PAKT STABILITY A RŮSTU

Nástroj koordinace hospodářských, resp. rozpočtových politik členských států EU, přijatý za účelem dodržování rozpočtové disciplíny v rámci hospodářské a měnové unie. Schválen na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997. K tomu účelu zavádí dva nástroje koordinace rozpočtových politik členských států, a to:

-	nástroje preventivní,
-	nástroje sankční.

Pakt sestává ze tří částí. První z nich, Rezoluce Evropské rady o Paktu stability a růstu, přijatá na zasedání v Amsterodamu dne 17. června 1997, má politickou povahu. V návaznosti na tuto rezoluci a na příslušná, shora citovaná ustanovení Smlouvy ES byly přijaty dvě normy sekundárního práva ES, a to, pokud jde o naplňování preventivní funkce Paktu stability, nařízení Rady č. 1466/97/ES, o posilování dohledu nad rozpočtovými pozicemi a o dohledu nad koordinací hospodářských politik, a dále nařízení Rady č. 1467/97/ES, o urychlování a vyjasňování aplikace postupů při nadměrném rozpočtovém schodku, pokud jde o jeho funkci sankční.

Pro účely Paktu stability a růstu jsou členské státy EU rozděleny do dvou kategorií, a to na:

-	účastnické členské státy, tedy na ty členské státy EU, které již přijaly jednotnou měnu a které jsou součástí jednotné měnové politiky, stanovované Evropskou centrální bankou, a na
-	neúčastnické členské státy, tedy na ty členské státy EU, které dosud nepřijaly jednotnou měnu a nejsou součástí jednotné měnové politiky, nýbrž svoji měnovou politiku koordinují v rámci Evropského systému centrálních bank.

V rámci Paktu stability se obě skupiny členských států zavazují zejména pravidelně předkládat programy stability - v případě účastnických členských států a programy konvergence - v případě států neúčastnických.

Pakt stability a růstu svěřuje hlavní rozhodovací mechanismy v rámci preventivních nástrojů Radě. Ta rozhoduje o hlavních směrech hospodářských politik členských států na doporučení Komise, a to kvalifikovanou většinou. Komise plní v rámci mechanismu Paktu stability a růstu vůči Radě funkci monitorovací. Sleduje tedy, jak členské státy dodržují rozpočtovou disciplínu, k níž se zavázaly, podává o tom Radě zprávy, a to tak, aby Rada mohla neodkladně přijímat příslušná opatření. Pokud Rada odhalí závažnou odchylku rozpočtové pozice od střednědobého rozpočtového cíle nebo upřesněného směru k tomuto cíli, bude včas členský stát varovat před vznikem nadměrného schodku a v souladu s ustanoveními čl. 99 odst. 4 Smlouvy ES podá příslušnému členskému státu doporučení, aby přijal upřesňující opatření. V případě, že Rada v následném vyhodnocení usoudí, že odchylka rozpočtové pozice od střednědobého rozpočtového cíle nebo upřesněného směru k tomuto cíli se nemění nebo se zhoršuje, podá Rada v souladu s čl. 99 odst. 4 Smlouvy ES příslušnému členskému státu doporučení, aby přijal urychlená nápravná opatření a současně je oprávněna podle téhož článku toto doporučení zveřejnit.

Sankční mechanismus podle Paktu stability a růstu je založen na předpokladu, že se členské státy zavázaly ve Smlouvě o ES a v příslušných dodatkových protokolech, že po vstupu do třetí etapy hospodářské a měnové unie budou dodržovat rozpočtovou disciplínu v rámci 3 % přípustného deficitu veřejných rozpočtů vůči hrubému domácímu produktu a 60 % veřejné zadluženosti. Sankce je tedy myslitelná toliko pro kategorii účastnických členských států, zatímco sankcí pro neúčastnické členské státy je, že do měnové unie nevstoupí. Paktem stability a růstu, přesněji řečeno nařízením Rady č. 1467/97/ES, jsou tak vyložena zejména ustanovení Smlouvy ES, která ve svém čl. 104 odst. 11 předpokládá sankci bezúročného vkladu proti rozpočtově nedisciplinovanému státu.

Účastnický stát, jehož rozpočet by měl přesáhnout 3 %, musí strpět sankce, pokud by neprodleně nepřijal opatření k odvrácení nadměrného rozpočtového schodku. Za účelem transparentnosti takových opatření musí dotčený stát předkládat shora zmíněné programy stability pod dohledem Komise a Rady. Součástí programů stability jsou tedy varovné systémy o hrozícím rozpočtovém schodku a návrhy postupů k jeho odvrácení. Čl. 2 nařízení Rady č. 1467/97/ES uznává za výjimky případy zvláště hodné zřetele a vnější události, vymykající se kontrole dotčeného státu (např. přírodní katastrofy a podobné nepředvídatelné a neodvratitelné události), které mají závažný dopad na finanční pozice vlády, nebo které jsou výsledkem dramatického ekonomického poklesu. Pojem "dramatický ekonomický pokles" vykládá čl. 2 odst. 2 nařízení Rady č. 1467/97/ES tak, že musí dojít k reálnému propadu hrubého domácího produktu (HDP) alespoň o 2 % ročně. Propad menší než 2 % může být podle čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení orgány EU uznán, pokud budou připojeny další podpůrné důkazy a argumenty. Pokud tedy dojde k reálnému propadu HDP od 0,75 % do 2 % ročně, pak o sankcích pro příslušný stát rozhoduje Rada. Důkazní břemeno skutečnosti, že okolnosti jsou mimořádné, leží přitom na dotčeném státu.

Samotné řízení o uvalení sankce má dvě stádia - varovné a sankční. Varování o tom, že vybočuje z rozpočtové disciplíny, předává účastnickému státu Rada na návrh Komise, konzultovaný s Hospodářským a sociálním výborem. Orgány EU přitom vycházejí z údajů, předaných členským státem. Řízení o uvalení sankcí není zahajováno automaticky, ale rozhoduje o něm Rada. Pakt stability a růstu předpokládá v procesním ohledu zjednodušený a rychlý postup pro Komisi a Radu, vedoucí k dosažení dohody o potlačování nadměrných rozpočtových schodků. V první fázi má Komise vypracovat zprávu o tom, zda a do jaké míry rozpočtový schodek členského státu převyšuje referenční hodnotu 3 %. Do dvou týdnů musí ke zprávě Komise vydat příslušné prohlášení Hospodářský a sociální výbor. Na základě obou dokumentů rozhodne pak Rada o tom, zda je schodek skutečně nadměrný. Je-li tomu tak, musí Rada vyzvat dotčený členský stát k tomu, aby přijal do čtyř měsíců odpovídající opatření. Sankce sestávají podle čl. 11 až 15 nařízení Rady č. 1467/97/ES z povinnosti dotčeného státu složit na neúročený účet jistinu v hodnotě 0,2 % hrubého domácího produktu plus 0,1 % z každého procentního bodu, o nějž rozpočtový schodek přesahuje povolenou referenční hodnotu 3 %, a to až do 0,5 %. Pokud do dvou let nebude rozpočtový schodek snížen alespoň na hodnotu 3 %, jistina propadá. Propadlá jistina bude podle čl. 16 nařízení Rady č. 1467/97/ES využita jako příjem Unie a bude rozdělena mezi účastnické členské státy, které nemají nadměrný deficit podle poměru jejich hrubého domácího produktu.