledem k místním rozdílům by měly diplomatické mise a konzulární úřady členských států posoudit praktické uplatňování jednotlivých právních ustanovení na jednotlivých místech, za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování zákonných ustanovení s cílem zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“) a odlišnému zacházení s žadateli o víza.

(19) Statistické údaje jsou důležitým prostředkem pro sledování migračních toků a mohou sloužit jako důležitý nástroj pro jejich řízení. Proto by se tyto údaje měly pravidelně shromažďovat podle společného vzoru.

(20) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi⁽⁷⁾.

(21) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí změn příloh tohoto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(22) K zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení by měly být vypracovány pokyny k praktickému provádění a postupy, které mají členské státy při vyřizování žádostí o víza dodržovat.

(23) S cílem zlepšit viditelnost společné vízové politiky a její jednotný obraz má být vytvořena společná internetová stránka o schengenských vízech. Tato stránka poslouží široké veřejnosti jako prostředek k poskytování všech důležitých informací týkajících se žádosti o vízum.

(24) Měla by být stanovena odpovídající opatření za účelem sledovaní a hodnocení tohoto nařízení.

(25) Nařízení o VIS a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)⁽⁸⁾ by měla být změněna tak, aby zohledňovala ustanovení tohoto nařízení.

(26) Od ustanovení tohoto nařízení se mohou odchýlit pravidla stanovená v dvoustranných dohodách uzavřených Společenstvím se třetími zeměmi, jejichž účelem je zjednodušit proces vyřizování žádostí o víza.

(27) Pokud se na území členského státu konají olympijské a paralympijské hry, měl by se uplatnit zvláštní režim, který usnadní udělování víz členům olympijské rodiny.

(28) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení postupů a podmínek pro udělování víz za účelem průjezdu členským státem či předpokládaného pobytu na jeho území, který nepřesáhne tři měsíce během šestiměsíčního období, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(29) Toto nařízení respektuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy a Listinou základních práv Evropské unie.

(30) Podmínky vstupu na území členských států nebo udělování víz se nedotýkají platných předpisů o uznávání platnosti cestovních dokladů.

(31) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, mělo by se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu rozhodnout do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(32) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis⁽⁹⁾, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES⁽¹⁰⁾ o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(33) Mělo by být přijato opatření umožňující zástupcům Islandu a Norska zapojení do práce výborů, jež jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích výkonných pravomocí podle tohoto nařízení. Takové opatření je uvedeno ve výměně dopisů mezi Radou Evropské unie a Islandem a Norskem o výborech, které jsou nápomocny Evropské komisi při výkonu její výkonné moci⁽¹¹⁾, připojené k výše uvedené dohodě. Komise předložila Radě návrh doporučení pro sjednání této dohody.

(34) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis⁽¹²⁾, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES⁽¹³⁾ o uzavření uvedené dohody.

(35) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES⁽¹⁴⁾ o podpisu uvedeného protokolu.

(36) Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis⁽¹⁵⁾. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(37) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis⁽¹⁶⁾. Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(38) S výjimkou článku 3 představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1. Toto nařízení stanoví postupy a podmínky udělování víz pro předpokládané pobyty na území členských států nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.  

2. Ustanovení tohoto nařízení se použijí na každého státního příslušníka třetí země, který musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni⁽¹⁷⁾, aniž jsou dotčena

3. Toto nařízení rovněž uvádí třetí země, po jejichž státních příslušnících se jako výjimka ze zásady volného průjezdu, kterou stanoví příloha 9 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví, vyžaduje, aby měli letištní průjezdní vízum, a stanoví postupy a podmínky udělování víz pro účely průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostory letišť členských států.

4.   Při uplatňování tohoto nařízení jednají členské státy v plném souladu s právem Unie včetně Listiny základních práv Evropské unie. V souladu s obecnými zásadami práva Unie se rozhodnutí o žádostech podle tohoto nařízení přijímají na základě individuálního posouzení každého případu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) „státním příslušníkem třetí země“ jakákoli osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy;

2) „vízem“ oprávnění udělené členským státem pro

3) „jednotným vízem“ vízum platné pro celé území členských států;

4) „vízem s omezenou územní platností“ vízum platné pro území jednoho nebo několika členských států, nikoli však všech;

5) „letištním průjezdním vízem“ vízum platné pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory jednoho nebo více letišť členských států;

6) „vízovým štítkem“ jednotný vzor víz definovaný v nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz⁽¹⁸⁾;

7) „uznávaným cestovním dokladem“ cestovní doklad uznávaný jedním nebo více členskými státy pro účely překročení vnějších hranic, do kterého lze vyznačit vízum v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1105/2011/EU^(*1);  

8) „samostatným formulářem pro připojení víza“ jednotný vzor formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal, ve smyslu nařízení (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal⁽¹⁹⁾;

9) „konzulátem“ diplomatická mise členského státu nebo konzulární úřad členského státu oprávněný k udělování víz vedený konzulárním úředníkem z povolání, jak jej definuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963;

10) „žádostí“ žádost o udělení víza;

11) „obchodními zprostředkovateli“ soukromé zprostředkovatelské agentury, dopravní společnosti nebo cestovní kanceláře (tour operátoři nebo prodejci zájezdů).

12) „námořníkem“ osoba, která je zaměstnána, najata či pracuje v jakékoli funkci na palubě námořní lodi nebo lodi plavící se po mezinárodních vnitrozemských vodách;

13) „elektronickým podpisem“ elektronický podpis ve smyslu čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014^(*2).

HLAVA II
LETIŠTNÍ PRŮJEZDNÍ VÍZUM

Článek 3

Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou povinni mít letištní průjezdní vízum

1. Státní příslušníci třetích zemí uvedených v příloze IV musí mít letištní průjezdní vízum pro průjezd přes tranzitní mezinárodní prostory letišť, která se nacházejí na území členských států.

2. V naléhavých případech hromadného přílivu nelegálních přistěhovalců mohou jednotlivé členské státy od státních příslušníků třetích zemí, jiných než jsou třetí země uvedené v odstavci 1, požadovat, aby měli letištní průjezdní víza, pokud projíždějí mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na území těchto členských států. Členské státy taková rozhodnutí oznámí Komisi před jejich vstupem v platnost; rovněž Komisi oznámí i zrušení těchto požadavků.

3. V rámci výboru uvedeného v čl. 52 odst. 1 se oznámení každoročně přezkoumávají za účelem převodu dotyčné třetí země do seznamu uvedeného v příloze IV.

4. Není-li třetí země převedena do přílohy IV, může dotyčný členský stát, pokud jsou splněny podmínky v uvedené v odstavci 2, požadavek na letištní průjezdní vízum zachovat, nebo ho zrušit.

5. Z povinnosti mít letištní průjezdní vízum podle odstavců 1 a 2 jsou osvobozeny tyto kategorie osob:

HLAVA III
POSTUPY A PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ VÍZ

KAPITOLA I
Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

Článek 4

Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

1. Žádosti posuzují a rozhodují o nich konzuláty.

1a. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy rozhodnout, že žádosti posuzují a rozhodují o nich ústřední orgány. Členské státy zajistí, aby tyto orgány měly dostatečnou znalost místních podmínek v zemi, ve které je žádost podávána, s cílem posoudit migrační a bezpečnostní rizika, jakož i dostatečnou znalost jazyka potřebnou k analýze dokumentů, a aby byly konzuláty v případě potřeby zapojeny do dodatečného posuzování a pohovorů.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou na vnějších hranicích členských států posuzovat žádosti a vydávat rozhodnutí orgány odpovědné za kontroly osob v souladu s články 35 a 36.

3. Na zámořských územích členských států, která nenáleží k evropskému kontinentu, mohou žádosti posuzovat a rozhodnutí vydávat orgány určené dotyčnými členskými státy.

4. Členský stát může požadovat, aby se posuzování žádostí a vydávání rozhodnutí účastnily jiné orgány, než jsou orgány určené v odstavcích 1 a 2.

5. Členský stát může požadovat, aby byl konzultován nebo informován jiným členským státem v souladu s články 22 a 31.

Článek 5

Členský stát příslušný pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí

1. Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o jednotné vízum a pro vydání rozhodnutí je

2. Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o udělení jednotného víza za účelem průjezdu a příslušným pro vydání rozhodnutí je

3. Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o udělení letištního průjezdního víza a vydání rozhodnutí je

4. Členské státy spolupracují s cílem zabránit situaci, kdy by žádost nemohla byt posouzena a nemohlo by být vydáno rozhodnutí, protože členský stát příslušný podle odstavců 1 až 3 nemá své zastoupení ani není zastoupen ve třetí zemi, v níž žadatel podává žádost v souladu s článkem 6.

Článek 6

Konzulární působnost

1. Žádost posuzuje a rozhodnutí vydává konzulát příslušného členského státu, v jehož působnosti má žadatel povolen pobyt.

2. Konzulát příslušného členského státu posoudí žádost podanou státním příslušníkem třetí země, který se v jeho působnosti oprávněně zdržuje, ale nemá v něm povolen pobyt, a vydá rozhodnutí, pokud žadatel podání žádosti na tomto konzulátu odůvodnil.

Článek 7

Příslušnost pro udělování víz státním
příslušníkům třetích zemí, kteří se oprávněně
zdržují na území členského státu

Státní příslušníci třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu a od nichž se požaduje, aby měli vízum pro vstup na území jednoho nebo více členských států, požádají o vízum na konzulátu členského státu, který je příslušný podle čl. 5 odst. 1 nebo 2.

Článek 8

Ujednání o zastupování

1. Členský stát může souhlasit se zastupováním jiného členského státu, který je příslušný podle článku 5, pro účely posuzování žádostí a rozhodování o nich jménem tohoto členského státu. Členský stát může rovněž v omezeném rozsahu zastupovat jiný členský stát výlučně pro účely přijímání žádostí a vkládání biometrických identifikátorů.  

