VERTIKÁLNÍ DOHODY

Historicky jsou kartely (kartelové dohody) chápány jako ujednání výrobců stejného nebo podobného zboží za účelem repartice produkce a udržení (popř. i zvýšení) cen. V podstatě takto je také koncipován čl. 81 Smlouvy ES, který odmítá zásadně dohody o rozdělení trhu a dohody o cenách. Judikatura ESD však rozšířila pojem kartelu i na vztahy vertikální, tedy vztahy mezi podniky na různých úrovních trhu, typicky na vztahy mezi výrobci (poskytovateli služeb) a jejich distributory, a i tato ujednání podrobila dozoru čl. 81 Smlouvy ES. Zkušenost však ukázala, že vertikální kartely jsou za určitých podmínek přínosné a že mohou splňovat zejména ve vztahu ke spotřebitelům podmínky legálních výjimek čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES, a že je účelné zejména pro distribuční smlouvy tyto legální výjimky rozšířit o tzv. skupinové (blokové) výjimky pro určité skupiny dohod.

Postupem času tak byly pro oblast distribuce vydány formou nařízení skupinové výjimky pro dohody o výlučném prodeji, o výlučném nákupu, o frančíze, a o distribuci motorových vozidel. První tři byly zrušeny a nahrazeny nařízením Komise č. 2790/1999/ES. Pro distribuci motorových vozidel platí nyní nové nařízení č. 1400/2002/ES, o aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v oblasti motorových vozidel.

Podle předmětného nařízení č. 2790/1999/ES se vertikálními dohodami, resp. jednáním ve vzájemné shodě rozumějí dohody, uzavřené dvěma nebo více podniky, z nichž každý působí pro účely této dohody na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce a vztahují se na podmínky, za nichž strany mohou nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo služby. Předpokladem u těchto vertikálních dohod je, že jde o vztah mezi nesoutěžiteli. Z této zásady jsou však určité výjimky.

Pokud jde o poskytnutí průmyslových práv, vztahuje se toto nařízení na tyto dohody potud, pokud takové ujednání o těchto právech není hlavním předmětem dohody.

Nařízení se rovněž vztahuje na sdružení podniků a jeho členy, resp. na sdružení a jeho dodavatele za předpokladu, že všichni členové sdružení jsou maloprodejci a roční obrat nepřevyšuje u žádného z členů sdružení spolu s jeho spojenými podniky částku 50 mil. EUR.

Tržní podíl na relevantním trhu ve výši 15 %, který pro vertikální dohody vyplývá z Oznámení "de minimis", je tímto nařízením zvýšen na 30 %.

Výjimka ze zákazu však neplatí pro tvrdé kartely a jiná omezení dotýkající se podnikatelské činnosti účastníků dohody, stejně jako je tomu v Oznámení "de minimis". Zásadní odchylka od této zásady je však dána u dohod o cenách, kde nařízení připouští výslovně možnost ujednání maximálních cen nebo doporučených cen, a stejně výslovně vylučuje dohody o minimálních nebo fixních cenách.

Zakázáno je však převzetí přímého nebo nepřímého závazku o nekonkurování, zejména pro dobu po skončení dohody, jestliže takový závazek má trvat déle než jeden rok, resp. pět let.