Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod  »  Ostatní  »  Zprávy

Povinnost k vydání věci; Odnětí věci; Účetnictví

Zdroj: Rozhodnutí českých soudů ve věcech daňových, č. 10/2005, str. 2373 až 2377


k § 66 odst. 1, 4 trestního řádu
k § 78 trestního řádu
k § 164 odst. 3, věta druhá, trestního řádu
k čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
k čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod


I. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předložit, a to je reálné zejména u obviněného, který tak zřejmě učiní právě proto, aby neposkytoval proti sobě věcný důkaz, přičemž nevznikne zároveň potřeba takovou věc zajistit, což v praxi bude spíše výjimečné, a ani nebude nutno aplikovat postup podle odst. 2 § 78 tr. ř., nelze splnění předkládací povinnosti vynutit, a to ani postupem podle § 66 tr. ř., nemá-li být dotčen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Paktu. Donucování ke splnění povinnosti věc předložit cestou aplikace § 66 tr. ř. by bylo ústavní, jestliže by se týkalo jiné osoby než obviněného, zavázané povinností věc doličnou předložit.

II. Pokud obviněný k jemu adresované výzvě nevydá věc důležitou pro trestní řízení, uplatní se podpůrně zajišťovací úkon odnětí věci dle § 79 tr. ř. Toto odnětí přitom nelze chápat jako donucení k vydání věcného důkazu proti sobě samému, když jde o nucené zajištění věcných důkazů, byť proti vůli obviněného, jež ústavně nesouladné není. Odlišují se tak ve vazbě na zásadu zákazu donucování k sebeobvinění relevantní atributy institutů (případně nuceného) vydání věci a odnětí věci. Při vydání věci ve spojení s uložením pořádkové pokuty se vyžaduje po obviněném nepřípustně volní aktivní činnost, jíž je nepochybně k naplnění obsahu pojmu sebeobvinění zapotřebí, přičemž naproti tomu u odnětí věci se jedná evidentně o úkon, který obviněný pouze (za zákonem stanoveným podmínek) snáší.

(Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 561/04)


Věc:

Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2005 v senátě ve věci ústavní stížnosti Dipl. Ing. G. S., občana SRN, zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. června 2004 a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 4. května 2004, o uložení pořádkové pokuty obviněnému z důvodu nevyhovění výzvě k vydání věci (účetnictví firmy), tak, že napadená rozhodnutí se zrušují.


Z odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 37 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Blíže rozvedené stížnostní body návrhu, jimiž podepřel svou ústavněprávní argumentaci, založil primárně dílem na přesvědčení, dle něhož jako obviněný z trestného činu zpronevěry nemůže být prostřednictvím ukládání pořádkové pokuty donucován k vydání účetnictví firmy, když toto je policejním orgánem považováno za věc důležitou pro předmětné trestní řízení, a dále dílem na tvrzení, že výzva k vydání věci, jež uložení pořádkové pokuty předcházela, mu nebyla doručena v německém jazyce, ačkoliv žádal, aby mu písemnosti byly doručovány s připojeným překladem, jelikož jeho znalost českého jazyka není natolik dokonalá, že by toho nebylo pro přesné porozumění jejich obsahu třeba.

Stěžovatel je především toho názoru, že není jeho povinností jako obviněného spolupracovat s policií při opatřování důkazů proti němu, pročež navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí, která, dle něj, nerespektují ústavně garantované právo nebýt nucen k usvědčení sebe samotného, nálezem zrušil.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů podalo k předmětné ústavní stížnosti Městské státní zastupitelství v Praze vyjádření odmítající vývody stěžovatele, v němž se dále (stručně vyjádřeno) uvádí, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou v souladu se zákonem, neboť povinnost k vydání věci svědčí komukoliv, kdo má takovou věc u sebe, když této povinnosti zásadně nepodléhají jen osoby vyňaté z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
Účastník řízení rovněž zdůraznil, že stěžovatel byl rovněž poučen o následcích nevyhovění výzvě, a proto je oprávněně nucen strpět následky svého nevyhovění uložené povinnosti.

