Nakladatelství Sagit, a.s.

Oblast: Daně

Novelizované předpisy:

• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 96/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 196/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 114/1994 Sb., č. 259/1994 Sb., č. 32/1995 Sb., č. 87/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 149/1995 Sb., č. 248/1995 Sb., č. 316/1996 Sb., č. 18/1997 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 209/1997 Sb., č. 210/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 111/1998 Sb., č. 149/1998 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 333/1998 Sb., č. 63/1999 Sb., č. 129/1999 Sb., č. 144/1999 Sb., č. 170/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 3/2000 Sb., zákonů č. 17/2000 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 72/2000 Sb., č. 100/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 121/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 241/2000 Sb. a č. 340/2000 Sb.
• Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákonů č. 157/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 244/1994 Sb., č. 132/1995 Sb., č. 211/1997 Sb., č. 333/1998 Sb a č. 363/1999 Sb.
  Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 302/1993 Sb., č. 315/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 323/1996 Sb., č. 61/1997 Sb., č. 242/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 159/2000 Sb., č. 218/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb. a č. 412/2000 Sb.
• Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění zákonů č. 302/1993 Sb., č. 243/1994 Sb., č. 143/1996 Sb., č. 61/1998 Sb., č. 241/2000 Sb. a č. 303/2000 Sb.
• Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákonů č. 315/1993 Sb., č. 242/1994 Sb., č. 248/1995 Sb. a č. 65/2000 Sb.

Anotace:

A) K zákonu č. 586/1992 Sb.,  o daních z příjmů

K dani z příjmů fyzických osob

Ustanovení, která se použijí již pro zdaňovací období roku 2000:

• Pro zdaňovací období roku 2000 se použijí všechny změny týkající se odpočtu při placení příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem, které se nově dotýkají i ročního zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. Odpočet uvedený již pro minulá zdaňovací období v § 15 odst. 12 zákona o daních z příjmů bude umožněn již při ročním zúčtování za rok 2000, a to na základě předložení smlouvy o penzijním připojištění a potvrzení penzijního fondu o výši příspěvku zaplaceného poplatníkem (jako účastníkem) na rok 2000. Novela mění dikci ustanovení o odpočtu v tom smyslu, že půjde nikoliv o příspěvky zaplacené v roce 2000, ale příspěvky zaplacené na rok 2000. Pravidla pro odpočet příspěvku jinak zůstávají zachována, tj. od příspěvku zaplaceného poplatníkem na rok 2000 se odečte částka 6000 Kč a zbývající částka nepřevyšující 12 000 Kč je nezdanitelnou částkou odčitatelnou od celoročního základu daně. Penzijní fondy musí potvrzovat výši částek v rozsahu uvedeném v zákonu o daních z příjmů v návaznosti na ustanovení zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení účinná od 1. 1. 2001:

• Do zákona bylo doplněno ustanovení, které má přispět k zjednodušení stanovení daně z příjmů fyzických osob tzv. paušální částkou. O tomto způsobu stanovení daně pojednává nové ustanovení § 7a, které jednak blíže vymezuje drobné podnikatele, kteří o sjednání paušální daně mohou požádat, a jednak vymezuje vlastní způsob sjednání této daně. Jde o fyzickou osobu, která splňuje současně všechny tyto podmínky:
  

  -	pro daný kalendářní rok jí plynou jen příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o daních z příjmů, tj. příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, ze živnosti a z jiného podnikání podle zvláštních předpisů. Znamená to, že v době od 1. 1. minimálně do dne stanovení daně (nejpozději do 15. 5.) nemá žádné jiné zdanitelné příjmy podléhající dani (kromě příjmů osvobozených a příjmů podléhajících srážkové dani),
  -	v daném kalendářním roce provozuje činnost bez zaměstnanců a bez spolupracujících osob,
  -	v minulých 3 bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích její příjmy z činností dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) zákona o daních z příjmů nepřesáhly 1 000 000 Kč za jednotlivá období,
  -	v daném kalendářním roce není účastníkem sdružení, které není právnickou osobou,
  -	v daném kalendářním roce není plátcem daně z přidané hodnoty,
  -	v daném kalendářním roce jí nekončí ani nezačíná tzv. hospodářský rok, tzn., že zdaňovací období pro paušální daň je vždy od 1. 1. do 31. 12. Tato podmínka není zakotvena v ustanovení § 7a, nýbrž v ustanovení § 7 odst. 14 zákona o daních z příjmů, který od 1. 1. 2001 nově upravuje použití tzv. hospodářského roku jako zdaňovacího období.

  Žádost poplatníka splňujícího všechny výše uvedené podmínky je potřeba podat do termínu 31. ledna běžného roku, na který bude paušální daň stanovena. Daň je tak, na rozdíl od daně přiznané daňovým přiznáním za uplynulé zdaňovací období, stanovena na období, ve kterém poplatník o stanovení daně žádá. Správce daně stanoví daň paušální částkou po projednání s poplatníkem do 15. května běžného zdaňovacího období a daň je splatná nejpozději do 31. května tohoto běžného období. Výhodou tohoto způsobu stanovení daně je skutečnost, že poplatník, kterému je správcem daně stanovena paušální daň, nemusí vést účetnictví a podávat po uplynutí zdaňovacího období daňové přiznání. Jeho evidenční povinnost se zužuje pouze na jednoduchou evidenci o příjmech, pohledávkách a hmotném majetku používaném pro výkon činnosti. V případě, že poplatník dosáhne ve zdaňovacím období i jiné příjmy [podle § 6, § 7 odst. 1 písm. d), § 7 odst. 2, § 8, 9 nebo 10], v úhrnu přesahující 4 000 Kč za zdaňovací období, než předpokládal, je povinen po skončení zdaňovacího období podat řádné daňové přiznání a příjmy a výdaje z činností podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) uplatní v přiznání ve výši, ze které vycházel správce daně při stanovení paušální daně a zaplacenou paušální daň započte na výslednou daňovou povinnost. Podáním tohoto přiznání se rozhodnutí o dani stanovené paušální částkou ruší.