2. (zrušen)  

3. Je-li zastupování prováděno v omezeném rozsahu v souladu s odstavcem 1 druhou větou, provádí se shromažďování údajů pro zastupovaný členský stát a jejich předávání tomuto členskému státu v souladu s příslušnými pravidly pro ochranu údajů a bezpečnostními pravidly.

4. Zastupující a zastupovaný členský stát uzavřou dvoustranné ujednání. Toto ujednání:

5. Členské státy, které nemají ve třetí zemi vlastní konzulát, budou usilovat o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v této zemi mají.

6. Členské státy, které nemají v daném regionu či oblasti vlastní konzulát, se budou snažit o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v tomto regionu či oblasti mají, aby bylo zajištěno, že v důsledku slabé dopravní infrastruktury nebo velkých vzdáleností v konkrétním regionu či zeměpisné oblasti žadatelé nebudou muset vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

7. Zastupovaný členský stát oznámí Komisi ujednání o zastupování nebo vypovězení těchto ujednání nejpozději 20 kalendářních dnů před jejich vstupem v platnost nebo vypovězením, s výjimkou případů vyšší moci.  

8. Konzulát zastupujícího členského státu současně s oznámením uvedeným v odstavci 7 uvědomí konzuláty ostatních členských států a delegaci Unie v dané územní působnosti o ujednáních o zastupování či o vypovězení takových ujednání.  

9. Rozhodne-li se konzulát zastupujícího členského státu spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43 nebo s akreditovanými obchodními zprostředkovateli podle článku 45, musí taková spolupráce zahrnovat žádosti, na které se vztahují ujednání o zastupování. Ústřední orgány zastupovaného členského státu jsou o podrobnostech takové spolupráce předem informovány.

10. Jestliže členský stát nemá vlastní zastoupení ani není jinak zastoupen ve třetí zemi, v níž má žadatel podat žádost, usiluje v této třetí zemi o spolupráci s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43.

11. Zaznamená-li konzulát některého členského státu v určitém místě déle trvající technické problémy způsobené vyšší mocí, požádá tento členský stát o dočasné zastupování jiným členským státem v tomto místě u všech nebo některých kategorií žadatelů.

KAPITOLA II
Žádost

Článek 9

Praktické postupy pro podávání žádostí

1. Žádosti se podávají nejdříve šest měsíců, a v případě námořníků při plnění jejich povinností nejdříve devět měsíců, před zahájením předpokládané návštěvy a zpravidla nejpozději 15 kalendářních dnů před zahájením předpokládané návštěvy. V jednotlivých odůvodněných naléhavých případech mohou konzulát nebo ústřední orgány umožnit podání žádostí později než 15 kalendářních dnů před zahájením předpokládané návštěvy.  

2. Žadatel může být požádán, aby si k podání žádosti sjednal schůzku. Schůzka se zpravidla uskuteční do dvou týdnů od data, kdy o tuto schůzku bylo požádáno.

3. V naléhavých případech, které jsou odůvodněné, může konzulát žadatelům umožnit podat žádost bez schůzky nebo se schůzka uskuteční neprodleně.

4. Aniž je dotčen článek 13, může žádosti podávat:

 5. Žadatel není povinen se za účelem podání žádosti osobně dostavit na více než jedno místo.

Článek 10

Obecná pravidla pro podávání žádosti

1. Při podávání žádosti se žadatel dostaví osobně k odběru otisků prstů v souladu s čl. 13 odst. 2 a 3 a odst. 7 písm. b). Aniž je dotčena první věta tohoto odstavce a článek 45, mohou žadatelé podat své žádosti elektronicky, je-li tato možnost k dispozici.  

2. (zrušen)  

3. Při podání žádosti žadatel

Článek 11

Formulář žádosti

1. Každý žadatel předloží ručně nebo elektronicky vyplněný formulář žádosti uvedený v příloze I. Formulář žádosti musí být podepsán. Podpis lze učinit ručně, nebo elektronicky, je-li elektronický podpis uznáván členským státem příslušným pro posouzení žádosti a rozhodnutí o ní. Osoby, jež jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, předloží samostatný formulář žádosti. Nezletilé osoby předloží formulář žádosti podepsaný osobou vykonávající trvale nebo dočasně rodičovskou odpovědnost nebo poručnictví či opatrovnictví.

1a. Podepíše-li žadatel formulář žádosti elektronicky, musí být tento elektronický podpis kvalifikovaným elektronickým podpisem ve smyslu čl. 3 bodu 12 nařízení (EU) č. 910/2014.

1b. Obsah případné elektronické verze formuláře žádosti je uveden v příloze I.

2. Konzuláty zajistí, aby formuláře žádosti byly žadatelům zdarma běžně k dispozici a snadno přístupné.

3. Formuláře žádosti musí být dostupné alespoň v těchto jazycích:  

Kromě jazyka nebo jazyků uvedených v písmeni a) může být formulář k dispozici v dalším úředním jazyce nebo jazycích orgánů Unie.  

4. Nejsou-li úřední jazyk nebo jazyky hostitelské země ve formuláři obsaženy, poskytne se žadatelům zvlášť překlad do tohoto jazyka nebo jazyků.

5. Překlad formuláře žádosti do úředního jazyka nebo jazyků hostitelské země se vyhotoví v rámci místní schengenské spolupráce stanovené v článku 48.

6. Konzulát informuje žadatele o jazyku nebo jazycích, které mohou k vyplnění formuláře žádosti použít.  

Článek 12

Cestovní doklad

Žadatel předloží platný cestovní doklad splňující tato kritéria:

Článek 13

Biometrické identifikátory

1. Členské státy získají biometrické identifikátory žadatele, které tvoří jeho fotografie a otisky jeho deseti prstů, a to v souladu se zárukami stanovenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, v Listině základních práv Evropské unie a v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte.

2. Při podání první žádosti se požaduje, aby se žadatel dostavil osobně. Při té příležitosti se od žadatele odebírají tyto biometrické identifikátory:

3. Pokud byly otisky prstů odebrané žadateli v souvislosti s dřívější žádostí poprvé vloženy do VIS v době kratší než 59 měsíců před datem podání nové žádosti, zkopírují se do následující žádosti.

Avšak v případě odůvodněných pochybností o totožnosti žadatele odebere konzulát otisky prstů v době uvedené v prvním pododstavci.

Dále, není-li v době podání žádosti možné okamžitě potvrdit, že otisky prstů byly odebrány v době uvedené v prvním pododstavci, může žadatel požádat, aby mu byly otisky prstů odebrány.

4. V souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení o VIS je do VIS vložena fotografie připojená ke každé žádosti. Žadatel se za tímto účelem nemusí dostavit osobně.

Technické požadavky na fotografii musí být v souladu s mezinárodními normami stanovenými v 6. vydání dokumentu ICAO č. 9303 v části 1.

5. Otisky prstů se snímají v souladu s normami Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a s rozhodnutím Komise 2006/648/ES ze dne 22. září 2006, kterým se stanoví technické specifikace k normám pro biometrické prvky v souvislosti s rozvojem Vízového informačního systému⁽²⁰⁾.

6. Biometrické identifikátory odeberou kvalifikovaní a řádně pověření pracovníci příslušných orgánů podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3. Pod dohledem konzulátů může biometrické identifikátory odebrat rovněž kvalifikovaný a řádně pověřený pracovník honorárního konzula uvedeného v článku 42 nebo externího poskytovatele služeb uvedeného v článku 43. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy umožní v případě pochybností ověření otisků prstů, které byly odebrány u externího poskytovatele služeb.

7. Požadavek na odebrání otisků prstů se nevztahuje na tyto žadatele:

8. V případech uvedených v odstavci 7 se do VIS vkládá údaj „nepoužije se“ v souladu s čl. 8 odst. 5 nařízení o VIS.

Článek 14

Podpůrné doklady

1. Při podání žádosti o udělení jednotného víza žadatel předloží

2. Při podání žádosti o udělení letištního průjezdního víza žadatel předloží

3. Příkladmý seznam podpůrných dokladů, které mohou být požadovány od žadatele za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, je uveden v příloze II.  

4. Členské státy mohou požadovat, aby žadatelé doložili převzetí finančních nákladů souvisejících s pobytem cizince nebo ubytování v soukromí, nebo obojí, vyplněním formuláře příslušného členského státu. Formulář obsahuje zejména tyto údaje:

Vedle úředního jazyka nebo jazyků členského státu se formulář vypracovává alespoň v jednom dalším úředním jazyce orgánů Unie. Vzor formuláře se zašle Komisi.  

5. Konzuláty v rámci místní schengenské spolupráce posuzují uplatňování podmínek stanovených v odstavci 1 za účelem zohlednění místních podmínek a migračních a bezpečnostních rizik. 

5a. Je-li to nezbytné pro zohlednění místních podmínek, jak je uvedeno v článku 48, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů harmonizovaný seznam podpůrných dokladů, které budou používány v každé územní působnosti. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

6. Od požadavků uvedených v odstavci 1 tohoto článku lze upustit v případě žadatele, který je konzulátu nebo ústředním orgánům znám jako bezúhonná a spolehlivá osoba, zejména při využívání předchozích víz v souladu s právními předpisy, není-li pochyb o tom, že při překračování vnějších hranic členských států bude tento žadatel splňovat požadavky čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399^(*3).

Článek 15

Cestovní zdravotní pojištění

1. Žadatelé o jednotné vízum pro jeden nebo dva vstupy prokáží, že mají dostatečné a platné cestovní pojištění pokrývající veškeré náklady, které by mohly nastat během jejich pobytu nebo pobytů na území členských států v souvislosti s repatriací ze zdravotních důvodů nebo v souvislosti s naléhavou lékařskou péčí, pohotovostní nemocniční péčí nebo úmrtím.