Ústavní soud si vyžádal trestní spis Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, z něhož z pohledu relevantního pro posouzení opodstatněnosti návrhu stěžovatele (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy ČR) zjistil, že tento je stíhán označeným policejním orgánem v důsledku obvinění ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
Výzvou k vydání věci ve smyslu § 78 odst. 1 tr. řádu ze dne 29. března 2004 uvedené spisové značky byl vyzván k vydání věci důležité pro trestní řízení, a to účetnictví firmy K., spol. s r. o., jejímž je statutárním orgánem. V této výzvě byl také mimo jiné poučen o následcích jejímu nevyhovění podle § 66 odst. 1 tr. ř. Následně, ústavní stížností napadeným usnesením označeného policejního orgánu ze dne 4. května 2004, byla stěžovateli na základě předmětného ustanovení uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč, neboť, jak se v usnesení uvádí, výzvě k vydání věci bez odůvodnění ve stanovené lhůtě nevyhověl. Stížnost stěžovatele směřující do rozhodnutí policejního orgánu byla poté (jeho kasačním návrhem rovněž dotčeným) usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. června 2004 zamítnuta.

Na posuzovanou věc v rovině práva jednoduchého dopadají ustanovení § 78, § 66 odst. 1, 4 a § 164 odst. 3, věta druhá, tr. řádu.

K interpretaci a aplikaci daného zákonného rámce a mantinelům jeho možného uplatnění v relaci k obviněnému se Ústavní soud z pohledu jeho ústavně konformní interpretace vyjádřil v nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 tak, že institut "povinnosti k vydání věci" ve smyslu § 78 tr. ř. zavazuje každého, tedy i obviněného.

V intencích ústavních kautel prozařujících do citovaných ustanovení, k jejich nezbytnému restriktivnímu výkladu, pokud jsou aplikována stran obviněného, dále konstatoval následující:

"Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předložit, a to je reálné zejména u obviněného, který tak zřejmě učiní právě proto, aby neposkytoval proti sobě věcný důkaz, přičemž nevznikne zároveň potřeba takovou věc zajistit, což v praxi bude spíše výjimečné, a ani nebude nutno aplikovat postup podle odst. 2 citovaného ustanovení (míněno § 78 tr. ř.), nelze splnění předkládací povinnosti vynutit, a to ani postupem podle § 66 tr. ř., nemá-li být dotčen čl. 40 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 Paktu. Donucování ke splnění povinnosti věc předložit cestou aplikace § 66 tr. ř. by bylo ústavní, jestliže by se týkalo jiné osoby než obviněného, zavázané povinností věc doličnou předložit."

V citovaném rozhodnutí dále poukázal, vědom si nezbytnosti získávání důkazů orgány činnými v trestním řízení v důsledku jejich ex offo legitimně založené povinnosti stíhat trestné činy a za tímto účelem činit vše, co jim trestní řád ukládá, na to, že pokud obviněný k jemu adresované výzvě nevydá věc důležitou pro trestní řízení, uplatní se podpůrně zajišťovací úkon odnětí věci dle § 79 tr. ř. Dodal, že toto odnětí přitom nelze chápat jako donucení k vydání věcného důkazu proti sobě samému, když jde o nucené zajištění věcných důkazů, byť proti vůli obviněného, jež ústavně nesouladné není.

Vyjádřeno jinými slovy, Ústavní soud tak odlišil ve vazbě na zásadu zákazu donucování k sebeobvinění relevantní atributy institutů (případně nuceného) vydání věci a odnětí věci, zdůrazňujíc to, že při vydání věci ve spojení s uložením pořádkové pokuty se vyžaduje po obviněném nepřípustně volní aktivní činnost, jíž je nepochybně k naplnění obsahu pojmu sebeobvinění zapotřebí, přičemž naproti tomu u odnětí věci se jedná evidentně o úkon, který obviněný pouze (za zákonem stanoveným podmínek) snáší.