• Zcela nově je vymezeno účetní a zdaňovací období fyzických a právnických osob ustanoveními, která pojednávají o tzv. hospodářském roku (účetním období o 12-ti nepřetržitě po sobě jdoucích kalendářních měsících počínajících prvním dnem jiného měsíce než je leden). Termíny pro podávání daňového přiznání se však u fyzických osob nemění.
• Na novelizované ustanovení § 3 odst. 2 a 3 zákona o účetnictví navazuje pro daňové posouzení fyzických osob účtujících v hospodářském roce nové ustanovení § 7 odst. 14. Dle tohoto ustanovení lze u fyzické osoby změnit způsob účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce pouze v případě, že poplatník má příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství nebo příjmy ze živnosti, nevyužívá pro daňové účely výdaje procentní částkou, není mu stanovena daň paušální částkou, není účastníkem sdružení bez právní subjektivity, neuplatňuje rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu ani nevyužívá výpočtu daně za více zdaňovacích období. Toto nové ustanovení také blíže stanoví, jak jsou tvořeny jednotlivé dílčí základy daně v daňovém přiznání poplatníka, který přešel na účtování v hospodářském roce nebo naopak ukončil účtování v hospodářském roce. Výhoda přechodu na výše popsaný způsob účtování spočívá v tom, že příjmy a výdaje, které poplatník obdržel v průběhu hospodářského roku, jsou zdaňovány v dílčím základu daně až v roce následujícím po ukončeném hospodářském roce.
• V § 2 odst. 3 byla zrušena ustanovení týkající se zahraničních odborníků, kteří se na území ČR zdržují jen za účelem poskytnutí odborné pomoci. Podle dříve platného znění mohl u nás působit např. expert s rodinou neomezeně dlouhou dobu, aniž by se u nás stal rezidentem. Tento poplatník však přestal být rezidentem i ve státě, z něhož přicházel, což byl z hlediska daňového nežádoucí jev. V návaznosti na tuto změnu bylo vypuštěno i ustanovení § 2 odst. 5, protože vymezení zahraničních odborníků se tak stálo v zákoně nadbytečné.
• Podle ustanovení § 3 odst. 4 nejsou předmětem daně úvěry a půjčky s výjimkou příjmů věřitele z vrácené půjčky nebo úvěru, které nabyl úplatným postoupením pohledávky vzniklé na základě této půjčky, a to ve výši rovnající se rozdílu mezi hodnotou půjčky nebo úvěru a cenou, za kterou byla pohledávka postoupena. Poplatník, který má prospěch z pohledávky postoupené za nižší cenu než je její hodnota, tedy nový věřitel, zdaňuje rozdíl mezi vrácenou půjčkou a cenou, za kterou věřitel půjčku nabyl.
• V ustanovení, které osvobozuje příjmy z prodeje obytných domů a bytů v závislosti na časovém testu 2 let mezi nabytím a prodejem, již není nezbytná podmínka dvou let vlastnictví předmětné nemovitosti, ale je dostačující, aby vlastník zde bezprostředně dva roky před prodejem bydlel. Pro účely osvobození příjmů z prodeje domů, které skutečně sloužily pouze k bydlení, se pojem obytný dům nahradil pojmem rodinný dům s odkazem na vyhlášku o obecných požadavcích na výstavbu, kde je tento druh domu přesně vymezen (maximálně 3 byty a nejvýše 2 nadzemní podlaží a podkroví; více jak polovina podlahové plochy musí být určena k bydlení).
• V souvislosti s počítáním časových testů dvou a pěti let pro prodej nemovitostí se podle nového § 4 odst. 2 do doby mezi nabytím a prodejem započítává i doba před vypořádáním podílového spoluvlastnictví do výhradního vlastnictví podle velikosti podílů a doba před zánikem nebo vypořádáním společného jmění manželů. V minulosti se do časového testu započítávala až doba, od které poplatník nabyl do vlastnictví reálně rozdělenou věc.
• Pro osvobození příjmů z převodu členských práv družstva zákon v § 4 odst. 1 písm. r) stanoví pětiletý časový test. Nesplní-li poplatník zákonem stanovenou pětiletou lhůtu, jedná se o příjem podle § 10 zákona. Použije-li však poplatník získané příjmy na uspokojení bytové potřeby a bude-li zrušena nájemní smlouva k bytu, je příjem od daňové povinnosti osvobozen. Cílem této změny je podpořit mimo jiné i snazší přestěhování poplatníka při změně či hledání nového zaměstnání.
• Nově se osvobozuje příjem z vrácení zaměstnaneckých akcií, přesáhne-li doba mezi nabytím a vracením dobu 6 měsíců. Z § 8 odst. 3 písm. a) bylo vypuštěno, že za příjmy z kapitálového majetku se mimo jiné považuje i rozdíl mezi vyplacenou hodnotou zaměstnanecké akcie při jejím vrácení a prodejní hodnotou při jejich vydání. Nejedná se tedy již o příjem z kapitálového majetku, který doposud podléhal srážkové dani. Nakoupí-li zaměstnanec zaměstnanecké akcie za nižší než jmenovitou hodnotu, je příjem získaný nabytím zaměstnaneckých akcií za nižší než jmenovitou hodnotu od daně osvobozen podle § 6 odst. 9 písm. h); vrátí-li zaměstnanec tyto akcie po 6 měsících od nabytí, je příjem osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. w). Dojde-li k jejich vrácení (nebo prodeji mezi zaměstnanci) před touto dobou, jedná se na straně zaměstnance o příjem podle § 10. Zákonem stanovený časový test 6 měsíců nebo 5 let mezi nabytím a převodem cenného papíru v § 4 odst. 1 písm. w) se nově zkracuje o dobu, po kterou poplatník byl společníkem obchodní společnosti nebo družstva a před změnou právní formy této společnosti nebo družstva na akciovou společnost. Zákonem stanovený časový test se nepřerušuje při výměně akcií emitentem za jiné akcie o celkové stejné jmenovité hodnotě.
• Osvobození příjmů podle § 4 odst. 1 písm. y), týkající se zisku plynoucího ze zpeněžení konkursní podstaty, se zrušuje. Dosavadní právní úprava osvobozovala od daně z příjmů fyzických osob pouze zisk plynoucí ze zpeněžení konkursní podstaty. Vzhledem k tomu, že právní úprava konkursu a vyrovnání jednoznačně nedefinuje pojem "zpeněžení konkursní podstaty", a dále ve snaze vyloučit možné spekulace o účelovém prohlášení konkursu s cílem využít daňového zvýhodnění, byl zaveden standardní daňový režim pro zdanění těchto příjmů. Na změnu v osvobození navazuje i nový § 38gb, který blíže stanoví termíny a způsoby podávání daňového přiznání při prohlášení nebo zrušení konkursu. Od 1. 1. 2001 již neplatí, že během konkursu se daňové přiznání nepodává.
• Změny ve výpočtu daňových záloh z mezd a dalších příjmů ze závislé činnosti spočívají ve zvýšení nezdanitelných částek, ve změně měsíčních sazeb pro výpočet daňových záloh a ve změně daňové sazby pro zdanění celoročního základu daně. Podle nových sazeb záloh na daň s použitím vyšších nezdanitelných částek se bude postupovat poprvé při zdanění mezd zúčtovaných za leden 2001; mzdy zúčtované do prosince 2000 se zdaní dosavadním způsobem. Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec nepodepsal Prohlášení, a úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků v měsíci nepřesáhne 3 000 Kč, sráží ze mzdy konečnou srážkovou daň zvláštní sazbou 15 % za jinak stejných podmínek jako v roce 2000. Změna spočívá ve zvýšení hranice z 2 000 Kč na 3 000 Kč měsíčně.
• Změny v uplatnění odpočtu úroků z úvěrů ze stavebního spoření a hypotečních úvěrů od základu daně spočívají v rozšíření titulů bytových potřeb, kdy nově lze odpočet úroků uplatnit, pokud stavební či hypoteční úvěr slouží ke splacení členského vkladu nebo vkladu právnické osobě nebo k převodu členských práv a povinností družstva za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu či rodinného domu. Posledním doplněným titulem pro možnost proinvestování stavebního a hypotečního úvěru je splacení úvěru nebo půjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v § 15 odst. 10. Jde o rozšíření současné možnosti omezené v zásadě jen na situaci, kdy se hypotečním úvěrem splatí předhypoteční nebo doplňkový úvěr u téže banky nebo kdy se úvěrem ze stavebního spoření splatí překlenovací úvěr u téže stavební spořitelny. Nově bude možné uplatnit úroky i z úvěrových smluv, kdy úvěrem ze stavebního spoření nebo hypotečním úvěrem byl splacen i jiný druh úvěru nebo půjčky na bytové potřeby v zákoně uvedené. V § 15 odst. 10 se legalizuje poměrování úroků v případě, že poplatník používá bytovou potřebu k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo k pronájmu. V takovém případě lze odpočet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši. Poslední změnou je zrušení povinnosti kolaudace objektu do čtyř let od uzavření úvěrové smlouvy, jakožto podmínky pro uplatnění daňové úlevy při výstavbě rodinného domu, bytu apod.