2. Osoby, které podávají žádost o vízum pro více vstupů, prokáží, že mají uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění na dobu první předpokládané návštěvy.  

Tito žadatelé musí navíc na formuláři žádosti podepsat prohlášení, že si jsou vědomi povinnosti uzavřít cestovní zdravotní pojištění pro následující pobyty.

3. Pojištění musí být platné na území členských států a vztahovat se na celou dobu předpokládaného pobytu nebo průjezdu žadatele. Minimální pojistné krytí musí činit 30 000 EUR.

Je-li vystaveno vízum s omezenou územní platností týkající se území více než jednoho členského státu, musí být pojistné krytí platné alespoň v daných členských státech.

4. Žadatelé v zásadě uzavírají pojištění v zemi svého pobytu. Pokud to není možné, uzavřou pojištění v jakékoli jiné zemi.

Pokud pojištění uzavře jménem žadatele jiná osoba, platí podmínky stanovené v odstavci 3.

5. Při posuzování, je-li pojištění dostatečné, konzuláty ověří, zda by nároky vůči pojišťovně byly vymahatelné v příslušném členském státě.

6. Požadavek uzavřít pojištění lze považovat za splněný, pokud je prokázáno, že odpovídající výše pojištění vyplývá z profesních poměrů žadatele. Tato výjimka z předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění se může týkat zvláštních profesních skupin, jako jsou například námořníci, na které se již vztahuje cestovní zdravotní pojištění v důsledku výkonu jejich profesní činnosti.

7. Požadavek na uzavření dostatečného a platného cestovního zdravotní pojištění se nevztahuje na držitele diplomatických pasů.

Článek 16

Vízový poplatek

1. Žadatelé uhradí vízový poplatek ve výši 80 EUR.  

2. Děti ve věku od šesti let a mladší dvanácti let uhradí vízový poplatek ve výši 40 EUR.

2a. Přijme-li Rada prováděcí rozhodnutí podle čl. 25a odst. 5 písm. b), uplatní se vízový poplatek ve výši 120 EUR nebo 160 EUR. Toto ustanovení se nevztahuje na děti mladší dvanácti let.  

3. (zrušen)  

4. Od vízového poplatku jsou osvobozeni žadatelé z těchto kategorií osob:

5. Od vízového poplatku mohou být osvobozeny:  

6. V jednotlivých případech lze od vybrání vízového poplatku upustit nebo jej snížit, pokud to pomůže podpoře kulturních či sportovních zájmů, zájmů v oblasti zahraniční politiky či rozvojové politiky a jiných důležitých veřejných zájmů, anebo z humanitárních důvodů nebo z důvodu mezinárodních závazků.  

7. Vízový poplatek se hradí v eurech, v národní měně třetí země nebo v běžně užívané měně ve třetí zemi, kde se žádost podává, a je nevratný, kromě případů uvedených v čl. 18 odst. 2 a 19 odst. 3.

Je-li vízový poplatek hrazen v jiné měně, než je euro, výše poplatku hrazená v této měně se stanoví a pravidelně přezkoumává za použití referenčního směnného kurzu eura stanoveného Evropskou centrální bankou. Hrazená částka může být zaokrouhlena a v rámci místní schengenské spolupráce se zajistí, aby byly účtovány podobné poplatky.

8. Žadatel obdrží potvrzení o zaplacení vízového poplatku.

9. Komise jednou za tři roky posoudí, zda je třeba revidovat výši vízových poplatků stanovených v odstavcích 1, 2 a 2a tohoto článku, s přihlédnutím k objektivním kritériím, jako je obecná míra inflace v Unii zveřejňovaná Eurostatem a vážený průměr platů zaměstnanců ve veřejné službě členských států. Komise na základě uvedeného posouzení ve vhodných případech přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51a, kterými změní toto nařízení, pokud jde o výši vízových poplatků.

Článek 17

Poplatek za služby

1. Externí poskytovatel služeb uvedený v článku 43 může vybírat poplatek za služby. Poplatek za služby musí být přiměřený nákladům, které externímu poskytovateli služeb vznikly při provádění jednoho nebo několika úkolů uvedených v čl. 43 odst. 6.

2. Tento poplatek za služby musí být upřesněn v právním nástroji uvedeném v článku 43 odst. 2.

3. (zrušen)  

4. Poplatek za služby nesmí být vyšší než polovina vízového poplatku stanoveného v čl. 16 odst. 1, a to bez ohledu na možné snížení poplatku nebo výjimky z poplatku podle čl. 16. odst. 2, 4, 5 a 6.

4a. Odchylně od odstavce 4 nesmí ve třetích zemích, v nichž příslušný členský stát nemá konzulát pro účely přijímání žádostí a není ani zastoupen jiným členským státem, výše poplatku za služby v zásadě překročit 80 EUR.

4b.   Za výjimečných okolností, kdy částka uvedená v odstavci 4a nestačí k poskytnutí všech služeb, může být vybrán vyšší poplatek za služby, až do výše 120 EUR. Dotčený členský stát v takovém případě oznámí Komisi svůj úmysl umožnit výběr vyššího poplatku za služby nejpozději tři měsíce před zahájením jeho uplatňování. V oznámení uvede důvody pro stanovení výše poplatku za služby, zejména podrobný rozpis nákladů vedoucích ke stanovení vyšší částky.

5. Dotčený členský stát může všem žadatelům i nadále umožňovat podávání žádostí přímo na svém konzulátu nebo na konzulátu členského státu, se kterým uzavřel ujednání o zastupování podle článku 8.  

KAPITOLA III
Posuzování žádosti a vydávání rozhodnutí

Článek 18

Ověření příslušnosti konzulátu

1. Pokud byla podána žádost, konzulát ověří, zda je příslušný pro její posouzení a vydání rozhodnutí v souladu s články 5 a 6.

2. Není-li konzulát příslušný, neprodleně vrátí formulář žádosti, veškeré doklady, které žadatel předložil, a vízový poplatek a uvede, který konzulát je příslušný.

Článek 19

Přípustnost

1. Příslušný konzulát nebo ústřední orgány příslušného členského státu ověří, zda:  

2. Shledá-li příslušný konzulát nebo ústřední orgány příslušného členského státu, že podmínky uvedené v odstavci 1 byly splněny, je žádost přípustná a konzulát nebo ústřední orgány:  

Údaje do VIS vkládá pouze řádně pověřený konzulární pracovník v souladu s čl. 6 odst. 1, článkem 7 a čl. 9 odst. 5 a 6 nařízení o VIS.

3. Shledá-li příslušný konzulát nebo ústřední orgány příslušného členského státu, že podmínky uvedené v odstavci 1 splněny nebyly, je žádost nepřípustná a konzulát nebo ústřední orgány neprodleně:  

4. Odchylně od odstavce 3 může být žádost, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1, považována za přípustnou z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu nebo z důvodu mezinárodních závazků.  

Článek 20

Razítko označující přípustnost žádosti

1. Je-li žádost přípustná, opatří příslušný konzulát cestovní doklad žadatele razítkem. Vzor razítka je uveden v příloze III a umístí se v souladu s touto přílohou.

2. Diplomatické, služební/úřední a zvláštní pasy se nerazítkují.

3. Ustanovení tohoto článku se použijí na konzuláty členských států, dokud nebude ve všech regionech plně zprovozněn vízový informační systém v souladu s článkem 48 nařízení o VIS.

Článek 21

Ověření podmínek vstupu a posouzení rizik

1. Při posuzování žádosti o jednotné vízum se zjistí, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu, a zejména se posoudí, zda žadatel nepředstavuje riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo riziko pro bezpečnost členských států a zda zamýšlí opustit území členských států před uplynutím platnosti víza, o něž žádá.

2. U každé žádosti musí být v souladu s čl. 8 odst. 2 a článkem 15 nařízení o VIS konzultován vízový informační systém. Členské státy zajistí, aby se plně využívala veškerá vyhledávací kritéria podle článku 15 nařízení o VIS s cílem zabránit případům neopodstatněného zamítnutí žádostí a nesprávné identifikace.

3. Během kontroly, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup, konzulát nebo ústřední orgány ověří: 

4. Konzulát nebo ústřední orgány případně prověří délku předchozích a předpokládaných pobytů s cílem ověřit, zda žadatel nepřekročil maximální délku povoleného pobytu na území členských států, bez ohledu na možné pobyty povolené národním dlouhodobým vízem nebo povolením k pobytu.  

5. Prostředky k obživě během předpokládaného pobytu se posuzují v souladu s dobou trvání a účelem pobytu a porovnáním průměrných cen v dotyčném členském státu či státech, pokud jde o ubytování a stravu v rámci levného ubytování, vynásobených počtem pobytových dní na základě referenčních částek stanovených členskými státy v souladu s čl. 34 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu. Za důkaz dostatečných prostředků k obživě lze považovat též doklad o převzetí finančních nákladů nebo o ubytování v soukromí.

6. Při posuzování žádosti o letištní průjezdní vízum konzulát nebo ústřední orgány ověřují zejména:  

7. Posouzení žádosti se zakládá zejména na pravosti a spolehlivosti předložených dokladů a pravdivosti a spolehlivosti prohlášení učiněných žadatelem.

8. Při posuzování žádosti mohou konzuláty nebo ústřední orgány v odůvodněných případech provést s žadatelem pohovor a požadovat dodatečné doklady.

9. Předchozí zamítnutí žádosti o udělení víza nevede automaticky k zamítnutí nové žádosti. Nová žádost se posuzuje na základě všech informací, které jsou k dispozici.

Článek 22

Předchozí konzultace ústředních
orgánů jiných členských států

1. Z důvodů hrozby pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, mezinárodní vztahy nebo veřejné zdraví může členský stát požadovat, aby ústřední orgány jiných členských států konzultovaly jeho ústřední orgány při posuzování žádostí podaných státními příslušníky určitých třetích zemí nebo určitými kategoriemi těchto státních příslušníků. Tyto konzultace se netýkají žádostí o udělení letištního průjezdního víza.  

