26
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. září 2009 byl v Praze podepsán Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 4 odst. 1 dne 28. února 2011 a jeho ustanovení se budou provádět od 1. ledna 2012.
Podle odst. 2 téhož článku dnem, kterým se začne provádět tento Protokol, se ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Srbsko přestane provádět Protokol ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaný dne 11. listopadu 2004 v Praze a vyhlášený pod č. 88/2005 Sb. m. s.
Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
| 1) | Smlouva mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku byla podepsaná dne 11. listopadu 2004 v Praze a vyhlášena pod č. 88/2005 Sb. m. s. |
přejíce si uzavřít Protokol ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána 11. listopadu 2004 v Praze a jejíž nedílnou součást tvoří Protokol podepsaný 11. listopadu 2004 v Praze (v tomto protokolu dále jen „Smlouva“),
se dohodly takto:
Rozumí se, že:
| - | výraz „Srbsko a Černá Hora“ uváděný ve Smlouvě označuje, ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Srbsko, Republiku Srbsko, respektive území Republiky Srbsko; |
| - | výraz „příslušný úřad“ uváděný ve Smlouvě označuje, v případě Republiky Srbsko, Ministerstvo financí nebo jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad. |
Do článku 24 Smlouvy se doplňuje nový odstavec 6, který zní následovně:
„6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.“
Článek 26 Smlouvy se mění následovně:
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
(1) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
(2) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
(3) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.“
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou vyžadovány jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup v platnost tohoto protokolu, který tvoří, ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Srbsko, nedílnou součást Smlouvy. Tento protokol vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a jeho ustanovení se budou provádět ve vztahu k daňovým rokům začínajícím 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Protokol vstoupí v platnost, nebo později.
2. Rozumí se, že dnem, kterým se začne provádět tento protokol, se ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Srbsko přestane provádět Protokol ke Smlouvě, který byl podepsán 11. listopadu 2004 v Praze.
Tento protokol zůstane v platnosti a bude se provádět do doby, kdy bude ukončena platnost a ukončeno provádění Smlouvy v souladu s ustanoveními jejího článku 29.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno v Praze dne 8. září 2009 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
| Za vládu České republiky Eduard Janota v. r. ministr financí |
Za vládu Republiky Srbsko Diana Dragutinovic´ v. r. ministryně financí |