Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod  »  Zákony  »  Sbírka mezinárodních smluv

Sbírka mezinárodních smluv


30

SDĚLENĺ
Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. srpna 1997 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Libanonskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.

Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dne 24. ledna 2000.

České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.

SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A LIBANONSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENĺ DVOJĺHO ZDANĚNĺ A ZABRÁNĚNĺ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANĺ Z PŘĺJMU A Z MAJETKU

ČESKÁ REPUBLIKA A LIBANONSKÁ REPUBLIKA

přejíce si podporovat a posilovat vzájemnou ekonomickou spolupráci uzavřením smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,

se dohodly takto:

Článek 1

Osoby, na které se Smlouva vztahuje

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

Článek 2

Daně, na které se Smlouva vztahuje

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů nebo územněsprávních celků, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu a majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.

3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:

a)   v případě Libanonu:
(i)   daň ze zisků z průmyslových, obchodních a neobchodních profesí;
(ii)   daň z platů, mezd a penzí;
(iii)   daň z příjmu z movitého majetku;
(iv)   daň ze staveb;
(dále nazývané "libanonská daň");
b)   v případě České republiky:
(i)   daň z příjmů fyzických osob;
(ii)   daň z příjmů právnických osob;
(iii)   daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").

4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoli daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní uvedených v odstavci 3. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech v přiměřené době po těchto změnách.

Článek 3

Všeobecné definice

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a)   výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Libanon;
b)   výraz "Libanon" označuje území Libanonské republiky, včetně výsostných vod, a rovněž tak zvláštní ekonomické zóny, nad kterými vykonává Libanon svrchovanost, svrchovaná práva nebo jurisdikci v souladu s vnitrostátním a mezinárodním právem týkajícím se průzkumu a využívání přírodních a minerálních zdrojů nacházejících se na mořském dně a v jeho podloží;
c)   výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;
d)   výraz "daň" označuje, podle souvislosti, českou daň nebo libanonskou daň;
e)   výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
f)   výraz "společnost" označuje jakoukoli právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
g)   výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h)   výraz "státní příslušník" označuje:
(i)   každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii)   každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
i)   výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou podnikem, který má místo skutečného vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je taková doprava provozována pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
j)   výraz "příslušný úřad" označuje:
(i)   v případě Libanonu ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii)   v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů tohoto státu, které upravují daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

Článek 4

Rezident

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu jejího bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a dále zahrnuje tento stát a jakékoli jeho nižší správní útvary nebo místní správní úřady nebo územněsprávní celky. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a)   předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b)   jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c)   jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem;
d)   jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.

Článek 5

Stálá provozovna

1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti provozována činnost podniku.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a)   místo vedení;
b)   závod;
c)   kancelář;
d)   továrnu;
e)   dílnu;
f)   farmu, plantáž, sad nebo vinici; a
g)   důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a)   staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze trvá-li taková stavba, projekt nebo dozor déle než dvanáct měsíců;
b)   poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro druhý smluvní stát po jedno nebo více období přesahující v úhrnu devět měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

a)   zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b)   zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c)   zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)   prodej zboží patřícího podniku vystaveného v rámci příležitostného dočasného veletrhu nebo výstavy po ukončení tohoto veletrhu nebo výstavy;
e)   trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
f)   trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem provádění jakékoli jiné činnosti pro podnik, která má přípravný nebo pomocný charakter;
g)   trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až f), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající z tohoto spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.

5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zásupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoli jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Článek 6

Příjmy z nemovitého majetku

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, letadla, železniční nebo silniční vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

Článek 7

Zisky podniků

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný a na podniku, jehož je stálou provozovnou, zcela nezávisle jednající podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst, podle právního řádu smluvního státu, v němž je stálá provozovna umístěna, náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Článek 8

Mezinárodní doprava

1. Zisky z provozování lodí, letadel, železničních a silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

2. Jestliže místo skutečného vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

Článek 9

Sdružené podniky

1. Jestliže:

a)   se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b)   tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.