2. Ústřední orgány, které byly konzultovány, zašlou konečnou odpověď co nejdříve, nejpozději však sedm kalendářních dnů po obdržení dotazu. Pokud odpověď v této lhůtě neposkytnou, má se za to, že proti udělení víza nemají námitky.

3. Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na předchozí konzultaci zpravidla nejpozději 25 kalendářních dnů přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dané územní působnosti.

4. Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

Článek 23

Rozhodnutí o žádosti

1. O žádosti musí být rozhodnuto do patnácti kalendářních dnů ode dne podání žádosti, která je přípustná podle článku 19.

2. Lhůta uvedená v odstavci 1 může být v jednotlivých případech prodloužena nejvýše na dobu 45 kalendářních dnů, zejména pokud je zapotřebí dalšího posouzení.

2a. V jednotlivých odůvodněných naléhavých případech se o žádostech rozhodne bezodkladně.

3. (zrušen)

4. Pokud nebyla žádost vzata zpět, rozhodne se o

a)	udělení jednotného víza podle článku 24;
b)	udělení víza s omezenou územní platností podle článku 25;
ba)	udělení letištního průjezdního víza podle článku 26, nebo
c)	zamítnutí žádosti o udělení víza podle článku 32.

Skutečnost, že získat otisky prstů je fyzicky nemožné ve smyslu čl. 13 odst. 7 písm. b), nesmí mít vliv na udělení či zamítnutí víza.

KAPITOLA IV
Udělení víza

Článek 24

Udělení jednotného víza

1. Doba platnosti víza a délka povoleného pobytu vychází z posouzení provedeného v souladu s článkem 21.

Vízum může být uděleno pro jeden, dva nebo více vstupů. Doba platnosti je nejvýše pět let.

Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), doba platnosti víza pro jeden vstup zahrnuje odkladnou lhůtu v délce 15 kalendářních dnů.

Členské státy mohou rozhodnout tuto odkladnou lhůtu neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

2. Za předpokladu, že žadatel splňuje podmínky pro vstup stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a), c), d) a e) nařízení (EU) 2016/399, se víza pro více vstupů s dlouhou platností udělují na následující doby platnosti, přičemž doba platnosti víza nesmí překročit dobu platnosti cestovního dokladu:

Víza s omezenou územní platností udělená podle čl. 25 odst. 1 a letištní průjezdní víza se pro účely udělování víz pro více vstupů nezohlední.

2a. Odchylně od odstavce 2 může být doba platnosti uděleného víza zkrácena v jednotlivých případech, kdy existují důvodné pochybnosti o tom, že podmínky vstupu budou plněny po celou dobu platnosti.

2b. Odchylně od odstavce 2 konzuláty v rámci místní schengenské spolupráce posuzují, zda je nutné pravidla pro udělování víz pro více vstupů stanovená v odstavci 2 upravit tak, aby zohledňovala místní podmínky a migrační a bezpečnostní rizika za účelem přijetí příznivějších nebo restriktivnějších pravidel v souladu s odstavcem 2d.

2c. Aniž je dotčen odstavec 2, vízum pro více vstupů platné až na pět let může být uděleno žadatelům, kteří prokáží potřebu nebo odůvodní záměr často nebo pravidelně cestovat, za předpokladu, že prokáží svou bezúhonnost a spolehlivost, zejména pak využití předchozích víz v souladu s právními předpisy, svou ekonomickou situaci v zemi původu a skutečný úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádají.

2d. Je-li to na základě posouzení uvedeného v odstavci 2b tohoto článku nezbytné, přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů pravidla týkající se podmínek udělování víz pro více vstupů uvedená v odstavci 2 tohoto článku, která mají být uplatňována v jednotlivých územních působnostech, aby byly zohledněny místní podmínky, migrační a bezpečnostní rizika a celkové vztahy Unie s dotčenou třetí zemí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

3. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 25

Udělení víza s omezenou územní platností

1. Vízum s omezenou územní platností se uděluje výjimečně v těchto případech:

2. Vízum s omezenou územní platností je platné pro území členského státu, který je udělil. Ve výjimečných případech může být platné pro území více než jednoho členského státu, a to na základě souhlasu každého příslušného členského státu.

3. Je-li žadatel držitelem cestovního dokladu, který není uznáván jedním nebo více členskými státy, nikoli však všemi členskými státy, udělí se vízum platné pro území členských států, které tento cestovní doklad uznávají. Pokud členský stát, který vízum udělil, cestovní doklad žadatele neuznává, udělené vízum platí pouze v tomto členském státě.

4. Pokud bylo vízum s omezenou územní platností uděleno v případech uvedených v odst. 1 písm. a), ústřední orgány členského státu, který vízum uděluje, předají neprodleně příslušné informace ústředním orgánům ostatních členských států postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení o VIS.

5. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 25a

Spolupráce v oblasti zpětného přebírání osob

1. V závislosti na úrovni spolupráce třetí země s členskými státy v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, posouzené na základě relevantních a objektivních údajů, se čl. 14 odst. 6, čl. 16 odst. 1 a odst. 5 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 a 2c nevztahují na žadatele nebo kategorie žadatelů, kteří jsou státními příslušníky třetí země, jež je ve smyslu tohoto článku považována za zemi, která nespolupracuje dostatečně.

2. Komise pravidelně nejméně jednou ročně posuzuje spolupráci třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob, s přihlédnutím zejména k těmto ukazatelům: 

Toto posouzení se zakládá na použití spolehlivých údajů poskytnutých členskými státy, jakož i orgány, institucemi a jinými subjekty Unie. Komise pravidelně, nejméně jednou ročně, předkládá zprávu o svém posouzení Radě.

3. Členský stát může také Komisi oznámit skutečnost, že čelí závažným a přetrvávajícím praktickým potížím ve spolupráci se třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, na základě stejných ukazatelů, jaké jsou uvedeny v odstavci 2. Komise o tomto oznámení neprodleně uvědomí Evropský parlament a Radu.

4. Komise přezkoumá každé oznámení podle odstavce 3 ve lhůtě jednoho měsíce. O výsledcích svého posouzení uvědomí Evropský parlament a Radu.

5. Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavcích 2 a 4 a s ohledem na kroky, které uskutečnila ke zlepšení úrovně spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání osob, a na celkové vztahy Unie s touto dotčenou třetí zemí, včetně v oblasti migrace, shledá, že daná země nespolupracuje dostatečně a že je třeba přijmout opatření, nebo pokud do 12 měsíců prostá většina členských států učinila oznámení Komisi v souladu s odstavcem 3, Komise pokračuje ve svém úsilí o zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí a zároveň předloží Radě návrh s cílem přijmout:

6. Komise na základě ukazatelů uvedených v odstavci 2 průběžně posuzuje a podává zprávu, zda lze konstatovat zásadní a trvalé zlepšení spolupráce s dotčenou třetí zemí v oblasti zpětného přebírání neoprávněně pobývajících migrantů, a při zohlednění celkových vztahů Unie s touto třetí zemí může Radě předložit návrh na zrušení nebo změnu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5.

7. Nejpozději šest měsíců po vstupu prováděcích rozhodnutí uvedených v odstavci 5 v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku dosaženém touto třetí zemí v oblasti spolupráce při zpětném přebírání osob.

8. Pokud Komise na základě analýzy uvedené v odstavci 2 a s ohledem na celkové vztahy Unie s dotčenou třetí zemí, zejména v oblasti zpětného přebírání osob, shledá, že dotčená třetí země spolupracuje dostatečně, může Radě předložit návrh na přijetí prováděcího rozhodnutí týkajícího se žadatelů nebo kategorií žadatelů, kteří jsou státními příslušníky této třetí země a kteří žádají o vízum z území této třetí země, jimiž se stanoví jedno nebo více z těchto opatření:

Toto prováděcí rozhodnutí se použije nejvýše po dobu jednoho roku. Jeho platnost může být prodloužena.

Článek 26

Udělení letištního průjezdního víza

1. Letištní průjezdní vízum platí pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť nacházejících se na území členských států.

2. Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), doba platnosti víza zahrnuje dodatečnou dobu platnosti v délce 15 dnů.

Členské státy mohou rozhodnout tuto dodatečnou dobu platnosti neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

3. Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), letištní průjezdní víza pro více vstupů mohou být udělena s dobou platnosti nejvýše šest měsíců.

4. Při rozhodování o udělení letištního průjezdního víza pro více vstupů jsou důležitá zejména tato kritéria:

5. Pokud je žadatel povinen mít letištní průjezdní vízum podle čl. 3 odst. 2, platí letištní průjezdní vízum pouze pro průjezd mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na území dotčeného členského státu nebo dotčených členských států.

6. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 27

Vyplňování vízového štítku

1. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme pravidla pro vyplňování vízového štítku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

2. Členské státy mohou v oddíle „poznámky“ vízového štítku doplnit vnitrostátní údaje. Tyto údaje nesmějí opakovat povinné údaje stanovené postupem uvedeným v odstavci 1.

3. Všechny údaje na vízovém štítku se provádějí tiskem a na vytištěném vízovém štítku nelze ručně provádět žádné změny.

4. Vízový štítek pro vízum pro jeden vstup lze vyplnit ručně pouze v případě technických problémů způsobených vyšší mocí. Na ručně vyplněném vízovém štítku nelze provádět žádné změny.

5. Pokud byl štítek vyplněn ručně v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, vloží se tato informace do vízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. k) nařízení o VIS.

Článek 28

Zneplatnění vyplněných vízových štítků

1. Je-li na vízovém štítku zjištěna chyba před jeho připojením do cestovního dokladu, štítek se zneplatní.

2. Je-li chyba zjištěna po připojení štítku do cestovního dokladu, štítek se zneplatní přeškrtnutím křížem nesmazatelným inkoustem a na jinou stránku se vlepí nový štítek.