• K významnějšímu upřesnění dochází z hlediska časového přiřazování příspěvků placených zaměstnavatelem za zaměstnance na penzijní připojištění pro posouzení daňového osvobození limitovaného u zaměstnance 5 % z měsíčního vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení. Nyní se příspěvek poukázaný při zúčtování mezd s tolerancí až 8 dní po zúčtování mezd za uplynulý měsíc považuje za příjem zaměstnance za uplynulý měsíc a pro účely jeho daňového osvobození jako příjmu zaměstnance se použije limit 5 % z vyměřovacího základu právě za tento uplynulý měsíc (v roce 2000 se příspěvek považoval za příjem zaměstnance v měsíci, v jehož průběhu byl poukázán penzijnímu fondu a porovnával se s vyměřovacím základem za tento měsíc).
• Zavádí se nová odpočitatelná položka od základu daně v podobě tzv. "soukromého životního pojištění", které zahrnuje tři druhy pojištění:
  - na dožití určitého věku,
  - na smrt a dožití určitého věku,
  - na důchodové pojištění.
  Maximální částka, kterou si může poplatník odečíst za zdaňovací období od základu daně je 12 000 Kč za předpokladu, že jde o smlouvu sjednanou mezi poplatníkem jako pojistníkem a pojišťovnou a že v této smlouvě je sjednána výplata pojistného plnění nejdříve až po 60-ti kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let pojistníka. Novela zákona stimuluje nejen poplatníka, ale i zaměstnavatele k placení pojistného za zaměstnance tím, že částka až 8 000 Kč ročně placená zaměstnavatelem je uznávána jako daňově uznatelný náklad a až 12 000 Kč ročně přestavuje nezdanitelný příjem zaměstnance. Pro úplnost je nutno poznamenat, že v případě uplatnění si odpočitatelné položky z titulu zaplaceného soukromého životního pojištění a následného nedodržení podmínek, z důvodu zániku pojištění nebo dodatečné změny doby trvání pojištění, nárok na uplatnění odpočtu zaniká a poplatník je povinen v daňovém přiznání odpočet uplatněný v minulých letech dodanit.
• Nově je stanovena lhůta pro odvod sražených záloh na daň podle § 38h, a to na 20. den v měsíci (dosud do 5 dnů po zúčtování mezd). Toto platí již pro odvod záloh v lednu 2001.
• Pro posílení právní jistoty poplatníků ohledně daňového posuzování hodnoty stravování poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnanci na pracovní cestě bylo doplněno ustanovení § 6 odst. 7 písm. a). Na rozdíl od znění zákona před novelou, kdy bylo osvobození stravy poskytnuté zaměstnavatelem vázáno pouze na poskytnutí stravy na pracovišti, na které byl zaměstnanec vyslán, doplnění jednoznačně potvrzuje osvobození hodnoty stravování poskytované zaměstnavatelem na pracovní cestě.
• Významnou změnu přináší novela v § 38f ve vztahu k zahraničnímu zdanění, kdy český daňový rezident pobírá mzdu za práci v zahraničí od zahraničního zaměstnavatele nebo od stálé provozovny českého zaměstnavatele v zahraničí. Metoda zápočtu nebo vynětí byla ze zákona vypuštěna. Znamená to, že ve vztahu ke smluvním státům se bude i u těchto mezd používat metoda uvedená v příslušné smlouvě o zamezení dvojího zdanění. Pokud jde o mzdu za práci vykonávanou ve státě, se kterým není uzavřena takováto smlouva, bude daň zaplacená v tomto státě v zásadě jen výdajem snižujícím zahraniční základ daně (§ 6 odst. 13).
• Novela zákona umožňuje převod ztráty na dědice jako právního nástupce zůstavitele, který byl fyzickou osobou podnikající nebo provozující samostatnou výdělečnou činnost nebo poskytující pronájem. Předchozí právní úprava neumožňovala převod ztráty ze zůstavitele na dědice, ale pouze umožňovala, aby právní nástupce zůstavitele uplatnil do výdajů zásoby nabyté dědictvím. Změna by měla podpořit pokračování dědiců v podnikatelské činnosti zůstavitele, např. rodinných firem.
• V § 7 se pod příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti začleňují také příjmy znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodců za činnost podle zvláštních právních předpisů a správců konkursní podstaty za činnost podle zvláštního právního předpisu, a dále příjmy z činností předběžného konkursního zvláštního zástupce správce a vyrovnávacího správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu. Poplatníci s těmito příjmy si mohou podle § 7 odst. 9 písm. d) uplatnit paušální výdaje ve výši 25 % z příjmů. Příjmy z činnosti předběžného konkursního zvláštního zástupce správce a vyrovnávacího správce lze navíc v rámci výpočtu daně z příjmů dosažených za více zdaňovacích období dle § 14 rozdělit nejvýše na pět poměrných částí.
• Podle nového § 7 odst. 10 a § 9 odst. 5 je poplatník, který uplatňuje výdaje paušální částkou, povinen vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností nebo s pronájmem. Jedná se o povinnost, která doposud nepřímo vyplývala ze zákona o správě daní a poplatků a z výkladových pokynů řady D.
• Podle § 8 odst. 4 se srážková daň (15 %) z úrokových příjmů a jiných výnosů z držby směnky vystavené bankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladu věřitele (nové vymezení tzv. depozitní směnky) započítává dle § 36 na celkovou daňovou povinnost, pokud je směnka vložena do obchodního majetku fyzické osoby (ale totéž platí pro právnické osoby). V této souvislosti je třeba upozornit, že zápočet sražené daně na celkovou daňovou povinnost se podle přechodných ustanovení vztahuje na depozitní směnky emitované až počínaje zdaňovacím obdobím 2001. Na úrokové příjmy ze směnky vystavené bankou k zajištění pohledávky vzniklé u věřitele emitované do 31. prosince 2000 se použije znění zákona o daních z příjmů ke dni 31. prosince 2000.
• K 1. 1. 2001 dochází v § 8 a § 36 zákona o daních z příjmů k vypuštění režimu zdanění úroků z úsporných vkladů přijímaných zaměstnavatelem od zaměstnanců (do 31. 12. 2000 byly "zaměstnanecké vklady" definované v § 8 odst. 7 a byly zdaňovány 20% zvláštní sazbou daně). V současné době dochází ke sjednocení názorů jakým způsobem úroky z těchto vkladů v tzv. "podnikových bankách" zdaňovat. Úroky ze smlouvy o půjčce poskytnuté zaměstnancem zaměstnavateli jsou kapitálovým výnosem podle § 8 a tyto úroky se zdaňují v daňovém přiznání. Úroky z vkladů zaměstnance u zaměstnavatele, který není bankou, se rovněž promítají jako příjmy do daňového přiznání, a to vzhledem ke skutečnosti, že nejsou přímo v § 8 odst. 1 vymezeny, jako příjmy podle § 10. Obecně tento příjem nelze posoudit jako příjem podle § 6.
• Zákon nově v § 8 odst. 9 stanoví, že jedná-li se o příjem z kapitálového majetku plynoucí do společného jmění manželů ze zdroje, který je vložen do obchodního majetku jednoho z manželů, zdaňuje se jen u tohoto manžela. Znamená to například, že poskytnou-li úročenou půjčku manželé, mohl do konce roku 2000 úrok z půjčky zdanit kterýkoli z manželů anebo každý z nich poměrnou část tak, jak se rozhodli. Po novele bude-li například věřitelem manžel, který bude o poskytnuté úročené půjčce účtovat ve svém účetnictví, musí úrok z půjčky uvést do svého daňového přiznání v tomto případě už pouze on.
• Ze zákona byla vypuštěna ustanovení týkající se samostatného daňového přiznání k dani, podle nichž se toto přiznání podávalo na zvláštním tiskopise typu C, neboť vzhledem k minimálnímu počtu podaných přiznání se samostatná úprava ukázala v praxi nadbytečnou.
• Novela přinesla podstatnou změnu v § 11, kde se s účinností od roku 2001 stanoví, že plynou-li příjmy z užívání věci ve spoluvlastnictví nebo na základě písemné smlouvy jen určitým spoluvlastníkům, rozdělují se příjmy nebo výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle této smlouvy. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši. Toto ustanovení umožňuje vlastníkům společné věci, zejména spoluvlastníkům nemovitosti, aby příjmy zdaňoval skutečně ten spoluvlastník, který je dostává. Například podle dosavadních předpisů se rozdělovala příslušná část příjmů z nájmu i na spoluvlastníka, který bydlel v pronajímané nemovitosti a přitom nedostával žádný příjem z pronájmu ke zdanění. Ustanovení bylo doplněno tak, aby si spoluvlastníci ze spekulativních důvodů nemohli při jiném, než rovném rozdělení příjmů a výdajů, uplatnit např. jeden z nich výdaje v prokázané výši a druhý z nich stanoveným procentem z příjmů.

