56

SDĚLENĺ
Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. října 2001 byl v Lucemburku podepsán Protokol k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracovaný Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii.

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky.

Listina o přístupu České republiky k Protokolu, podepsaná prezidentem republiky dne 8. února 2006, byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropské unie, depozitáře Protokolu, dne 14. března 2006.

V souvislosti s uložením listiny o přístupu bylo učiněno následující prohlášení:

"V souladu s článkem 6 odstavec 7 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že není vázána článkem 6 odstavec 5 větou první Úmluvy.

V souladu s článkem 6 odstavec 7 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že podle článku 6 odstavce 6 Úmluvy se žádosti správních orgánů podle článku 3 odstavce 1 Úmluvy zasílají justičním orgánům České republiky, a nemohou být proto zasílány přímo správním orgánům České republiky.

V souladu s článkem 9 odstavec 6 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že souhlas uvedený v článku 9 odstavec 3 Úmluvy bude vyžadován před uzavřením dohody o dočasném předání osoby podle článku 9 odstavec 1 Úmluvy.

V souladu s článkem 24 odstavec 1 písmeno b) Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že justičním orgánem příslušným pro vyřízení žádostí o sledování zásilky ve smyslu článku 12 Úmluvy je Krajské státní zastupitelství v Praze, Husova 11, 110 01 Praha 1, tel.: +420 222 111 700, fax: +420 222 220 075.

V souladu s článkem 24 odstavec 1 písmeno b) Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že justičním orgánem příslušným pro vyřízení žádostí o zřízení společného vyšetřovacího týmu ve smyslu článku 13 Úmluvy je Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, mezinárodní odbor, Jezuitská 4, 660 55 Brno, tel.: +420 542 512 416, fax: +420 542 512 414.

V souladu s článkem 24 odstavec 1 písmeno b) Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že justičním orgánem příslušným pro vyřízení žádostí o skryté vyšetřování ve smyslu článku 14 Úmluvy je Vrchní státní zastupitelství v Praze, náměstí Hrdinů 1300, 140 65 Praha 4, tel.: +420 261 196 111, fax: +420 241 401 400.

V souladu s článkem 24 odstavec 1 písmeno b) Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že ústředním orgánem ve smyslu článku 6 odstavec 8 Úmluvy je Ministerstvo spravedlnosti České republiky.

V souladu s článkem 24 odstavec 1 písmeno e) Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (Brusel, 29. květen 2000) Česká republika prohlašuje, že kontaktním místem ve smyslu článku 20 odstavec 4 písmeno d) Úmluvy je Policejní prezídium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce, oddělení Interpol, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, tel.: +420 974 834 380, fax: +420 974 834 716."

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 13 odstavce 3 dne 5. října 2005. Pro Českou republiku vstupuje v platnost v souladu s ustanovením odstavce 4 téhož článku dne 12. června 2006.

České znění Protokolu se vyhlašuje současně.

PROTOKOL
k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracovaný Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii

VYSOKÉ SMLUVNĺ STRANY tohoto protokolu, členské státy Evropské unie,

S ODVOLÁNĺM na akt Rady ze dne 16. října 2001, kterým se vypracovává protokol k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie,

VZHLEDEM k závěrům přijatým na zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 a vzhledem k nutnosti jejich neprodleného provedení s cílem dosáhnout vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

S PŘIHLÉDNUTĺM k doporučením odborníků předloženým v rámci zpráv o vzájemném posuzování, provedených na základě společné akce Rady 97/827/SVV ze dne 5. prosince 1997 o vytvoření mechanismu pro hodnocení použití a provedení mezinárodních závazků v boji s organizovanou trestnou činností na vnitrostátní úrovni¹⁾,

PŘESVĚDČENY o nutnosti dodatečných opatření v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech za účelem boje s trestnou činností, zejména organizovaným zločinem, praním peněz a finanční trestnou činností,

SE DOHODLY NA TĚCHTO USTANOVENĺCH, která se připojují k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000²⁾ (dále jen "úmluva o vzájemné pomoci z roku 2000"²⁾), a která jsou nedílnou součástí uvedené úmluvy:

Článek 1
Žádost o informace o bankovních účtech

1. Každý členský stát přijme za podmínek stanovených v tomto článku nezbytná opatření, aby bylo možné na žádost jiného členského státu zjistit, zda fyzická nebo právnická osoba, proti níž je vedeno vyšetřování, má nebo kontroluje jeden nebo více bankovních účtů jakéhokoli druhu v jakékoli bance na jeho území, a pokud ano, poskytnout všechny informace ke zjištěným účtům. Na žádost a za předpokladu, že informace mohou být poskytnuty v přiměřené lhůtě, vztahují se tyto informace též na účty, ke kterým má osoba, proti níž je vedeno řízení, podpisové právo.