3. Je-li chyba zjištěna poté, co byly příslušné údaje vloženy do vízového informačního systému podle čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS, chyba se opraví v souladu s čl. 24 odst. 1 uvedeného nařízení.

Článek 29

Připojení vízových štítků

1. Vízový štítek se připojí do cestovního dokladu.

1a. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme podrobná pravidla pro připojení vízového štítku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

2. Pokud členský stát, který vízum udělil, neuznává cestovní doklad žadatele, použije se pro připojení víza samostatný formulář pro připojení víza.

3. Pokud byl vízový štítek připojen na samostatný formulář pro připojení víza, uvede se tato informace do vízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. j) nařízení o VIS.

4. Jednotlivá víza udělená osobám, které jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, se připojí do tohoto cestovního dokladu.

5. Pokud není cestovní doklad, ve kterém jsou uvedeny tyto osoby, uznáván vydávajícím členským státem, připojí se jednotlivá víza na samostatné formuláře pro připojení víza.

Článek 30

Práva vyplývající z uděleného víza

Pouhé držení jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností neopravňuje automaticky ke vstupu.

Článek 31

Informování ústředních orgánů jiných členských států

1. Členský stát může požadovat, aby byly jeho ústřední orgány informovány o vízech, která udělily jiné členské státy státním příslušníkům určitých třetích zemí nebo určitým kategoriím takových státních příslušníků, s výjimkou letištních průjezdních víz.

2. Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na poskytnutí takových informací nejpozději 25 kalendářních dnů přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dotčené územní působnosti.

3. Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

Článek 32

Zamítnutí žádosti o udělení víza

1. Aniž je dotčen čl. 25 odst. 1, žádost o udělení víza se zamítne:

2. Rozhodnutí o zamítnutí a důvody, na nichž se zakládá, se žadateli oznámí prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI v jazyce členského státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v dalším úředním jazyce orgánů Unie.

3. Žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI.

4. (zrušen)

5. Informace o zamítnutých žádostech o udělení víza se zaznamenávají do vízového informačního systému v souladu s článkem 12 nařízení o VIS.

KAPITOLA V
Změny uděleného víza

Článek 33

Prodloužení

1. Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza se prodlouží, pokud má příslušný orgán členského státu za to, že držitel víza poskytl důkaz o vyšší moci nebo humanitárních důvodech bránících mu opustit území členského státu před skončením doby platnosti víza nebo doby trvání pobytu povoleného vízem. Takové prodloužení se provede bezplatně.

2. Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza může být prodloužena, pokud držitel víza poskytne doklad o vážných osobních důvodech, které odůvodňují prodloužení doby platnosti nebo trvání pobytu. Za takové prodloužení víza se hradí poplatek ve výši 30 EUR.

3. Pokud nerozhodne orgán prodlužující dobu platnosti víza jinak, zůstane územní platnost prodlouženého víza stejná jako u víza původního.

4. Orgány příslušnými pro prodloužení doby platnosti víza jsou orgány členského státu, na jehož území se státní příslušník třetí země v době podání žádosti o prodloužení zdržuje.

5. Členské státy oznámí Komisi orgány, které jsou příslušné pro prodlužování doby platnosti víz.

6. Prodloužení doby platnosti víza se provádí formou vízového štítku.

7. Údaje o prodloužení víza se zaznamenávají do vízového informačního systému v souladu s článkem 14 nařízení o VIS.

Článek 34

Prohlášení víza za neplatné a zrušení víza

1. Vízum se prohlásí za neplatné, pokud je zřejmé, že v době udělování víza nebyly splněny podmínky udělení víza, zejména pokud existují závažné důvody se domnívat, že vízum bylo získáno podvodným způsobem. Vízum v zásadě prohlašuje za neplatné příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může prohlásit za neplatné příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

2. Vízum ze zruší, pokud je zřejmé, že podmínky udělení víza již nejsou nadále plněny. Vízum v zásadě zrušuje příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může zrušit příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

3. Vízum může být zrušeno na žádost držitele víza. O takovém zrušení jsou informovány příslušné orgány členského státu, který vízum udělil.

4. Nepředloží-li držitel víza na hranicích jeden nebo více podpůrných dokladů uvedených v čl. 14 odst. 3, nevede to automaticky k rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či k jeho zrušení.

5. Je-li vízum prohlášeno za neplatné či zrušeno, je na něj umístěno razítko „NEPLATNÉ“ či „ZRUŠENO“ a zneplatní se opticky proměnlivý prvek vízového štítku, bezpečnostní prvek „sklopný efekt“ a rovněž výraz „vízum“ tím, že se přeškrtne.

6. Rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o jeho zrušení a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI.

7. Držitel víza, jehož vízum bylo prohlášeno za neplatné či zrušeno, se může odvolat, pokud vízum nebylo zrušeno na jeho žádost podle odstavce 3. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o zrušení víza, a v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI.

8. Informace o prohlášení víza za neplatné nebo o zrušení víza se zaznamenává do vízového informačního systému v souladu s článkem 13 nařízení o VIS.

KAPITOLA VI
Víza udělená na vnějších hranicích

Článek 35

Víza, o jejichž udělení je zažádáno na vnějších hranicích

1. Ve výjimečných případech lze víza udělit na hraničních přechodech na vnějších hranicích, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2. Je-li žádost o udělení víza podána na vnějších hranicích, lze upustit od požadavku, aby měl žadatel uzavřené cestovní zdravotní pojištění, pokud nelze takové cestovní zdravotní pojištění sjednat na hraničním přechodu, nebo z humanitárních důvodů.

3. Vízum udělené na vnější hranici je jednotné vízum, které opravňuje držitele k pobytu na maximální dobu 15 dnů v závislosti na účelu a podmínkách předpokládaného pobytu. V případě průjezdu odpovídá délka povoleného pobytu době nezbytné pro účely průjezdu.

4. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu, mohou orgány příslušné pro udělování víz na hranicích udělit vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení pouze pro území členského státu, který vízum uděluje.

5. Státnímu příslušníku třetí země spadajícímu do kategorie osob, u kterých se vyžaduje předchozí konzultace podle článku 22, v zásadě nelze udělit vízum na vnějších hranicích.

Těmto osobám však lze ve výjimečných případech udělit na vnějších hranicích vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a), a to pro území členského státu, který vízum uděluje.

6. Kromě důvodů pro zamítnutí víza podle čl. 32 odst. 1 se vízum na hraničním přechodu zamítne, nejsou-li splněny podmínky uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku.

7. Použijí se ustanovení o odůvodňování a oznamování rozhodnutí o zamítnutí a ustanovení týkající se práva na odvolání podle článku 32 odst. 3 a přílohy VI.

Článek 36

Víza udělovaná projíždějícím námořníkům na vnějších hranicích

1. Námořníkovi, který musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, může být na hranicích uděleno vízum pro účel průjezdu, pokud

2. (zrušen)

2a. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů praktické pokyny pro udělování víz námořníkům na hranicích. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

3. Tento článek se použije, aniž je dotčen čl. 35 odst. 3, 4 a 5.

HLAVA IV
SPRÁVA A ORGANIZACE

Článek 37

Organizace vízových oddělení

1. Členské státy odpovídají za organizaci vízových oddělení svých konzulátů.

Aby se zabránilo snížení stupně pozornosti a aby byli pracovníci chráněni před tlakem na místní úrovni, vytvoří se tam, kde je to vhodné, systémy rotace pracovníků, kteří jsou v přímém styku s žadateli o vízum. Zvláštní pozornost se věnuje jasným strukturám práce a jednoznačnému přidělování/rozdělování povinností při přijímání konečných rozhodnutí o žádostech. Přístup do VIS a SIS a k dalším důvěrným informacím je vyhrazen omezenému počtu řádně oprávněných pracovníků. Aby nedocházelo k neoprávněnému přístupu do těchto databází, přijmou se vhodná opatření.

2. Uchovávání a používání vízových štítků podléhá vhodným bezpečnostním opatřením, aby se zabránilo podvodům nebo ztrátám. Každý konzulát vede záznamy o zásobách vízových štítků a eviduje, jak byly jednotlivé vízové štítky použity. Veškeré ztráty významného počtu prázdných vízových štítků se oznámí Komisi.

3. Konzuláty nebo ústřední orgány archivují žádosti v papírové nebo elektronické formě. Každý jednotlivý spis obsahuje relevantní informace umožňující v případě potřeby rekonstrukci okolností, za kterých bylo o žádosti rozhodnuto.

Jednotlivé spisy žádostí se uchovávají nejméně jeden rok ode dne rozhodnutí o žádosti uvedeného v čl. 23 odst. 1, nebo v případě odvolání do konce odvolacího řízení, podle toho, které z těchto období je delší. Případné jednotlivé elektronické verze spisů žádostí se uchovávají po dobu platnosti uděleného víza.

Článek 38

Zdroje pro posuzování žádostí o víza
a kontrola postupů udělování víz

1. Členské státy pověří dostatečný počet příslušných pracovníků konzulátů plněním úkolů souvisejících s posuzováním žádostí tak, aby byla zajištěna přiměřená a jednotná kvalita služeb veřejnosti.  

1a. Členské státy zajistí, aby celý postup udělování víz na konzulátech, včetně podávání a vyřizování žádostí, tisku vízových štítků a praktické spolupráce s externími poskytovateli služeb, byl kontrolován vyslanými pracovníky s cílem zajistit integritu všech fází tohoto postupu.

2. Prostory musí splňovat příslušné funkční požadavky a umožňovat příslušná bezpečnostní opatření.

3. Ústřední orgány členských států poskytnou jak vyslaným, tak v místě zaměstnaným pracovníkům vhodnou odbornou přípravu a odpovídají za poskytnutí úplných, přesných a aktuálních informací o příslušných unijních a vnitrostátních právních předpisech.