K dani z příjmů právnických osob

Ustanovení, která se použijí již pro zdaňovací období roku 2000:

• U subjektů kolektivního investování (tj. investičních fondů, penzijních fondů, podílových fondů) dochází ke snížení sazby daně z 25 % na 15 % (§ 21 odst. 2).
  Případnou ztrátu vykázanou podílovými fondy lze umořit (snížit základ daně příslušného podílového fondu) v průběhu stejného časového období, jako u ostatních poplatníků, tj. nejdéle v sedmi zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, za něž byla ztráta vykázána. Dosavadní tříleté období pro možné uplatnění ztráty tak bylo prodlouženo.

Ustanovení účinná od 1. 1. 2001:

• V reakci na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, došlo k rozšíření výčtu poplatníků daně z příjmů právnických osob o nově zavedený pojem "organizační složky státu", do něhož jsou transformovány stávající "státní" rozpočtové organizace. V návaznosti na uvedené byla provedena i úprava § 18 odst. 4 vymezujícího příjmy, jež nejsou předmětem daně tzv. "neziskových subjektů", a dále § 18 odst. 7 a 8 upravující jejich specifické povinnosti při vedení účetní evidence, spolu s výčtem poplatníků, mezi které jsou organizační složky státu zařazeny.
• Doplněním ustanovení § 17 odst. 3 dochází k rozšíření definice poplatníků se sídlem na území ČR (tzv. rezidentů) o subjekty, kteří mají na území ČR místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Důvodem úpravy je zamezení úniků subjektů sice formálně registrovaných v zahraničí, avšak jejichž faktické vedení se nachází na území ČR.
• Dosavadní vymezení zdaňovacího období vycházelo z úpravy obsažené v zákoně č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, a bylo shodné s kalendářním rokem. V návaznosti na novelu zákona o účetnictví (část osmá zákona č. 492/2000 Sb.), kdy úpravou jeho § 3 odst. 2 došlo k variabilnímu vymezení účetního období (zejména zavedením tzv. hospodářského roku) a v návaznosti na novelu obchodního zákoníku v oblasti fúzí, byl do zákona doplněn nový § 17a, který zdaňovací období vymezuje. Zdaňovacím obdobím tedy (variantně) je:

  a)	kalendářní rok (1. 1. - 31. 12.),
  b)	hospodářský rok - období 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, které začíná prvním dnem jiného měsíce než měsíce ledna (např. 1. dubna až 31. března, 1. září až 31. srpna apod.). Přechod na režim hospodářského roku je podmíněn souhlasem správce daně, je-li poplatník podnikatelským subjektem, v jiném případě souhlasem Ministerstva financí ČR. Ve všech případech je nutno podat žádost s odůvodněním změny (např. sezónnost činnosti, vazba na mateřské společnosti v zahraničí apod.) a uvedením předpokládaného dne přechodu nejpozději tři měsíce přede dnem uvedeným v žádosti. Žádost není zpoplatňována. O žádosti bude rozhodnuto bezodkladně, nejpozději však do 30 dnů od zahájení řízení. Správce daně nebo ministerstvo mohou svůj souhlas odmítnout jen mají-li k tomu objektivní a zásadní hospodářské důvody. Poplatník nesmí uplatnit nově vymezené zdaňovací (resp. účetní) období dříve, než je mu doručeno souhlasné rozhodnutí správce daně,
  c)	období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka, anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva, do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém byly fúze nebo převod jmění na společníka zapsány v obchodním rejstříku - úprava navazuje na novelu obchodního zákoníku v oblasti přeměn společností, který mimo jiné stanoví i maximální lhůty v procesu fúze. Období mezi rozhodným dnem fúze a dnem podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku nesmí přesáhnout 9 měsíců. Na délku zdaňovacího období tedy bude mít zásadní vliv určení termínu uvedeného rozhodného dne a "rychlost" jak vlastního procesu fúze, tak i soudu při zápisu do obchodního rejstříku. V praxi tak mohou nastat případy, kdy zdaňovací období bude jak kratší dvanácti měsíců, tak i delší
  	.
  d)	účetní období, pokud je delší než kalendářní rok (s odkazem na zákon o účetnictví - dále "ZoÚ") - § 3 odst. 2 ZoÚ umožňuje "prodloužení" účetního období nad standardní 12 měsíční délku v případě:
  	- vzniku účetní jednotky v období 3 měsíců před koncem kalendářního roku,
  	- zániku účetní jednotky v období 3 měsíců po skončení kalendářního roku;
  	Účetní období lze prodloužit ve výše uvedených případech (nad 12 měsíců) až o uvedené tříměsíční mezidobí mezi vznikem účetní jednotky a koncem kalendářního roku, resp. jeho počátkem a dobou zániku. Účetní období tak v uvedených případech může dosáhnout délky až 15 měsíců,
  	- přechodu na režim hospodářského roku; účetní období bezprostředně předcházející změně může být delší (var. A) nebo kratší (var. B) než 12 kalendářních měsíců. Za zdaňovací období však lze považovat, s ohledem na znění § 17a písm. d) pouze var. A.
  	var. A
  	var. B

• S novou úpravou zdaňovacích období souvisí i úprava režimu podávání daňových přiznání (§ 38m). Kromě standardních případů vymezených § 40 zákona o správě daní a poplatků (za zdaňovací období, za období předcházející vstupu do likvidace apod.) je daňové přiznání nutno podat i:

  -	za období předcházející rozhodnému dni fúze nebo převodu jmění na společníka, či rozdělení společnosti nebo družstva, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno,
  -	za období předcházející dni zápisu změny právní formy komanditní společnosti na jinou obchodní společnost nebo družstvo a změny právní formy akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným anebo družstva na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno,
  -	za období předcházející změně zdaňovacího období z kalendářního roku na hospodářský rok nebo naopak, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno (viz var. B).

• Je upuštěno od osvobození hospodářského výsledku plynoucího ze zpeněžení konkursní podstaty; poplatníci nacházející se v konkursním řízení jsou postaveni na roveň jiným daňovým subjektům, a to nejen z hlediska zdanění, ale i povinnosti podávat daňové přiznání i v průběhu konkursu (§ 38m odst. 2).
• V návaznosti na novelu obchodního zákoníku je doplněno osvobození příjmu mimo stojícího společníka plynoucího z vyrovnání na základě smlouvy o převodu zisku nebo ovládací smlouvy, sníženého o částku podléhající zvláštní sazbě daně podle ustanovení § 36.
• Dochází ke zvýhodnění odborových organizací osvobozením jejich:
  - příjmů plynoucích z pronájmu vlastních nemovitostí,
  - úrokových příjmů z vkladů u bank,
  - dividendových příjmů,
  přičemž osvobození je podmíněno použitím těchto příjmů k uskutečňování činností spočívajících v obhajobě hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, a to nejpozději v době tří bezprostředně následujících zdaňovacích období.
• Jsou upraveny další případy osvobození vybraných příjmů specifických subjektů (např. Fondu pojištění vkladů, Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, Zajišťovacího fondu družstevních záložen, zdravotních pojišťoven aj.).
• Dochází k úpravě limitů částek, o které si mohou snížit svůj základ daně poplatníci neziskového charakteru (vymezeni v § 18 odst. 3). Základ daně uvedených poplatníků snížený podle § 34 lze dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč (dosud 3 000 000 Kč). V případě, že 30% snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč (doposud 100 000 Kč), maximálně do výše základu daně. Možnost snížení základu daně je však podmíněna použitím takto získaných prostředků ke krytí nákladů souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, a to ve třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích; je-li uvedené snížení základu daně aplikováno veřejnou vysokou školou, je nutno takto získané prostředky použít ke krytí nákladů vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti ihned v následujícím zdaňovacím období.
• Dosavadní limity hodnot darů (§ 20 odst. 8), které je možno odečíst od základu daně (2 % resp. 4 %), jsou jednotně stanoveny ve výši 5 % ze základu daně sníženého dle § 34.