2. Povinnost uložená tímto článkem platí pouze tehdy, pokud banka, u které je účet veden, těmito informacemi disponuje.

3. Povinnost uložená tímto článkem platí pouze tehdy, pokud se vyšetřování týká:
-  trestného činu, za který hrozí trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující svobodu s horní hranicí nejméně čtyř let v dožadujícím státě a nejméně dvou let v dožádaném státě, nebo
-  trestného činu uvedeného v článku 2 úmluvy z roku 1995 o zřízení Evropského policejního úřadu (dále jen "úmluva o Europolu") nebo v příloze k uvedené úmluvě v platném znění, nebo
-  trestného činu uvedeného v úmluvě z roku 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství nebo v jejím protokolu z roku 1996 nebo v jejím druhém protokolu z roku 1997, pokud nespadá pod úmluvu o Europolu.

4. Dožadující orgán v žádosti uvede
- proč považuje požadované informace za důležité pro vyšetřování trestného činu;
- z jakých důvodů předpokládá, že banky v dožádaném členském státě vedou daný účet, a pokud je to možné, kterých bank se to může týkat;
- informace, které má k dispozici a které by mohly usnadnit vyřízení žádosti.

5. Členské státy mohou podmínit vyřízení žádosti podle tohoto článku stejnými podmínkami, jaké platí pro žádosti o prohlídku nebo zajištění.

6. Rada může na základě čl. 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii rozhodnout o rozšíření oblasti působnosti uvedené v odstavci 3.

Článek 2
Žádost o informace o bankovních operacích

1. Na žádost dožadujícího státu předá dožádaný stát údaje o určených bankovních účtech a o bankovních operacích provedených během určeného časového období v souvislosti s jedním nebo více bankovními účty uvedenými v žádosti, včetně údajů o veškerých účtech, ze kterých a na které jsou operace prováděny.

2. Povinnost uložená tímto článkem platí pouze tehdy, pokud banka, u které je účet veden, těmito informacemi disponuje.

3. Dožadující členský stát ve své žádosti uvede, proč považuje požadované informace za důležité pro vyšetřování trestného činu.

4. Členské státy mohou podmínit vyřízení žádosti podle tohoto článku stejnými podmínkami, jaké platí pro žádosti o prohlídku nebo zajištění.

Článek 3
Žádost o sledování bankovních operací

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby bylo možné na žádost jiného členského státu sledovat bankovní operace prováděné během určeného období v souvislosti s jedním nebo více bankovními účty uvedenými v žádosti a sdělit výsledky dožadujícímu členskému státu.

2. Dožadující členský stát ve své žádosti uvede, proč považuje požadované informace za důležité pro vyšetřování trestného činu.

3. O sledování rozhodují v každém jednotlivém případě příslušné orgány dožádaného členského státu při dodržení jeho vnitrostátních právních předpisů.

4. Praktické podrobnosti sledování budou dohodnuty mezi příslušnými orgány dožadujícího a dožádaného členského státu.

Článek 4
Důvěrnost

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby banky neprozradily dotyčnému zákazníkovi banky nebo jiným třetím osobám, že dožadujícímu státu byly předány informace podle článků 1, 2 nebo 3 nebo že probíhá vyšetřování.

Článek 5
Informační povinnost

Pokud příslušný orgán dožádaného členského státu při vyřizování žádosti o vzájemnou pomoc usoudí, že by bylo vhodné provést vyšetřování, které nebylo zpočátku předvídáno nebo které nemohlo být v okamžiku žádosti určeno, uvědomí o tom ihned dožadující orgán s cílem umožnit mu přijetí dalších opatření.