3a. Pokud žádosti posuzují a rozhodují o nich ústřední orgány podle čl. 4 odst. 1a, poskytnou členské státy jejich pracovníkům specifickou odbornou přípravu s cílem zajistit, aby měli dostatečné a aktuální znalosti místních socioekonomických podmínek a úplné, přesné a aktuální informace o příslušných unijních a vnitrostátních právních předpisech.

3b. Členské státy rovněž zajistí, aby konzuláty disponovaly dostatečným počtem řádně vyškolených pracovníků, kteří jsou ústředním orgánům nápomocni při posuzování žádostí a rozhodování o nich, zejména prostřednictvím účasti na schůzkách v rámci místní schengenské spolupráce, výměny informací s dalšími konzuláty a místními orgány, shromažďování relevantních informací na místní úrovni o migračním riziku a podvodných praktikách a vedením pohovorů a prováděním dodatečného posuzování.

4. Ústřední orgány členských států zajistí častou a dostatečnou kontrolu postupu posuzování žádostí a v případě zjištění odchylek od ustanovení tohoto nařízení přijmou nápravná opatření.

5. Členské státy zajistí, aby byl zaveden postup, který žadatelům umožní podávat stížnosti na: 

Konzuláty nebo ústřední orgány vedou záznamy o stížnostech a přijatých návazných opatřeních.

Členské státy informace o postupu stanoveném v tomto odstavci zveřejní.

Článek 39

Chování příslušných pracovníků

1. Konzuláty členských států zajistí, aby se se žadateli jednalo zdvořile.

2. Pracovníci konzulátů a ústředních orgánů při výkonu svých povinností plně respektují lidskou důstojnost. Jakákoli přijatá opatření musí být přiměřená cílům, které sledují.

3. Při plnění svých úkolů nesmějí pracovníci konzulátů a ústředních orgánů diskriminovat žádné osoby na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Článek 40

Organizace konzulátů a konzulární spolupráce  

1. Organizace postupů spojených se žádostmi je v pravomoci každého členského státu.  

2. Členské státy:

3. Členský stát může rovněž spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 43.  

4. Členské státy informují Komisi o své organizaci konzulátů a konzulární spolupráci v jednotlivých místech, kde se konzuláty nacházejí.

5. V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy usilují členské státy o zajištění kontinuity všech služeb.

Článek 41

(zrušen)

Článek 42

Pomoc honorárních konzulů

1. Také honorární konzulové mohou být pověřeni k provedení některých nebo všech úkolů uvedených v čl. 43 odst. 6. V zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany údajů musí být přijata přiměřená opatření.

2. Jestliže honorární konzul není státním zaměstnancem daného členského státu, plní tyto úkoly v souladu s požadavky uvedenými v příloze X, s výjimkou ustanovení v bodě D písm. c) uvedené přílohy.

3. Jestliže je honorární konzul státním zaměstnancem členského státu, pak dotyčný členský stát zajistí, aby se uplatňovaly požadavky srovnatelné s požadavky, které by se uplatňovaly, kdyby tyto úkoly plnil jeho konzulát.

Článek 43

Spolupráce s externími poskytovateli služeb

1. Každý členský stát se vynasnaží o spolupráci s externím poskytovatelem služeb společně s jedním nebo více členskými státy, aniž by byla dotčena pravidla týkající se zadávání veřejných zakázek a hospodářské soutěže.

2. Spolupráce s externím poskytovatelem služeb se zakládá na právním nástroji, který musí být v souladu s požadavky uvedenými v příloze X.

3. (zrušen)  

4. Posouzení žádostí, případné osobní pohovory, rozhodování o žádostech a vytištění a připojení vízových štítků provádí pouze konzulát.

5. Externí poskytovatelé služeb nemají za žádných okolností přístup do VIS. Přístup do VIS je vyhrazen výlučně řádně pověřeným pracovníkům konzulátů nebo ústředních orgánů.

6. Externí poskytovatel služeb může být pověřen plněním jednoho nebo několika z těchto úkolů:

7. Při výběru externího poskytovatele služeb posoudí dotčený členský stát důvěryhodnost a solventnost dané organizace nebo společnosti a zajistí, aby nedošlo ke střetu zájmů. Toto posouzení zahrnuje případně prověření potřebných povolení, zápisu v obchodním rejstříku, stanov společnosti a bankovních smluv.

8. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby vybraní externí poskytovatelé služeb splňovali podmínky, které jsou jim uloženy v právním nástroji uvedeném v odstavci 2.

9. Členské státy odpovídají za dodržování pravidel ochrany osobních údajů a zajistí, aby externího poskytovatele služeb monitorovaly dozorové úřady pro ochranu údajů podle čl. 51 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679^(*5).  

10. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy vyškolí externího poskytovatele služeb na úroveň odpovídající znalostem nezbytným k poskytování odpovídajících služeb a dostatečných informací žadatelům.

11. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy pečlivě kontrolují uplatňování právního nástroje uvedeného v odstavci 2, včetně

Za tímto účelem konzulát či konzuláty nebo ústřední orgány dotčeného členského státu či dotčených členských států pravidelně a nejméně každých devět měsíců provádějí kontroly na místě v prostorách externího poskytovatele služeb. Členské státy se mohou dohodnout na sdílení zátěže související s těmito pravidelnými kontrolami.  

11a. Do 1. února každého roku členské státy předloží Komisi zprávu o spolupráci s externími poskytovateli služeb po celém světě a o jejich kontrole, jak je uvedeno v příloze X bodě C.

12. V případě ukončení spolupráce s externím poskytovatelem služeb zajistí členské státy nepřetržitost všech služeb.

13. Členské státy poskytnou Komisi jedno vyhotovení právního nástroje uvedeného v odstavci 2.

Článek 44

Šifrování a bezpečné předávání údajů 

1. V případě spolupráce mezi členskými státy, spolupráce s externím poskytovatelem služeb a využití honorárních konzulů zajistí dotčený členský stát nebo dotčené členské státy, aby údaje byly plně šifrovány, ať již jsou předávány elektronicky, nebo fyzicky na elektronickém paměťovém médiu.

2. Ve třetích zemích, které zakazují elektronické předávání šifrovaných údajů, dotčený členský stát nebo dotčené členské státy elektronické předávání údajů nepovolí.

V takových případech dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby elektronické údaje předával fyzicky v plně šifrované podobě na elektronickém paměťovém médiu konzulární úředník členského státu, nebo pokud by toto předání vyžadovalo nepřiměřená nebo neopodstatněná opatření, aby byly tyto údaje předány jiným bezpečným a zabezpečeným způsobem, například s využitím zavedených operátorů majících zkušenosti s přepravou citlivých dokumentů a údajů v příslušné třetí zemi.

3. Ve všech případech musí být úroveň bezpečnosti předávání přizpůsobena důvěrné povaze údajů.

Článek 45

Spolupráce členských států
s obchodními zprostředkovateli

1. Členské státy mohou spolupracovat s obchodními zprostředkovateli, pokud jde o podávání žádostí, s výjimkou odebírání biometrických identifikátorů.

2. Tato spolupráce je založena na udělení akreditace příslušnými orgány členských států. Akreditace vychází zejména z ověření těchto aspektů:

3. Akreditovaní obchodní zprostředkovatelé jsou pravidelně podrobováni namátkovým kontrolám zahrnujícím osobní nebo telefonické pohovory se žadateli, ověřování zájezdů a ubytování, a pokud je to považováno za nezbytné, ověřování dokladů týkajících se skupinového návratu.

4. V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují informace o působení akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, pokud jde o zjištěné nesrovnalosti a zamítnutí žádostí podaných obchodními zprostředkovateli, o zjištěných formách podvodů týkajících se cestovních dokladů a o neuskutečnění plánovaných cest.

5. V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují seznamy obchodních zprostředkovatelů, kterým každý konzulát udělil akreditaci a kterým byla akreditace odebrána, spolu s důvody každého takového odebrání.

Každý konzulát a ústřední orgány zajistí, aby byla veřejnost v relevantních případech informována o seznamu akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, se kterými spolupracují.

Článek 46

Sestavování statistik

Členské státy sestavují roční statistiky víz v souladu s tabulkou uvedenou v příloze XII. Tyto statistiky se předkládají do 1. března každého roku za předcházející kalendářní rok.

Článek 47

Informování veřejnosti

1. Ústřední orgány členských států a konzuláty poskytují široké veřejnosti veškeré příslušné informace týkající se žádosti, zejména informace

2. Zastupující a zastoupený členský stát informují širokou veřejnost o ujednáních o zastupování podle článku 8 před vstupem těchto ujednání v platnost.

HLAVA V
MÍSTNÍ SCHENGENSKÁ SPOLUPRÁCE

Článek 48

Místní schengenská spolupráce
konzulátů členských států

1. Konzuláty a delegace Unie spolupracují v každé územní působnosti za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování společné vízové politiky, přičemž berou v úvahu místní okolnosti.

Za tímto účelem vydá Komise v souladu s čl. 5 odst. 3 rozhodnutí Rady 2010/427/EU^(*6) pokyny pro delegace Unie k provádění příslušných koordinačních úkolů uvedených v tomto článku.

Jestliže žádosti podané v dané územní působnosti posuzují a rozhodují o nich ústřední orgány podle čl. 4 odst. 1a, zajistí členské státy jejich aktivní zapojení do místní schengenské spolupráce. Pracovníci přispívající k místní schengenské spolupráci musí být náležitě vyškoleni a být zapojeni do posuzování žádostí v dotčené územní působnosti.