Ke společným ustanovením

• Novelou postupů účtování pro poplatníky účtující v soustavě podvojného účetnictví došlo k zásadní změně úpravy účtování smluvních sankcí. Dosavadní režim jejich účtování až na základě skutečně realizovaných plateb (jejich zaplacením se staly součástí nákladů, jejich přijetím součástí výnosů) je nahrazen režimem účtování již reálného vzniku (předpisu) pohledávek či závazků. Na tuto změnu reaguje i novela zákona o daních z příjmů zachovávající pro daňové účely dosavadní stav. Základ daně tedy bude vždy ovlivněn až v okamžiku realizace úhrady, či skutečného přijetí platby [§ 23 odst. 3, § 24 odst. 2 písm. zi)]. Nová úprava se týká pouze předpisů uvedených postihů až počínaje 1. 1. 2001.
  Příklad
  Účtování smluvních sankcí a jejich dopad na základ daně na straně věřitele:
  

  č.	Období	Popis účetního případu	Částka v Kč	Strana MD účtu	Strana D účtu
  1	2001	předpis pohledávky z titulu smluvní pokuty	40 000	315 AE	644
  2	2002	přijetí částečné úhrady smluvní pokuty	10 000	211	315 AE
  3	2003	přijetí "doplatku" smluvní pokuty	30 000	211	315 AE

   

  Zdaňovací období	Hospodářský výsledek v Kč	Úprava HV na základ daně		Základ daně v Kč
  		v Kč	dle ustanovení ZDP
  2001	100 000	- 30 000	§ 23 odst. 3 písm. b) bod 1	70 000
  2002	100 000	+ 30 000	§ 23 odst. 3 písm. a) bod 6	130 000

  Uvedený případ bude v účetnictví dlužníka zachycen následovně:
  

  č.	Období	Popis účetního případu	Částka v Kč	Strana MD účtu	Strana D účtu
  1	2001	předpis závazku z titulu úroku z prodlení	40 000	544 AE	325 AE
  2	2002	částečná úhrada dlužného úroku z prodlení	10 000	325 AE	211
  3	2003	úhrada "doplatku" úroku z prodlení	30 000	325 AE	211

   

  Zdaňovací období	Hospodářský výsledek v Kč	Úprava HV na základ daně		Základ daně v Kč
  		v Kč	dle ustanovení ZDP
  2001	100 000	+ 30 000	§ 23 odst. 3 písm. a) bod 2 § 24 odst. 2 písm. zi)	130 000
  2002	100 000	- 30 000	§ 23 odst. 3 písm. c) bod 2 § 24 odst. 2 písm. zi)	70 000

• Upraven je i případ postoupení pohledávek z titulu smluvních sankcí. Při jejich postoupení je z účetního hlediska postupováno standardním způsobem, tj. postupovaná pohledávka je odúčtována na vrub nákladů. Vzhledem ke skutečnosti, že smluvní sankce nebyla v okamžiku vzniku pohledávky "zdaněna", nelze ani její odpis na vrub nákladů při postoupení akceptovat jako daňově uznatelný [§ 25 odst. 1 písm. zg)]. Výjimku představuje případ postoupení pohledávky uvedeného titulu, která již byla postoupením nabyta. V takovémto případě však nelze pominout jiná omezení daná § 24 odst. 2 písm. s).
• V případech odchýlení cen sjednaných mezi spřízněnými subjekty od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami a takto vzniklý rozdíl není uspokojivě doložen, je správce daně oprávněn upravit o zjištěný rozdíl základ daně poplatníka. Pro specifické případy, kdy nelze "cenu obvyklou" zjistit standardními způsoby (např. srovnáním s jiným obdobným obchodním případem), byla uzákoněna možnost použití cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu - zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.
• Ustanovením § 23 odst. 7 je specificky určena i výše úroku obvyklého u půjček (140 % diskontní úrokové sazby ČNB platné v době uzavření smlouvy). Takto definovaný úrok se nepoužije v případech, kdy sjednaná výše úroků u půjčky je nižší a věřitelem je osoba s bydlištěm nebo sídlem v zahraničí nebo v případech, kdy věřitelem je společník s. r. o., akcionář a. s., komanditista k. s. či člen družstva. Nové ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) dále upravuje daňovou účinnost úroků z půjček a úvěrů u dlužníka účtujícího v soustavě podvojného účetnictví v případech, kdy věřitelem je subjekt, který účtuje v soustavě jednoduchého účetnictví nebo není účetní jednotkou. Aby bylo zabráněno uplatnění nákladů z titulu úroků, které nejsou na straně věřitele za stejné zdaňovací období zdaněny, je daňová účinnost zaúčtovaných úroků v uvedených případech podmíněna jejich zaplacením.
• Novým ustanovením § 23 odst. 15 byla do zákona včleněna úprava opravných položek k souboru majetku nabytému koupí, její definice i způsob odpisování, jež byly dosud řešeny pouze účetními předpisy.
• V oblasti finančního pronájmu s následující koupí najatého hmotného majetku (tzv. finančního leasingu) jsou doplněny podmínky uvedené v § 24 odst. 4, při jejichž dodržení je nájemné považováno za daňově účinný náklad; po ukončení doby nájmu (jejíž minimální délka je zákonem stanovena) je nutnou podmínkou následný bezprostřední převod vlastnických práv k předmětu nájmu mezi vlastníkem (pronajímatelem) a nájemcem.
• K výrazné změně dochází při uplatňování výdajů (nákladů) hrazených nájemcem, které podle účetních předpisů tvoří součást ocenění hmotného majetku pronajatého formou finančního leasingu, pokud v úhrnu se sjednanou kupní cenou nepřesáhnou částku 40 000 Kč a nestanou se tak tzv. jiným majetkem ve smyslu § 26 odst. 3 písm. c). Tyto výdaje (např. na dopravu, montáž, clo, poplatky apod.) lze nově uplatnit, v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. zl), jako daňově účinný náklad v tom zdaňovacím období, kdy vzniknou, přestože účetně budou po celou dobu nájmu evidovány na účtu 042-Pořízení dlouhodobého hmotného majetku, a po jeho skončení se stanou součástí pořizovací ceny nabytého majetku.
• Nově je přímo zákonem řešena i problematika cesí smluv, tj. postoupení práv vážících se k uzavřeným nájemním smlouvám mezi jednotlivými nájemci. Z pokynu D-190 byla dále převzata úprava vyrovnání "předplaceného" nájemného (zálohy na budoucí splátky, zvýšené splátky nájemného apod.), které nebylo v dosavadním průběhu nájemního vztahu postupujícím nájemcem (postupitelem) uplatněno v rámci časového rozlišení jako náklad. Dochází-li ke vzájemnému finančnímu vypořádání mezi postupníkem (novým nájemcem) a postupitelem, je částka odpovídající rozdílu mezi nájemným, které bylo postupitelem zaplaceno a nájemným, které lze u postupitele považovat za daňově uznatelný náklad, na straně postupníka považována za nájemné, jež lze formou časového rozlišení zahrnout do základu daně podle § 24 odst. 2 písm. h). Oproti tomu, pokud mezi postupitelem a postupníkem dochází ke vzájemnému finančnímu vypořádání nad uvedený rámec "vyrovnání nájemného", nelze dle nového § 25 odst. 1 písm. ze) tento nadlimitní rozdíl (odstupné) u postupníka považovat za daňově účinný.
• V oblasti operativního pronájmu dochází k úpravě § 24 odst. 5, řešícího případy prodeje najatého majetku po skončení nájemního vztahu nájemci. Vzhledem k dikci § 24 odst. 6 jsou tímto ustanovením řešeny i případy, kdy po nedodržení časových podmínek finančního leasingu stanovených § 24 odst. 4 (předčasné ukončení) dochází k prodeji "leasovaného" majetku. Ustanovení § 24 odst. 5 je závazné taktéž i pro případy finančních leasingů hmotného majetku, kdy podmínky uzavřených smluv vědomě nerespektují základní kriteria upravená v § 24 odst. 4.
• Novelizací byla ve všech výše uvedených případech pozměněna základní podmínka daňové účinnosti nájemného, tj. kritéria kupní ceny. Uplatněné nájemné je daňově účinné pouze za podmínky, že kupní cena:

  a)	hmotného majetku, který lze odpisovat podle zákona o daních z příjmů, nebude nižší, než zůstatková cena vypočtená ze vstupní ceny evidované u vlastníka (pronajímatele) za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován (oproti dosavadnímu režimu, kdy při výpočtu zůstatkové ceny bylo možno použít pouze rovnoměrné odpisování dle § 31, lze nově aplikovat veškeré použitelné, zákonem upravené způsoby odpisování); při výpočtu zůstatkové ceny osobního automobilu se vychází vždy ze vstupní ceny vč. daně z přidané hodnoty,
  b)	pozemku nebude nižší, než cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu platného ke dni prokazatelného sjednání dohody o budoucí koupi pozemku (dosud cena stanovená podle zvláštního předpisu nebo soudním znalcem ke dni prodeje),
  c)	hmotného majetku vyloučeného z odpisování nebude nižší, než cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu platná ke dni sjednání kupní smlouvy.