Článek 10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend. Příslušné úřady smluvních států si vzájemnou dohodou upraví způsob aplikace těchto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

3. Výraz "dividendy" použitý v tomto članku označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti nebo příjmy vyplácené i formou úroků, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.

Článek 11

Úroky

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu budou zdaněny pouze v tomto druhém státě.

2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících, či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 12

Licenční poplatky

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:

a)   5 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití nebo za právo na užití jakéhokoli průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;
b)   10 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoli softwaru, patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 13

Zisky ze zcizení majetku

1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu těchto dopravních prostředků, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

4. Zisky ze zcizení jakéhokoli jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

Článek 14

Nezávislá povolání

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně k dispozici stálou základnu v druhém smluvním státě za účelem vykonávání svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičíst této stálé základně.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

Článek 15

Zaměstnání

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li zaměstnání vykonáváno ve druhém smluvním státě, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:

a)   příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; a
b)   odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu; a
c)   odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, které má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané rezidentem smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v železničním nebo silničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

Článek 16

Tantiémy

Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoli jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

Umělci a sportovci

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

3. Příjmy pobírané z činností vykonávaných v rámci kulturní výměny prováděné kulturními smlouvami uzavřenými mezi oběma smluvními státy budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 recipročně osvobozeny od zdanění, pouze jestliže tyto činnosti jsou hrazeny vládou smluvního státu a tyto činnosti se neprovádějí za účelem dosažení zisku.

Článek 18

Penze

1. Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.

2. Penze a jiné podobné platy vyplácené podle právních předpisů o sociálním zabezpečení jednoho smluvního státu budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny pouze v tomto státě.

Článek 19

Veřejné funkce

       1. a)  Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem, nižším správním útvarem, místním úřadem nebo územněsprávním celkem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, úřadu, celku, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)  Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
   (i)  je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)  se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto služeb.
       2. a)  Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem, místním úřadem, uzemněsprávním celkem nebo nižším správním útvarem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, úřadu, celku nebo správnímu útvaru podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)  Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem, místním úřadem, územněsprávním celkem nebo nižším správním útvarem tohoto státu.

Článek 20

Student, stážista a učeň

Student, stážista nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého studia nebo výcviku, bude osvobozen od zdanění v tomto prvně zmíněném smluvním státě z následujících plateb:

a)   platby ze zdrojů mimo tento smluvní stát pro účely jeho výživy, vzdělávání nebo výcviku;
b)   peněžní dar, stipendium nebo jiné platby poskytnuté vládou nebo vědeckou, vzdělávací, kulturní nebo jinou neziskovou organizací.

Článek 21

Učitelé a výzkumní pracovníci

1. Fyzická osoba, která je nebo byla rezidentem jednoho smluvního státu bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu a která se zdržuje v tomto druhém smluvním státě na pozvání jakékoli univerzity, vysoké školy, školy nebo jiné podobné neziskové vzdělávací instituce, která je uznaná vládou druhého smluvního státu, na období nepřesahující dva roky od data prvního příjezdu do tohoto druhého smluvního státu, pouze za účelem výuky či výzkumu nebo obojího, na takové vzdělávací instituci bude osvobozena od zdanění své odměny za výuku nebo výzkum v tomto druhém státě.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí na příjmy z výzkumu, jestliže takový výzkum není prováděn ve veřejném zájmu, ale pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.

Článek 22

Jiné příjmy

1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, jak jsou definovány v odstavci 2 článku 6, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem smluvního státu, provádí průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, s ohledem na které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

Článek 23

Majetek

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.

3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními a silničními vozidly, provozovanými v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem, který slouží k provozu těchto dopravních prostředků, podléhá zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě.

Článek 24

Vyloučení dvojího zdanění

1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy nebo vlastní majetek, který podle ustanovení této smlouvy může být zdaněn ve druhém smluvním státě, povolí prvně zmíněný stát:

a)   snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b)   snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové dani zaplacené v tomto druhém státě.

Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část daně z příjmu nebo majetku vypočtené před jejím snížením, která je, podle toho, o jaký případ jde, připisována příjmu nebo majetku, který může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu je v tomto státě osvobozen od zdanění, takovýto stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.

Článek 25

Zákaz diskriminace

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě jakémukoli zdanění ani jakýmkoli povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto státu ve stejné situaci.

3. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Ustanovení tohoto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoli osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, odstavce 4 článku 11 a odstavce 5 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.

5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.

Článek 26

Řešení případů dohodou

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 25 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do 3 let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoli dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové lhůty uvedené ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojího zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 27

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a)   provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b)   poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c)   poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 28

Diplomaté a konzulární úředníci

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad diplomatů nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Článek 29

Vstup v platnost

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení sdělujícího, že oba státy splnily postupy požadované jejich právními řády pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva se bude uplatňovat:

a)   pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost; a
b)   pokud jde o ostatní daně z příjmu a z majetku, na příjmy vyplácené nebo na majetek vlastněný v daňovém roce začínajícím 1. lednem nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.

Článek 30

Výpověď

1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem.

2. Každý smluvní stát může dát diplomatickou cestou písemnou výpověď druhému smluvnímu státu do třicátého června nebo dříve jakéhokoliv kalendářního roku počínaje pátým rokem od roku, kdy tato smlouva vstoupí v platnost. V tomto případě se Smlouva přestane provádět:

a)   pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď; a
b)   pokud jde o ostatní daně z příjmu a z majetku, na příjmy vyplácené nebo majetek vlastněný, ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 28. srpna 1997 v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž každý text je autentický. V případě jakýchkoliv rozdílností bude rozhodující anglický text.

Za Českou republiku  
Ivan Pilip v. r.
ministr financí

Za Libanonskou republiku
Fuad Siniora v. r.
ministr financí

E-shop

Právní rámec řízení škol a školských zařízení, 3. vydání

Právní rámec řízení škol a školských zařízení, 3. vydání

PhDr. Mgr. Jiří Valenta - Nakladatelství PARIS

Neznalost zákona neomlouvá – tato stará zásada platí beze zbytku i dnes a měla by být dostatečnou motivací ke studiu alespoň základních souvislostí, které vyplývají z našeho právního řádu při řízení školy a školského zařízení. Předkládaná publikace si klade za cíl pomoci  ...

Cena: 460 KčKOUPIT

ÚZ č. 1183 - Rozpočet a financování územních samosprávných celků, organizačních složek státu a příspěvkových organizací, Majetek státu 2017

ÚZ č. 1183 - Rozpočet a financování územních samosprávných celků, organizačních složek státu a příspěvkových organizací, Majetek státu 2017

Sagit, a. s.

Soubor 29 předpisů obsahuje novelizované znění zákonů: o rozpočtových pravidlech (50 změn), o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (52 změn), o rozpočtovém určení daní (6 změn), o podpoře regionálního ...

Cena: 159 KčKOUPIT

Daně a účetnictví v cestovním ruchu, 2. vydání

Daně a účetnictví v cestovním ruchu, 2. vydání

Ing. Milena Otavová, Ph.D., doc. Ing. Patrik Svoboda, Ph.D., Ing. Veronika Dvořáková, Ph.D. - Wolters Kluwer, a. s.

Kniha sestává ze dvou částí. První, stěžejní je daňová část, která se zaměřuje na oblast DPH a na daň z příjmů se zaměřením na specifika v cestovním ruchu. Dále je problematika soustředěna na oblast cestovních náhrad a problematiku daňové evidence. Druhá, účetní část se zabývá ...

Cena: 374 KčKOUPIT

Právní předpisy

Sbírka zákonů ČR

 /
Číslo  /
Částka  /

Sbírka mezinárodních smluv

 /
Číslo  /
Částka  /

Finanční zpravodaj

 /
Číslo  /

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.