Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod  »  Ostatní  »  Zprávy

Některé právní souvislosti při projednání žádostí o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím v daňovém řízení

 

Zdroj: Daně č. 3/2005, str. 4 až 10, autor: prom práv. Josef Šrotýř

 

OBSAH:

1. Úvodem

Hned v úvodu tohoto příspěvku upozorňuji, že v pojednání je prezentován osobní názor, který je vysloven a podán pro širší veřejnost z pozice soukromé osoby. 

V žádném případě se nejedná o oficiální stanovisko některého z ústředních orgánů státní správy. Jako autor sleduji tímto příspěvkem především vyvolání odborné diskuse, která by mohla přispět i k ustálení právního názoru na tento atribut práva, a to v souvislosti s daňovým řízením.

Každá právní úprava (právní odvětví) upravuje určitou specifickou oblast společenských (právních) vztahů, které od sebe nelze restriktivně oddělovat, protože spolu neoddělitelně souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Právo je jedním z nejvýznamnějších prostředků stabilizace sociálních vztahů dané společnosti. Předpokladem stabilizace právního vztahu je tedy existence konkrétní právní normy a právní skutečnosti. Právní normy by měly regulovat chování subjektů práva tak, aby bylo v souladu s daným ustanovením příslušného odvětví práva za současné akceptace měnících se společenských poměrů. Touto významnou změnou společenských poměrů bylo i uplatnění principu samosprávy v našem právním řádu, když přestal být stát výhradním nositelem veřejné moci. Do doby, než byl uplatněn princip samosprávy v našem právním řádu, byla v souladu s platnou právní úpravou i skutečnost, že jediným a výlučným nositelem odpovědnosti za škodu byl stát. Stát odpovídal za škodu způsobenou při činnosti státních orgánů nebo společenských organizací. Právě v souvislosti s uplatněním principu samosprávy v našem právním řádu bylo třeba přihlédnout k těmto skutečnostem, proto byl koncipován nový návrh právní úpravy tak, aby odpovědnost za škodu dopadala nejenom na stát, ale i na další subjekty práva státní správy.


2. K právní úpravě náhrady škody

Ústavní právo občanů na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem je zakotvené (garantované) čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky jsou územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Jak bylo v úvodu řečeno, při přípravě nové právní úpravy náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci bylo třeba přihlédnout k těmto skutečnostem a koncipovat návrh tak, aby odpovědnost dopadala nejenom na stát, ale i na subjekty územní samosprávy.

Z tohoto důvodu je právní problematika náhrad škody způsobených nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státních orgánů v současné době řešena ve dvojí právní úpravě (zákonech).  Prvním z nich je zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem - tento zákon se použije pro případy, kdy škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím, které bylo vydáno, nebo nesprávným úředním postupem, který proběhl před 15. 5. 1998. Protože tato právní úprava zákona č. 58/1969 Sb. již neodpovídala nově vytvářejícím se společenským potřebám a protože ani neumožňovala plně postihnout celou šíři problematiky náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci způsobené rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, byl následně vydán zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Tento zákon se použije pro případy vzniku škody způsobené po datu 15. 5. 1998 (v této souvislosti srov. § 36 zákona č. 82/1998 Sb.). Protože speciální platná právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci není zcela komplexní, je nutné posuzovat v některých aspektech odpovědnost podle obecné úpravy obsažené v zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Vztah občanského zákoníku a zákona č. 82/1998 Sb. je subsidiární. Stejně tomu bylo a je, i co se týče zákona č. 58/1969 Sb.


3. Souvislosti zákona č. 82/1998 Sb. s daňovým řízením

Označení a pasivní procesní způsobilost

Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním. Stát tak nadále odpovídá za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Dle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Z ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá mimo jiné nutnost označit ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, který vystupuje jménem státu v odpovědnostních vztazích. Při určování, který ústřední úřad za stát v konkrétním případě jedná, je třeba vycházet především z vymezené působnosti ústředních úřadů. Dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je to pro oblast správy a výkonu správy daní Ministerstvo financí. Pro úplnost, která se týká pasivní procesní způsobilosti (Ministerstva financí) mimo oblast daňového řízení, lze uvést, že není-li možno určit příslušný úřad podle § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jedná za stát Ministerstvo financí (srov. § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