  Nejsou-li dodrženy uvedené podmínky, nelze nájemné uplatněné za dosavadní dobu nájmu považovat za daňově uznatelné a vzniklou situaci je nutno řešit podáním dodatečných daňových přiznání. V případech předčasného ukončení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku (tj. při nedodržení podmínek stanovených v § 24 odst. 5) však lze daňově neúčinné nájemné, jež bylo nájemcem do data předčasného ukončení smlouvy uhrazeno, považovat podle § 29 odst. 1 písm. a) za součást vstupní ceny odkoupeného hmotného majetku. Do vstupní ceny lze přitom zahrnout nejvýše nájemné (včetně záloh na ně), o které byl poplatník povinen svůj základ daně za předchozí zdaňovací období, vč. zdaňovacího období, v němž byla smlouva předčasně ukončena, zvýšit.

• Byla vypuštěna speciální úprava tzv. "komplexního pronájmu", tj. pronájmu, jehož předmětem je soubor zahrnující zároveň movité i nemovité věci. Ve smyslu § 28 odst. 2 ve znění platném do 31. 12. 2000 bylo možné, aby v uvedeném případě uplatňoval odpisy, jako daňově uznatelný náklad, nájemce. V případě nově uzavíraných smluv tak bude uplatňován standardní režim nájemních vztahů, kdy nájemce je oprávněn zahrnout do základu daně pouze dohodnutou výši nájemného a odpisy pronajatého majetku bude uplatňovat pronajímatel. V případě smluv uzavřených do 31. 12. 2000 umožňují přechodná ustanovení zákona pokračovat v režimu platném v době uzavření smlouvy, až do sjednaného termínu jejího ukončení, nejpozději však do 31. 12. 2005.
• Podle dosavadní právní úpravy obsažené v § 24 odst. 2 písm. d) bylo do základu daně možno zahrnout členské příspěvky hrazené právnickým osobám pouze v případě, kdy povinnost členství v takovémto subjektu byla uložena zákonem. Nyní lze jako daňový náklad uplatnit členské příspěvky i v případech nepovinného členství, avšak za předpokladu, že členství je nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání. Za daňově účinné lze považovat i příspěvky placené zaměstnavatelem za zaměstnance, pokud členství zaměstnance je podmínkou k provozování předmětu podnikání zaměstnavatele.
• Dochází také k úpravě podmínek, za nichž lze daňově uplatnit hodnotu propagačních předmětů podle § 25 odst. 1 písm. t). Zůstává zachován cenový limit propagačního předmětu 200 Kč (bez DPH). Nově je však variantně umožněno, aby propagační předmět byl opatřen buď obchodní firmou, anebo názvem propagovaného zboží či služby. Postačuje tedy, aby reklamní předmět propagoval pouze zboží či služby poskytované poplatníkem bez uvedení jeho firmy. Poskytovaný propagační předmět nesmí být předmětem spotřební daně.
• V návaznosti na změny v postupech účtování je nyní o hodnotu technického zhodnocení podle § 33 odst. 1 dokončeného počínaje 1. lednem 2001 na drobném dlouhodobém hmotném majetku (dle dosavadní terminologie drobném hmotném investičním majetku) zvýšeno jeho ocenění. Předmětný majetek je poté považován za hmotný majetek dle § 26 odst. 2 písm. a), přičemž jeho vstupní cenou podle § 29 odst. 1 písm. f) je hodnota provedeného technického zhodnocení zvýšená o ocenění zhodnoceného majetku (v pořizovací ceně). Odpisy pro účely zákona o daních z příjmů však lze uplatnit jen do výše vstupní ceny snížené o odpisy zhodnoceného majetku dosud uplatněné dle § 24 odst. 2 písm. v).
  Příklad:
  Po skončení finančního leasingu byl odkoupen osobní automobil za předem sjednanou cenu 20 000 Kč. V tomto ocenění byl také zařazen jako drobný hmotný investiční majetek (dle terminologie platné do 31. 12. 2000). Odpisovým plánem byla určena doba odpisování 2 roky. Ve druhém roce je na majetku provedeno technické zhodnocení v hodnotě 50 000 Kč. Zvoleno rovnoměrné odpisování dle § 31, majetek v 1. odpisové skupině.
  

  Období	Ocenění majetku	Odpisy (Kč)	Poznámka
  1. rok	20 000	10 000	účetní odpis daňově uznatelným nákladem dle § 24 odst. 2 písm. v)
  2. rok (2001)	70 000	9 940	vstupní cenou je hodnota TZ (50 000 Kč) zvýšená o pořizovací cenu zhodnoceného majetku (20 000 Kč); výše odpisu vypočtena za použití roční odpisové sazby v prvním roce odpisování
  3. rok	70 000	20 020	odpis ze vstupní ceny 70 000 Kč za použití roční odpisové sazby v dalších letech odpisování
  4. rok	70 000	20 020	odpis ze vstupní ceny 70 000 Kč za použití roční odpisové sazby v dalších letech odpisování
  5. rok	70 000	10 020	odpis ze vstupní ceny 70 000 Kč za použití roční odpisové sazby v dalších letech odpisování limitovaný dosud neodepsanou hodnotou majetku
  Úhrn uplatněných odpisů:		10 000 Kč dle § 24 odst. 2 písm. v) 60 000 Kč dle § 31

• Výše uvedené je platné pro technické zhodnocení provedené (ukončené) na drobném dlouhodobém hmotném majetku počínaje 1. lednem 2001. Pro odpisování technického zhodnocení provedeného na drobném hmotném investičním majetku do 31. prosince 2000 se i nadále použije úprava platná do konce roku 2000 [technické zhodnocení je považováno za jiný majetek dle § 26 odst. 3 písm. a) a odpisováno samostatně], a to až do doby jeho vyřazení z majetku poplatníka (bod 8 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 492/2000 Sb.).
• Ve snaze zabránit duplicitnímu uplatňování nákladů byla provedena úprava § 24 odst. 2 písm. v), podle které lze jako daňově účinný náklad (výdaj) uplatnit účetní odpisy hmotného majetku (který není vymezen pro účely zákona o daních z příjmů jako hmotný majetek ve smyslu § 26) a nehmotného majetku všech kategorií. Dochází-li k nabytí takovéhoto majetku vkladem společníka nebo člena družstva s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky, u něhož byl vkládaný předmět zahrnut v obchodním majetku, lze účetní odpisy považovat za daňově účinné pouze do výše účetní zůstatkové ceny evidované u vkladatele ke dni vkladu. Shodný režim bude uplatňován i v případech nabytí uvedeného majetku přeměnou, s výjimkou případů změny právní formy. Vzhledem k absenci přechodných ustanovení jsou touto novou úpravou podchyceny i případy vkladů realizovaných do konce roku 2000 za předpokladu, že vkladem nabytý majetek bude účetně odpisován i roce 2001, příp. i letech následujících.
• Doba odpisování stanovená § 30 byla v případě rovnoměrného odpisování nově pojata jako minimální, nikoliv jako doba přesně určená a závazná (§ 31). Znamená to tedy, že pokud poplatník považuje za pro něj vhodné dobu odpisování variabilně prodloužit nad zákonem určený počet let a výši odpisů tak uplatňovat v nižších částkách, může počínaje rokem 2001 své odpisové plány uvedeným směrem upravit. Oproti dosavadnímu režimu, kdy daňový subjekt měl pouze dvě možnosti, jak svou výši základu daně za využití odpisů korigovat, tj. buď odpisování přerušit, nebo odpis uplatnit ve výši vypočtené dle pevně stanovených ročních odpisových sazeb, přibývá možnost třetí. Tou se stává uplatnění odpisů ve výši pohybující se v intervalu od nuly až do částky vypočtené za použití zákonem uvedených sazeb. V případě hmotného majetku zatříděného do 1. odpisové skupiny odpisovaného v prvním roce odpisování lze tak např. uplatnit odpis v pásmu 0 až 14,2 % jeho vstupní ceny.
  