Konečně i v následné rozhodovací praxi, v nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 118/01, vyjádřil Ústavní soud opětovně názor, dle něhož, pokud trestní řízení nepochybně směřuje k obvinění stěžovatele, není možno jej nutit uložením pořádkové pokuty k součinnosti v předložení důkazu, který jej může usvědčovat. K tomu je třeba doplnit, že toto stanovisko přirozeně platí a musí platit rovněž i vůči tomu, jenž byl pro konkrétní trestný čin již obviněn (argumentum a fortiori).

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz sp. zn. III. ÚS 4/97, III. ÚS 139/98, III. ÚS 257/98, I. ÚS 315/99, III. ÚS 93/99, I. ÚS 592/2000, III. ÚS 210/2000, II. ÚS 369/01, II. ÚS 523/02, III. ÚS 765/02) konstatoval, že jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem.

Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod.

Orgány činné v trestním řízení takto v trestní věci stěžovatele nejednaly a svým postupem porušily jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 37 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3, 4 Listiny, čl. 6 odst. 2, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2, odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Současně, pokud nereflektovaly ústavněprávní výklad dané problematiky vyložený v obecně přístupných nálezech Ústavního soudu, porušily tím, vycházeje ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování rozhodovací praxe v oblasti ústavně zaručených kautel (samotný Ústavní soud může překonat vlastní právní názor vyslovený v nálezu pouze procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu § 23 zák. č. 182/1993 Sb.), maximu plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby (sp. zn. III. ÚS 252/04).

Nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu ze strany orgánu veřejné moci nadto zakládá porušení principu rovnosti, jakož i dotčení v právní jistotě občanů (sp. zn. II. ÚS 76/95, I. ÚS 70/96, III. ÚS 127/96, III. ÚS 187/98, III. ÚS 206/98, III. ÚS 648/2000 a další).

Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a pro porušení označených ústavních práv v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil (§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a/, odst. 3 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Dalšími výhradami stěžovatele vyloženými v naraci jeho návrhu se nezabýval, neboť v důsledku shora zjištěných důvodů zakládajících kasaci napadených rozhodnutí to považoval za nadbytečné.
(av)


Zdroj: Rozhodnutí českých soudů ve věcech daňových, č. 10/2005, str. 2373 až 2377

Novinky

ÚZ č. 1203 - Pravidla silničního provozu, Autoškoly

ÚZ č. 1203 - Pravidla silničního provozu, AutoškolyPrvní kapitola publikace obsahuje předpisy upravující pravidla silničního provozu – především zákon o silničním provozu, který je od 1. 7. 2017 významně novelizovaný v oblasti přestupků; dále je zde aktuální znění zákona o bezpečnosti a ...

Cena: 159 KčKOUPIT

Průvodce novým přestupkovým zákonem pro správní praxi

Průvodce novým přestupkovým zákonem pro správní praxi Praktická příručka přehledně vykládá jednotlivé instituty nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Nová právní úprava především ruší dualismus přestupků a jiných správních deliktů a zavádí mnoho nových, v oblasti přestupkové ...

Cena: 390 KčKOUPIT

Abeceda účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky 2017/2018 – organizační složky státu státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace

Abeceda účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky 2017/2018 – organizační složky státu státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace Vydání této publikace ovlivnilo Usnesení vlády č. 921 ze dne 22. 12. 2010, ve kterém vláda schválila mimo jiné i způsob naplnění základních principů vzniku účetnictví státu. Podrobněji k obsahu „Modernizace“ účetnictví některých vybraných ...

Cena: 649 KčKOUPIT

DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží, 7. vydání

DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží, 7. vydání Jedná se o další doplněné a aktualizované vydání velmi žádané publikace, která zachycuje praktické postupy při uplatňování DPH v oblasti jak pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží ze třetích zemí, tak i v oblasti dodání zboží do ...

Cena: 648 KčKOUPIT

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.