1a. Členské státy a Komise spolupracují zejména za účelem:

2. (zrušen)  

3. Členské státy si v rámci místní schengenské spolupráce vyměňují následující informace:  

4. Pravidelně se pořádají schůzky mezi členskými státy a Komisí v rámci místní schengenské spolupráce o konkrétních otázkách týkajících se uplatňování společné vízové politiky. Tyto schůzky v rámci dané územní působnosti svolává Komise, pokud není na její žádost dohodnuto jinak.

V rámci místní schengenské spolupráce mohou být organizovány tematické schůzky a zřizovány pracovní skupiny zabývající se konkrétními otázkami.

5. Ze schůzek konaných v rámci místní schengenské spolupráce se systematicky vypracovávají shrnující zprávy, které se rozesílají na místní úrovni. Komise může vypracováním zpráv pověřit některý členský stát. Konzuláty každého členského státu předají tyto zprávy svým ústředním orgánům.

6. Zástupci konzulátů členských států, které neuplatňují acquis Společenství týkající se víz, nebo zástupci konzulátů třetích zemí mohou být ad hoc přizváni k účasti na schůzkách, aby mohlo dojít k výměně informací o otázkách týkajících se víz.

7. V každé územní působnosti se do 31. prosince každého roku vypracuje výroční zpráva. Na základě těchto zpráv vypracuje Komise výroční zprávu o stavu místní schengenské spolupráce a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě.

HLAVA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 49

Ustanovení o olympijských a paralympijských hrách

Členské státy, které hostí olympijské a paralympijské hry, uplatňují zvláštní postupy a podmínky usnadňující udělování víz uvedené v příloze XI.

Článek 50

(zrušen)  

Článek 51

Pokyny k praktickému uplatňování tohoto nařízení

Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů pokyny k praktickému uplatňování ustanovení tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

Článek 51a

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 16 odst. 9 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 1. srpna 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 16 odst. 9 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů^(*7).

5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 16 odst. 9 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 52

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor („Výbor pro víza“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011^(*8).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 53

Oznamování

1. Členské státy oznámí Komisi

2. Komise poskytne informace oznámené podle odstavce 1 členským státům a veřejnosti prostřednictvím pravidelně aktualizované publikace v elektronické podobě.

Článek 54

Změny nařízení (ES) č. 767/2008

Nařízení (ES) č. 767/2008 se mění takto:

1) V článku 4 se odstavec 1 mění takto:

a) písmeno a) se nahrazuje tímto:

b) písmeno b) se zrušuje;

c) písmeno c) se nahrazuje tímto:

d) písmeno d) se nahrazuje tímto:

e) písmeno e) se zrušuje.

2) V čl. 8 odst. 1 se slova „Po přijetí žádosti“ nahrazují slovy:

„Pokud je žádost přípustná podle článku 19 nařízení (ES) č. 810/2009,“.

3) Článek 9 se mění takto:

a) nadpis se nahrazuje tímto:
„Údaje, které mají být uvedeny v žádosti“;

b) odstavec 4 se mění takto:

4) V čl. 10 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

5) V článku 11 se návětí nahrazuje tímto:

„Pokud vízový orgán zastupující jiný členský stát přeruší posuzování žádosti, doplní do souboru žádosti tyto údaje:“.

6) Článek 12 se mění takto:

a) v odst. 1 písm. a) se doplňují slova:

„a zda jej uvedený orgán odmítl udělit jménem jiného členského státu“;

b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Spis žádosti také obsahuje rovněž údaj o důvodu (důvodech) pro zamítnutí víza, přičemž se může jednat o jeden nebo více následujících důvodů:

7) Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Údaje, které se doplňují v případě, že je vízum
prohlášeno za neplatné nebo zrušeno

1. Pokud bylo přijato rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné nebo o jeho zrušení, doplní vízový orgán, který takto rozhodl, do spisu žádosti tyto údaje:

2. Soubor žádosti také obsahuje údaj o důvodu nebo důvodech pro prohlášení víza za neplatné nebo jeho zrušení, kterými jsou

8) Článek 14 se mění takto:

a) odstavec 1 se mění takto:

b) v odstavci 2 se písmeno c) zrušuje.

9) V čl. 15 odst. 1 se slova „prodloužení nebo zkrácení jeho platnosti“ nahrazují slovy „nebo prodloužení jeho platnosti“.

10) Článek 17 se mění takto:

a) bod 4 se nahrazuje tímto:

„4) členský stát prvního vstupu;“;

b) v bodu 6 se zrušují slova „požadovaného nebo“;

c) bod 11 se nahrazuje tímto:

„11) hlavní účel(y) cesty;“.

11) V čl. 18 odst. 4 písm. c), čl. 19 odst. 2 písm. c), čl. 20 odst. 2 písm. d), čl. 22 odst. 2 písm. d) se zrušují slova „či zkrácenou“.

12) V čl. 23 odst. 1 písm. d) se zrušují slova „anebo zkrácení“.

Článek 56

Zrušující ustanovení

1. Články 9 až 17 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 se zrušují.

2. Zrušují se:

3. Odkazy na zrušené právní předpisy se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XIII.

Článek 57

Monitorování a hodnocení

1. Dva roky poté, co budou použitelná všechna ustanovení tohoto nařízení, vypracuje Komise hodnocení jeho uplatňování. Toto celkové hodnocení bude zahrnovat posouzení výsledků, kterých bylo dosaženo ve vztahu k cílům, a posouzení uplatňování ustanovení tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny zprávy uvedené v odstavci 3.

2. Komise předá hodnocení uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě. Na základě hodnocení Komise v případě potřeby předloží odpovídající návrhy na změnu tohoto nařízení.

3. Komise předloží tři roky po zahájení provozu VIS a dále každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování článků 13, 17, 40 až 44 tohoto nařízení, která bude zahrnovat informace o odebírání a využití biometrických identifikátorů, vhodnosti zvoleného standardu ICAO, souladu s pravidly na ochranu údajů, zkušenostech s externími poskytovateli služeb se zvláštním zaměřením na odebírání biometrických údajů, uplatňování pravidla 59 měsíců pro odebrání otisků prstů a organizaci postupů spojených se žádostmi. Součástí této zprávy budou na základě čl. 17 bodů 12, 13 a 14 a čl. 50 odst. 4 nařízení o VIS rovněž případy, kdy otisky prstů nemohly být prakticky poskytnuty nebo kdy jejich poskytnutí nebylo z právních důvodů požadováno, v porovnání s počtem případů, kdy otisky prstů odebrány byly. Zpráva bude obsahovat informace o případech, kdy byla osobám, které z praktických důvodů nemohly poskytnout otisky prstů, zamítnuta žádost o udělení víza. V případě nutnosti budou ke zprávě přiloženy vhodné návrhy na změnu tohoto nařízení.

4. První ze zpráv uvedených v odstavci 3 se bude týkat rovněž otázky dostatečné spolehlivosti pro účely identifikace a ověřování otisků prstů dětí mladších 12 let, zejména toho, jak se otisky prstů s věkem mění, a bude založena na výsledcích studie provedené na Komisí.

Článek 58

Vstup v platnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Použije se ode dne 5. dubna 2010.

3. Článek 52 a čl. 53 odst. 1 písm. a) až h) a odst. 2 se použijí ode dne 5. října 2009.

4. Pokud jde o Schengenskou konzultační síť (technické specifikace), čl. 56 odst. 2 písm. d) se použije ode dne uvedeného v článku 46 nařízení o VIS.

5. Ustanovení čl. 32 odst. 2 a 3, čl. 34 odst. 6 a 7 a čl. 35 odst. 7 se použijí ode dne 5. dubna 2011.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

PŘÍLOHA I

PŘÍLOHA II

Příkladmý seznam podpůrných dokladů

Mezi podpůrné doklady uvedené v článku 14, které musí žadatelé o vízum předložit, patří:

A. DOKLADY TÝKAJÍCÍ SE ÚČELU CESTY

1) u služebních cest:

2) u cest za účelem studia nebo jiného druhu školení:

3) u cest za účelem turistiky nebo ze soukromých důvodů:

4) u cest uskutečňovaných v souvislosti s politickými, vědeckými, kulturními, sportovními nebo náboženskými událostmi nebo cest, které se konají z jiných důvodů:

5) u cest členů oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání určené vládě dotyčné třetí země účastní setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí organizovaných mezivládními organizacemi na území některého členského státu:

6) u cest uskutečňovaných ze zdravotních důvodů:

B. DOKLADY UMOŽŇUJÍCÍ POSOUZENÍ ŽADATELOVA ZÁMĚRU OPUSTIT ÚZEMÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ

1) rezervace jízdenky pro zpáteční nebo okružní cestu;

2) doklad o finančních prostředcích v zemi bydliště;

3) doklad o zaměstnání: výpisy z účtu;

4) doklad o vlastnictví nemovitosti;

5) doklad prokazující integraci v zemi pobytu: rodinné vazby; pracovní vztahy.

C. DOKLADY PROKAZUJÍCÍ RODINNÉ POMĚRY ŽADATELE

1) souhlas rodičů nebo poručníků či opatrovníků (pokud s nimi nezletilá osoba necestuje);

2) doklad prokazující rodinné vazby ke zvoucí osobě.

PŘÍLOHA III

JEDNOTNÝ VZOR A POUŽÍVÁNÍ RAZÍTKA OZNAČUJÍCÍHO PŘÍPUSTNOST ŽÁDOSTI

Razítko se umístí na první volnou stránku cestovního dokladu, která neobsahuje žádné záznamy ani otisky razítek.