  Dosavadní zákonné vymezení ročních odpisových sazeb:
  

  Odpisová skupina	Roční odpisová sazba
  	v prvním roce odpisování	v dalších letech odpisování	pro zvýšenou vstupní cenu
  1	14,2	28,6	25
  2	8,5	18,3	16,7
  3	4,3	8,7	8,4
  4	2,15	5,15	5
  5	1,4	3,4	3,4

  Nové vymezení ročních odpisových sazeb:
  

  Odpisová skupina	Roční odpisová sazba
  	v prvním roce odpisování	v dalších letech odpisování	pro zvýšenou vstupní cenu
  1	0 - 14,2	0 - 28,6	0 - 25
  2	0 - 8,5	0 - 18,3	0 - 16,7
  3	0 - 4,3	0 - 8,7	0 - 8,4
  4	0 - 2,15	0 - 5,15	0 - 5
  5	0 - 1,4	0 - 3,4	0 - 3,4

  Uvedená úprava je platná pouze pro rovnoměrné odpisování. Systém zrychleného odpisování upravený § 32 zůstává zachován beze změny.
  Vzhledem k absenci přechodných ustanovení ve vztahu k odpisování hmotného majetku, lze výše popsaný způsob použít pro jakýkoliv hmotný majetek v evidenci poplatníka bez ohledu na datum jeho pořízení, tj. bez ohledu na to, zda byl pořízen do konce roku 2000 či po 1. lednu 2001. Využití uvedeného způsobu však nepřichází v úvahu při odpisování nehmotného majetku. Přechodná ustanovení (čl. II bod 2 zákona č. 492/2000 Sb.) ukládají při výpočtu odpisů nehmotného majetku evidovaného poplatníkem do 31. 12. 2000, postupovat i nadále dle znění platného do konce roku 2000.

• V zájmu podpory učňovského školství dochází k zavedení nové položky odčitatelné dle § 34. Od základu daně mohou poplatníci, poprvé za zdaňovací období 2001, odečíst dalších 30 % výdajů (nákladů) vynaložených podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 na výuku žáků ve studijních a učebních oborech středních odborných učilišť a učebních oborech učilišť, které jsou součástí výchovné vzdělávací soustavy [§ 34 odst. 3 písm. f)]. Znamená to tedy, že prostředky, které poplatník na výchovu uvedených žáků vynakládá, jsou při výpočtu daňové povinnosti zohledněny ve výši odpovídající 130 % vynaložené částky.
• Poplatníci, kteří zaměstnávají osoby se změněnou pracovní schopností, mohou počínaje zdaňovacím obdobím 2001 využít zvýšených slev na dani. Tyto slevy byly zvýšeny téměř o 100 %.
  

  Zaměstnávané osoby (zaměstnanci)	Výše slevy na dani v Kč
  	zdaňovací období 2000	zdaňovací období 2001
  se změněnou pracovní schopností	9 000	18 000
  se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením	32 000	60 000

  Sleva na dani přísluší za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností, případně v poměrné výši uvedené částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočtu zaměstnanců desetinné číslo. U každého ze zaměstnanců lze pro účely výpočtu nároku na slevu na dani uplatnit nejvýše počet hodin vyplývající z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a délky trvání pracovního poměru v příslušném zdaňovacím období. Zvýšení fondu pracovní doby prací přesčas nelze pro účely výpočtu slev na dani zohlednit. Znamená to tedy, že oproti dosavadnímu stavu nemůže roční přepočtený poměr na jednoho zaměstnance přesáhnout hodnotu 1.

• Počínaje novým zálohovým obdobím, následujícím po podání přiznání k dani z příjmů za rok 2000, dochází ke změnám i v oblasti placení záloh. Změn doznala pásma poslední známé daňové povinnosti, od nichž se odvíjí četnost záloh, jejich výše i data splatnosti.
  
  dosavadní úprava:
  

  Poslední známá daňová povinnost v Kč (PZDP)	Záloha	Výše jednotlivých záloh	Datum splatnosti
  do 20 000 včetně	neplatí se	-	-
  20 001 až 100 000 včetně	pololetní	40 % PZDP	30. 6., 15. 12.
  100 001 až 10 000 000 včetně	čtvrtletní	25 % PZDP	31. 3., 30. 6., 30. 9., 15. 12.
  více jak 10 000 000	měsíční	1/12 PZDP	poslední den jednotlivých měsíců s výjimkou prosince (datum splat. 15. 12.)

  nová úprava:

  Poslední známá daňová povinnost v Kč (PZDP)	Záloha	Výše jednotlivých záloh	Datum splatnosti*)
  do 30 000 včetně	neplatí se	-	-
  30 001 až 150 000 včetně	pololetní	40 % PZDP	15. 6., 15. 12.
  více jak 150 000	čtvrtletní	25 % PZDP	15. 3., 15. 6., 15. 9., 15. 12.

  *) uvedená data splatností platí pro poplatníky se zdaňovacím obdobím odpovídajícím kalendářnímu roku; pro poplatníky s odlišným zdaňovacím obdobím jsou data splatností stanovena vždy na 15. den šestého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období v případě pololetních záloh, resp. 15. den třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce příslušného zdaňovacího období v případě čtvrtletních záloh.
  
  Z přehledu vyplývá, že měsíční zálohy jsou zrušeny bez náhrady. Obce neplatí zálohy na daň bez ohledu na výši poslední známé daňové povinnosti.

• Pro daňové subjekty provádějící zajištění daně dochází k podstatné změně při jejím odvodu. Částky zajištění daně sražené plátcem daně poplatníkům se odvádějí do konce měsíce za předchozí kalendářní měsíc příslušnému správci daně plátce daně (dosud příslušnému správci daně poplatníka). Současně s platbou zajištěné daně je plátce povinen podat svému příslušnému správci daně i hlášení.
• Vzhledem k vydání nového Opatření, kterým se stanoví postupy účtování pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví, kde je v příloze č. 2 a 3 stanoven pouze účetní postup při přechodu účtování ze soustavy jednoduchého účetnictví na účtování v soustavě podvojného účetnictví a postup při přechodu účtování ze soustavy podvojného účetnictví na účtování v soustavě jednoduchého účetnictví, byl zákon o daních z příjmů rozšířen o přílohy č. 2 a 3, kde jsou uvedeny daňové dopady těchto přechodů. Nově platí, že převodový můstek mezi soustavou jednoduchého a podvojného účetnictví účetní jednotka provede pouze k prvnímu dni účetního období následujícího po účetním období, ve kterém přestane účetní jednotka splňovat podmínky § 9 zákona o účetnictví pro účtování v soustavě jednoduchého účetnictví. Určitou daňovou úlevou pro poplatníky přistupující k převodovému můstku z jednoduchého na podvojné účetnictví je nové ustanovení § 23 odst. 14, podle kterého lze hodnotu zásob evidovanou v době zahájení účtování v soustavě podvojného účetnictví zahrnout do základu daně buď jednorázově v době zahájení účtování v soustavě podvojného účetnictví, nebo rovnoměrně po dobu 5 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení účtování v soustavě podvojného účetnictví.
• Novela zákona odstraňuje právní nejistotu vlivu majetku a závazků na daňový základ při prodeji podniku nebo jeho části poplatníkem neúčtujícím v soustavě podvojného účetnictví. Do konce roku 2000 se vedly spory, zda na prodej podniku v jednoduchém účetnictví nahlížet jako na prodej jednotlivých složek majetku s nutností zohlednit jednotlivá omezující ustanovení, zejména § 23, 24 a 25 nebo zda brát prodej podniku jako prodej celku a za předmět daně považovat pouze kupní cenu bez jakéhokoliv daňového omezení. Novela zákona ve dvou zcela nových odstavcích vymezuje příjmy [§ 23 odst. 16] a výdaje [§ 24 odst. 2 písm. zn)] vstupující do základu daně, kdy pro účely těchto ustanovení se nepoužijí ta ustanovení těchto odstavců, která omezují uplatnění výdajů či nákladů výší souvisejících příjmů u jednotlivě prodávaných majetků.
• V oblasti majetku novela zcela vypouští vymezení nehmotného majetku v ustanovení § 26 odst. 4. Znamená to tedy, že účetní jednotky budou pro účely účetních a daňových předpisů vycházet z definice nehmotného majetku vymezeného předpisy pro vedení jednoduchého a podvojného účetnictví. Určitých změn se dostalo také způsobu promítnutí pořízení nehmotného majetku do daňových nákladů či výdajů. V podvojném účetnictví daňový zákon přebírá účetní odpisy nehmotného majetku sestaveného v souladu s účetním odpisovým plánem. V této souvislosti se stojí zato zmínit o úpravě ustanovení § 28 odst. 2 zákona o účetnictví, podle kterého se nehmotný majetek pořízený po 1. 1. 2001 odepisuje podle účetního odpisového plánu po dobu jeho používání bez původního časového omezení do pěti let. K určitým nesrovnalostem došlo novelou zákona a změnou opatření pro vedení jednoduchého účetnictví po 1. 1. 2001 u promítnutí pořízení nehmotného majetku do výdajů v jednoduchém účetnictví. Opatření, kterým se stanoví postupy účtování pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví vymezují pouze tzv. dlouhodobý nehmotný majetek (zcela odlišně od postupů účtování v podvojném účetnictví) jako nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software a ocenitelná práva při ocenění u jedné položky od 7 000 Kč včetně a době použitelnosti delší než jeden rok. Vzhledem k tomu, že dle Opatření účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví neúčtují o odpisech podle zákona o účetnictví, bylo úmyslem zákonodárce zahrnout pořízení dlouhodobého nehmotného majetku přímo do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V současném znění novelizovaného zákona o daních z příjmů však byla opomenuta úprava § 25 odst. 1 písm. a), která v minulosti zabraňovala i v jednoduchém účetnictví pořízení nehmotného majetku zahrnout rovnou do výdajů.