Článek 6
Dodatečné žádosti o vzájemnou pomoc

1. Pokud příslušný orgán dožadujícího členského státu podá žádost o vzájemnou pomoc doplňující dříve podanou žádost, nevyžaduje se poskytnutí informací, které byly poskytnuty již v původní žádosti. Dodatečná žádost musí obsahovat údaje nutné k identifikaci původní žádosti.

2. Pokud se příslušný orgán žádající o vzájemnou pomoc podílí v souladu s platnými předpisy na vyřizování žádosti v dožádaném členském státě, může, aniž je dotčen čl. 6 odst. 3 úmluvy o vzájemné pomoci z roku 2000, během přítomnosti v dožádaném členském státě podat dodatečnou žádost přímo příslušnému orgánu tohoto státu.

Článek 7
Bankovní tajemství

Členský stát nesmí uplatnit bankovní tajemství jako důvod k odmítnutí spolupráce týkající se žádosti jiného členského státu o vzájemnou pomoc.

Článek 8
Daňové trestné činy

1. Vzájemnou pomoc nelze odmítnout proto, že se žádost vztahuje na trestný čin, který je dožádaným členským státem považován za daňový trestný čin.

2. Pokud členský stát podmíní vyřízení žádosti o prohlídku nebo zajištění tím, aby trestný čin, kterého se žádost týká, byl trestný také podle jeho právních předpisů, je tato podmínka s ohledem na trestné činy podle odstavce 1 splněna, když čin odpovídá trestnému činu stejné povahy podle jeho právních předpisů.

Žádost nelze odmítnout s odůvodněním, že právní předpisy dožádaného členského státu neukládají stejný druh poplatků nebo daní nebo neobsahují ustanovení o poplatcích, daních, clech či devizová ustanovení stejného druhu jako právní předpisy dožadujícího členského státu.

3. Článek 50 úmluvy k provedení Schengenské dohody se zrušuje.

Článek 9
Politické trestné činy

1. Pro účely vzájemné právní pomoci mezi členskými státy nesmí být žádný trestný čin považován dožádaným členským státem za politický trestný čin, za trestný čin pojící se s politickým trestným činem, nebo za politicky motivovaný trestný čin.

2. Každý členský stát může při oznámení podle čl. 13 odst. 2 prohlásit, že použije odstavec 1 tohoto článku pouze v souvislosti

3. Výhrady podle článku 13 Evropské úmluvy o potlačování terorismu se pro vzájemnou právní pomoc mezi členskými státy nepoužijí.

Článek 10
Předávání zamítnutých žádostí Radě a účast Eurojustu

1. Pokud je žádost zamítnuta na základě
- čl. 2 písm. b) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci nebo čl. 22 odst. 2 písm. b) Beneluxské smlouvy, nebo
- článku 51 úmluvy k provedení Schengenské dohody nebo článku 5 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci, nebo
- čl. 1 odst. 5 nebo čl. 2 odst. 4 tohoto protokolu, a pokud dožadující členský stát na své žádosti trvá a nelze najít žádné řešení, předá dožádaný členský stát odůvodněné zamítavé rozhodnutí Radě pro informaci k případnému hodnocení fungování justiční spolupráce mezi členskými státy.

2. Příslušné orgány dožadujícího členského státu mohou Eurojustu po jeho zřízení sdělit jakoukoli spornou otázku týkající se vyřizování žádosti ve vztahu k ustanovením uvedeným v odstavci 1, aby bylo umožněno praktické řešení v souladu s aktem o zřízení Eurojustu.

Článek 11
Výhrady

Výhrady k tomuto protokolu jsou nepřípustné kromě výhrad podle čl. 9 odst. 2.

Článek 12
Územní působnost

Tento protokol se vztahuje na Gibraltar ode dne vstupu úmluvy o vzájemné pomoci z roku 2000 v platnost pro Gibraltar v souladu s článkem 26 uvedené úmluvy.

Článek 13
Vstup v platnost

1. Tento protokol podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

2. Členské státy oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí tohoto protokolu.

3. Tento protokol vstupuje uplynutím 90 dní od oznámení podle odstavce 2 učiněného státem, který byl členem Evropské unie v době, kdy Rada přijala akt o vypracování tohoto protokolu, a který splní tuto formální náležitost jako osmý, v platnost pro těchto osm států. Pokud by však k tomuto dni ještě nevstoupila v platnost úmluva o vzájemné pomoci z roku 2000, vstupuje tento protokol v platnost dnem vstupu v platnost uvedené úmluvy.