PŘÍLOHA IV

Společný seznam třetích zemí uvedený v příloze I nařízení (ES) č. 539/2001, jejichž státní příslušníci mají povinnost mít při průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostory letišť na území členských států letištní průjezdní vízum

AFGHÁNISTÁN

BANGLADÉŠ

DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA KONGO

ERITREA

ETIOPIE

GHANA

ÍRÁN

IRÁK

NIGÉRIE

PÁKISTÁN

SOMÁLSKO

SRÍ LANKA

PŘÍLOHA V

PŘÍLOHA VI

PŘÍLOHA VII až IX

(zrušeny)

PŘÍLOHA X

PŘÍLOHA XI

ZVLÁŠTNÍ POSTUPY A PODMÍNKY, KTERÉ
ZJEDNODUŠUJÍ UDĚLOVÁNÍ VÍZ ČLENŮM
OLYMPIJSKÉ RODINY ÚČASTNÍCÍM SE
OLYMPIJSKÝCH A PARALYMPIJSKÝCH HER

KAPITOLA I

Účel a definice

Článek 1

Účel

Tyto postupy a podmínky zjednodušují podávání žádostí a udělování víz členům olympijské rodiny na dobu trvání olympijských a paralympijských her organizovaných členským státem.

Kromě toho se použijí příslušná ustanovení acquis Společenství týkající se postupů pro podávání žádostí a udělování víz.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) „příslušnými organizacemi“ pro opatření k usnadnění postupů pro podávání žádostí a udělování víz členům olympijské rodiny, kteří se účastní olympijských nebo paralympijských her, oficiální organizace, které jsou v souladu s olympijskou chartou oprávněny předkládat organizačnímu výboru členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, seznamy členů olympijské rodiny za účelem vystavení akreditačních karet na hry;

2) „členem olympijské rodiny“ všechny osoby, které jsou členy Mezinárodního olympijského výboru, Mezinárodního paralympijského výboru, mezinárodních svazů, národních olympijských a paralympijských výborů, organizačních výborů olympijských her a národních svazů, jako jsou sportovci, rozhodčí, trenéři a jiní sportovní odborníci, zdravotničtí pracovníci doprovázející družstva nebo jednotlivé sportovce a také akreditovaní zástupci sdělovacích prostředků, vyšší funkcionáři, sponzoři a dárci nebo jiní oficiální hosté, kteří se řídí olympijskou chartou, jsou podřízeni pravomoci a kontrole Mezinárodního olympijského výboru, jsou uvedeni v seznamech příslušných organizací a byli organizačním výborem členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, akreditováni pro účast na olympijských nebo paralympijských hrách [rok];

3) „olympijskými akreditačními kartami“ vystavenými organizačním výborem členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, jeden ze dvou dokladů opatřených bezpečnostními prvky, jeden pro olympijské hry a jeden pro paralympijské hry, přičemž oba jsou opatřeny fotografií držitele, které prokazují totožnost příslušného člena olympijské rodiny a které umožňují držiteli přístup na místa konání soutěží a jiných akcí po dobu trvání her;

4) „dobou trvání olympijských a paralympijských her“ doba, po kterou se konají olympijské a paralympijské hry;

5) „organizačním výborem členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry“ výbor zřízený hostícím členským státem podle jeho vnitrostátních právních předpisů za účelem organizace olympijských a paralympijských her, který rozhoduje o akreditaci členů olympijské rodiny, účastnících se těchto her;

6) „orgány příslušnými pro udělování víz“ orgány určené členským státem, který hostí olympijské a paralympijské hry, k posuzování žádostí a udělování víz členům olympijské rodiny.

KAPITOLA II

Udělování víz

Článek 3

Podmínky

Vízum smí být na základě tohoto nařízení uděleno pouze tehdy, pokud daná osoba

a) byla určena jednou z příslušných organizací a akreditována organizačním výborem členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, k účasti na olympijských nebo paralympijských hrách;

b) je držitelem platného cestovního dokladu, který umožňuje překračování vnějších hranic, jak je uvedeno v článku 5 Schengenského hraničního kodexu;

c) není vedena jako osoba, které má být odepřen vstup;

d) nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy některého členského státu.

Článek 4

Podání žádosti o udělení víza

1. Při vypracování seznamu osob vybraných pro účast na olympijských nebo paralympijských hrách může příslušná organizace společně se žádostí o vystavení olympijské akreditační karty pro vybrané osoby podat skupinovou žádost o udělení víza pro tyto vybrané osoby podléhající vízové povinnosti podle nařízení (ES) č. 539/2001, s výjimkou případů, kdy jsou tyto osoby držiteli povolení k pobytu vydaného členským státem nebo povolení k pobytu vydaného Spojeným královstvím nebo Irskem v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států ( 28 ).

2. Skupinová žádost o udělení víz pro dotčené osoby se předává současně se žádostmi o vystavení olympijské akreditační karty organizačnímu výboru členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, v souladu s postupem stanoveným tímto organizačním výborem.

3. Samostatné žádosti o udělení víza se podávají pro každou osobu účastnící se olympijských nebo paralympijských her.

4. Organizační výbor členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, předá co nejrychleji orgánům příslušným pro udělení víza skupinovou žádost o udělení víz společně s opisy žádostí o vystavení olympijské akreditační karty pro dotčené osoby, které obsahují úplné jméno, státní příslušnost, pohlaví, den a místo narození, číslo a druh cestovního dokladu s dobou platnosti.

Článek 5

Posuzování skupinové žádosti o udělení víz a druh udělených víz

1. Vízum udělí orgány příslušné pro udělování víz, jakmile prověří, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené v článku 3.

2. Udělené vízum je jednotné vízum pro několikanásobný vstup opravňující k pobytu v délce nejvýše 90 dnů po dobu trvání olympijských nebo paralympijských her.

3. Jestliže některý člen olympijské rodiny nesplňuje podmínky stanovené v čl. 3 písm. c) nebo d), mohou orgány příslušné pro udělování víz udělit vízum s omezenou územní platností podle článku 25 tohoto nařízení.

Článek 6

Forma víza

1. Vízum má formu dvou čísel zapsaných na olympijské akreditační kartě. První číslo je číslo víza. U jednotného víza sestává toto číslo ze sedmi (7) znaků obsahujících šest (6) číslic, před nimiž je uvedeno písmeno „C“. U víza s omezenou územní platností sestává toto číslo z osmi (8) znaků obsahujících šest (6) číslic, před nimiž jsou uvedena písmena „XX“ ( 29 ). Druhé číslo je číslo cestovního dokladu dotčené osoby.

2. Orgány příslušné pro udělování víz předají organizačnímu výboru členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, čísla víz za účelem vystavení olympijských akreditačních karet.

Článek 7

Bezplatné udělení víza

Za posouzení žádostí a udělení víza nevybírají orgány příslušné pro udělování víz žádné poplatky.

KAPITOLA III

Obecná a závěrečná ustanovení

Článek 8

Zrušení víza

Jestliže dojde před začátkem her ke změně seznamu osob navržených k účasti na olympijských nebo paralympijských hrách, informují o tom příslušné organizace neprodleně organizační výbor členského státu, který hostí olympijské a paralympijské hry, aby mohly být zrušeny akreditační karty osob vyškrtnutých ze seznamu. Organizační výbor o tom informuje orgány příslušné k udělování víz a uvede čísla víz, o která se jedná.

Orgány příslušné k udělování víz zruší víza dotčených osob. Neprodleně o tom informují orgány hraniční kontroly, které tuto informaci opět neprodleně předají všem příslušným orgánům ostatních členských států.

Článek 9

Kontroly na vnějších hranicích

1. Pokud členové olympijské rodiny, kterým byla udělena víza podle tohoto nařízení, překračují vnější hranice, omezí se jejich vstupní kontroly na ověření, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 3.

2. Po dobu trvání olympijských nebo paralympijských her

a) se vstupní a výstupní razítko označí na první volnou stránku cestovního dokladu těch členů olympijské rodiny, u kterých je označení razítka povinné podle čl. 10 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu. Při prvním vstupu se na stejné straně také uvede číslo víza;

b) vstupní podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu jsou považovány za splněné, jakmile je člen olympijské rodiny řádně akreditován.

3. Odstavec 2 se použije na všechny členy olympijské rodiny, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, bez ohledu na to, zda se na ně vztahuje vízová povinnost podle nařízení (ES) č. 539/2001, či nikoli.

PŘÍLOHA XII

ROČNÍ STATISTIKY O JEDNOTNÝCH VÍZECH,
VÍZECH S OMEZENOU ÚZEMNÍ PLATNOSTÍ
A LETIŠTNÍCH PRŮJEZDNÍCH VÍZECH

Údaje, které je třeba za každé příslušné místo, kde jednotlivé členské státy udělují víza, předložit Komisi ve lhůtě stanovené v článku 46:

— celkový počet žádostí o udělení víz typu A (včetně víz typu A pro více vstupů),

— celkový počet udělených víz typu A (včetně víz typu A pro více vstupů),

— celkový počet udělených víz typu A pro více vstupů,

— celkový počet neudělených víz typu A (včetně víz typu A pro více vstupů),

— celkový počet žádostí o udělení víz typu C (včetně víz typu C pro více vstupů),

— celkový počet udělených víz typu C (včetně víz typu C pro více vstupů),

— celkový počet udělených víz typu C pro více vstupů,

— celkový počet neudělených víz typu C (včetně víz typu C pro více vstupů),

— celkový počet udělených víz s omezenou územní platností.

Obecná pravidla týkající se předkládání údajů:

— údaje za celý předchozí rok se shromáždí do jediného souboru,

— údaje se poskytují za využití společné šablony (poskytnuté Komisí),

— údaje jsou dostupné za jednotlivá místa, kde příslušný členský stát uděluje víza, rozdělují se podle jednotlivých třetích zemí,

— mezi údaji o „neudělených vízech“ jsou údaje o zamítnutých vízech a žádostech, jejichž posouzení bylo přerušeno (jak je stanoveno v čl. 8 odst. 2).

V případě, kdy údaj pro jednu konkrétní kategorii a některou třetí zemi není dostupný ani příslušný, nechají členské státy rubriku prázdnou (nebudou vyplňovat „0“ (nulu), „nepoužije se“ ani žádný jiný záznam).

PŘÍLOHA XIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

PŘÍLOHY