B) K zákonu č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů

K rezervám na opravy hmotného majetku

• Zůstává zachován princip tvorby rezerv "za zdaňovací období", tj. k jeho poslednímu dni. Pro účely zákona o rezervách je však zdaňovací období definováno odlišně pro osoby fyzické a osoby právnické:

  a)	fyzické osoby - zdaňovacím obdobím je kalendářní rok,
  b)	právnické osoby - zdaňovacím obdobím se rozumí zdaňovací období vymezené § 17a zákona o daních z příjmů, pokud trvá nejméně 12 kalendářních měsíců nebo pokud je kratší než 12 měsíců, ale začíná rozhodným dnem fúze nebo přechodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva.

  Za období, jež nejsou zdaňovacím obdobím (např. období předcházející přechodu na hospodářský rok, je-li kratší 12-ti měsíců), nelze tvorbu zákonné rezervy uplatnit.

• V návaznosti na možnou tvorbu rezerv pouze za zdaňovací období, dochází k úpravě maximální doby této tvorby vymezené § 7 odst. 8 zákona o rezervách (dále "ZoR"). Do maximální doby tvorby rezerv se nezahrnuje období, za které se podává daňové přiznání, ale zdaňovacím obdobím nebylo.
  V započaté tvorbě rezervy může pokračovat i poplatník daně z příjmů, který započal tvorbu rezervy na opravu najatého hmotného majetku a v průběhu tvorby rezervy se stal vlastníkem tohoto majetku, bude-li dodržena odůvodněnost a účelovost k původnímu předmětu tvorby této rezervy.

K ostatním rezervám

• Mezi ostatní rezervy (§ 10 ZoR) byla včleněna nová rezerva - rezerva na odbahnění rybníka, tzn. na odstranění nánosů z jeho dna, způsobených erozí okolních pozemků. Tuto rezervu lze tvořit maximálně 10 po sobě jdoucích zdaňovacích období.

K opravným položkám k pohledávkám za dlužníky v konkursním a vyrovnacím řízení

• Tvorba opravných položek není, počínaje rokem 2001, již vázána na zdaňovací období. Nově lze tyto položky tvořit v jakémkoliv období, za které se podává daňové přiznání k dani z příjmů, a to kdykoliv v jeho průběhu. O tvorbě opravných položek tak není nutno účtovat až poslední den příslušného období.
• Oproti dosavadní úpravě, kdy tvorba opravných položek nebyla omezena titulem pohledávky, byl zákon o rezervách doplněn o výčet pohledávek, v jejichž případě není tvorba opravných položek přípustná. Opravné položky nyní nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení a jiných sankcí ze závazkových vztahů.
• Výše možné opravné položky je limitována hodnotou pohledávek nebo cenou pořízení pohledávek nabytých postoupením, přihlášených u soudu ve lhůtě stanovené usnesením soudu o prohlášení konkursu nebo povolení vyrovnání.
• Zákon nově připouští změnu titulu vytvořené opravné položky (z opravné položky dle § 8 ZoR na opravnou položku dle § 8a ZoR) a její výše. Uvedený postup lze využít v případech, kdy pominou důvody pro existenci opravné položky vytvořené dle § 8 ZoR nebo na základě rozhodnutí poplatníka. Poplatník koriguje výši vytvořené opravné položky v návaznosti na délku doby, jež uplynula od data splatnosti pohledávky a případně pak pokračuje v její tvorbě podle § 8a ZoR.
• Dle čl. IV přechodných ustanovení zákona č. 492/2000 Sb. se pro opravné položky vytvořené do 31. prosince 2000 podle § 8 k pohledávkám za dlužníky v konkursním a vyrovnacím řízení použijí ustanovení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění platném do 31. prosince 2000. Dosavadní principy, platné pro tyto dosud vytvořené opravné položky, tak zůstávají beze změny.

K opravným položkám k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994

• Ve shodě s ustanovením § 8 ZoR byl doplněn stávající výčet pohledávek, k nimž nelze opravné položky dle § 8a tvořit, o pohledávky vzniklé z titulu smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů.
• Tvorba opravných položek není vázána na zdaňovací období (resp. na konec tohoto období). Opravné položky lze tvořit v jakémkoliv období, za které se podává daňové přiznání k dani z příjmů, a to kdykoliv v jeho průběhu, ve výši odpovídající době, která v okamžiku jejich tvorby uplynula od data jejich splatnosti.

C) K zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

• Ruší se speciální ustanovení zákona upravující dokazování daně zaplacené v zahraničí, pro kterou se nyní v případě dokazování použijí ustanovení o dokazování obecně.
• Omezuje se dosavadní povinnost součinnosti pojišťovny sdělovat správci daně do třiceti dnů od jejich výplaty pojistná plnění nahrazující příjem nebo výnos, a to na výplaty uvedených pojistných plnění fyzickým osobám, pokud vyplacená částka (vč. záloh na tato pojistná plnění) přesáhne 25 000 Kč a pokud z nich nebyla sražena daň nebo nejedná-li se o příjem osvobozený od daně.
• V návaznosti na zavedení institutu hospodářského roku a tedy skutečnosti, že se zdaňovací období nemusí krýt s kalendářním rokem, jsou přeformulovány jednotlivé lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení nebo vyúčtování daně tak, aby odpovídaly těmto novým podmínkám, přičemž délka těchto lhůt po uplynutí zdaňovacího období se nemění.

D) K zákonu č. 16/1993 Sb., o dani silniční

• Mění se vymezení limitů úrovně Euro 2 pro účely snížení sazby silniční daně podle § 6 odst. 6 tohoto zákona. Číselná označení osvědčující snížení sazby silniční daně za zdaňovací období roku 2000 a roku 2001 jsou následující:
  

  a)	Pro výpočet záloh v období 7.9.2000 až 31.12.2000
  	předpis Evropské hospodářské komise OSN 49-02 B (směrnice 91/542/EHS, směrnice 96/1/ES), Evropské hospodářské komise OSN 83-03 B, C (směrnice 94/12/ES) a Evropské hospodářské komise OSN 83-04 B, C (směrnice 96/44/ES, směrnice 96/69/ES).
  b)	Za zdaňovací období roku 2000 a roku 2001
  	předpis Evropské hospodářské komise OSN 49-02 B (směrnice 91/542/B/EHS, směrnice 96/1/ES), Evropské hospodářské komise OSN 83-03 B, C (směrnice 94/12/ES, směrnice 96/44/ES) platící pouze pro kategorii vozidel M1 s celkovou hmotností do 2,5 tuny nebo určená pro přepravu nejvýše 6 osob včetně řidiče, a Evropské hospodářské komise OSN 83-04 B, C (směrnice 96/69/ES, směrnice 98/77/ES).

E) K zákonu č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí

• Zejména v návaznosti na změny obchodního zákoníku a zákona o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích
  

  -	je u pozemku ve vlastnictví státu nyní poplatníkem daně z pozemků právnická osoba, která má právo trvalého užívání nebo které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku, a dále organizační složka státu nebo státní organizace,
  -	je u stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru ve vlastnictví státu poplatníkem daně ze staveb právnická osoba, které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku, a dále organizační složka státu nebo státní organizace.

  Dosud byla tímto poplatníkem právnická osoba, která měla k takovéto nemovitosti právo hospodaření nebo které k ní bylo zřízeno právo trvalého užívání.

K tomuto zákonu viz též SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ, ÚČETNICTVÍ a ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ-ZDRAVOTNÍ PÉČE.