4. Každé oznámení podle odstavce 3 učiněné některým členským státem po vstupu tohoto protokolu v platnost má za následek, že 90 dnů po tomto oznámení vstoupí tento protokol v platnost mezi tímto členským státem a členskými státy, pro které již v platnost vstoupil.

5. Než tento protokol vstoupí v platnost podle odstavce 3, může každý členský stát při oznámení podle odstavce 2 nebo kdykoliv později prohlásit, že bude používat tento protokol ve vztazích s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinku devadesátým dnem od jejich uložení.

6. Bez ohledu na odstavce 3 až 5 budou vstup v platnost nebo použitelnost tohoto protokolu ve vztazích mezi dvěma členskými státy účinné teprve tehdy, až mezi těmito členskými státy vstoupí v platnost nebo se začne používat úmluva o vzájemné pomoci z roku 2000.

7. Tento protokol se použije pro vzájemnou pomoc zahájenou po dni, kdy tento protokol vstoupí mezi dotyčnými členskými státy v platnost nebo od kterého je používán podle odstavce 5.

Článek 14
Přístup nových členských států

1. Tento protokol je otevřen k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie a který přistoupí k úmluvě o vzájemné pomoci z roku 2000.

2. Znění tohoto protokolu vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího členského státu je platné.

3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.

4. Tento protokol vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu členskému státu uplynutím 90 dnů od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu tohoto protokolu v platnost, pokud nevstoupí v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.

5. Pokud tento protokol nevstoupí v platnost v době uložení listiny o přístupu, použije se na přistupující členské státy čl. 13 odst. 5.

6. Bez ohledu na odstavce 4 a 5 budou vstup v platnost nebo používání tohoto protokolu s ohledem na přistupující členský stát účinné teprve tehdy, až pro tento stát vstoupí v platnost nebo se začne používat úmluva o vzájemné pomoci z roku 2000.

Článek 15
Postavení Islandu a Norska

Článek 8 představuje opatření, která mění nebo se opírají o akty uvedené v příloze 1 dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis³⁾ (dále jen "dohoda o přidružení").

Článek 16
Vstup v platnost pro Island a Norsko

1. Aniž je dotčen článek 8 dohody o přidružení, vstupuje ustanovení uvedené v článku 15 v platnost pro Island a Norsko 90 dnů poté, co Rada a Komise obdrží podle čl. 8 odst. 2 dohody o přidružení informace o splnění jejich ústavních požadavků, v jejich vzájemných vztazích se všemi členskými státy, pro které již tento protokol vstoupil v platnost podle čl. 13 odst. 3 nebo 4.

2. Vstup tohoto protokolu v platnost pro kterýkoliv členský stát po dni, kdy vstoupí ustanovení uvedené v článku 15 v platnost pro Island a Norsko, má za následek, že je toto ustanovení použitelné také na vzájemné vztahy mezi tímto členským státem a Islandem a mezi tímto členským státem a Norskem.

3. Ustanovení uvedené v článku 15 je v každém případě pro Island a Norsko závazné teprve tehdy, vstoupí-li v platnost ustanovení uvedená v čl. 2 odst. 1 úmluvy o vzájemné pomoci z roku 2000 s ohledem na tyto dva státy.

4. Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, vstoupí ustanovení uvedené v článku 15 pro Island a Norsko v platnost nejpozději dnem vstupu tohoto protokolu v platnost pro patnáctý stát, který je členem Evropské unie ke dni přijetí aktu o vypracování tohoto protokolu Radou.

Článek 17
Depozitář

Depozitářem tohoto protokolu je generální tajemník Rady Evropské unie.

Depozitář zveřejňuje v Úředním věstníku Evropských společenství informace o průběhu přijímání a přístupů, prohlášení a rovněž všechna další oznámení týkající se tohoto protokolu.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy.

V Lucemburku dne 16. října 2001, v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, dánském, finském, francouzském, irském, italském, německém, nizozemském, portugalském, řeckém, švédském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost; prvopis bude uložen v archivu generálního sekretariátu Rady Evropské unie. Generální tajemník předá ověřený opis všem členským státům.

---