Nutno podotknout, že ústřední úřady stát nezastupují, ale jednají za stát ze zákona, a to v jakýchkoliv právních vztazích, které podle zákona ve věcech náhrady škody i ve věcech regresních úhrad vznikají. To se týká Ministerstva financí i v případě, že poškozený u těchto úřadů uplatňuje svůj nárok na náhradu škody podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

 

Některé důležité lhůty

Právě v souvislosti se škodním řízením považuji v tomto pojednání za potřebné připomenout některé právní aspekty vyplývající z tohoto řízení, které nelze z důvodu jejich důležitosti opomenout. Například považuji za nutné upozornit na ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kde je mimo jiné stanoveno, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Dále co se týče lhůt promlčení, tyto jsou v zákoně č. 82/1998 Sb. upraveny tak, že obecná subjektivní promlčecí doba je stanovena na tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, resp. ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí. Objektivní promlčecí doba u nezákonného rozhodnutí je desetiletá, neplatí však tehdy, byla-li škoda způsobena na zdraví, jako je tomu i v občanském zákoníku.

Další právní aspekty, které lze považovat za důležité a které mají praktický význam s uplatněním žádosti o náhrady škody v souvislosti s daňovým řízením, budou uvedeny průběžně v celém pojednání.

 

Aktivní procesní způsobilost

Co do aktivní procesní způsobilosti, z ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že poškozené osoby jsou vymezeny pouze tím, že jde o subjekty jimž byla způsobena škoda. Konkrétnější určení oprávněných subjektů k podání žádosti o náhradu škody tímto zákonem je omezeno pro mnohotvárnost vykonávané činnosti jednotlivých úřadů. Se vznikem škody, která vznikla v souvislosti s daňovým řízením, lze tuto aktivní procesní způsobilost jednotlivých subjektů práva určit blíže. Především se jedná o daňové subjekty dle § 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZSDP"). Pod daňovým subjektem se rozumí poplatník, plátce daně a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena v ZSDP. Dále to mohou být osoby zúčastněné na daňovém řízení dle § 7 ZSDP, svědci a osoby přezvědné dle § 8 ZSDP a osoby, které zastupují ve smyslu ust. § 10 ZSDP. Dále nelze opomenout, že aktivní procesní způsobilost mohou získat i osoby nezúčastněné na daňovém řízení, kterým vznikla škoda v příčinné souvislosti s daňovým řízením.

 

Příčinná souvislost vzniku škody s daňovým řízením

Podle ustanovení § 57 odst. 1 ZSDP je daňovým dlužníkem každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět. Proto lze z ustanovení § 57 ZSDP kromě jiného dovodit, že daňovému řízení se vyhne v praktickém životě málokdo. Nelze vyjímat ani samotné pracovníky příslušných finančních úřadů nebo pracovníky nadřízených složek státního aparátu. V praktickém životě se tedy v roli daňového poplatníka ocitne téměř každý. Postup správce daně a daňového poplatníka v daňovém řízení je upraven zejména v ZSDP a dalších daňových předpisech.

Za jedno z nejdůležitějších ustanovení ZSDP lze pokládat jeho § 2, který definuje tzv. "základní zásady daňového řízení". Tyto zásady nepředstavují pouze deklaratorní a nezávazné požadavky. Mají stejnou právní závaznost jako kterékoliv další ustanovení zákona. Ve své podstatě jde o základní pravidla řízení, která jsou důležitým prostředkem ke správné interpretaci zákona jako takového. Při aplikaci jednotlivých ustanovení ZSDP v praxi je nutno vždy dbát na to, aby tato aplikace byla v souladu s těmito základními zásadami, které vyjadřují postup nezbytný pro dosažení cíle řízení, tj. pro správné stanovení a včasné vybrání daně. Při výběru daní může výjimečně dojít i k situaci, kdy správce daně ve svém úsilí při naplňování cíle daňového řízení, tj. stanovení a vybrání daně v plné výši a včas, nepostupuje v daňovém řízení vždy v souladu s výše uvedenými zásadami. Z logiky věci takto může dojít i ke škodní události, která vznikne v příčinné souvislosti s daňovým řízením. V této souvislosti pak považuji za důležité upozornit na výklad daňových předpisů (ale i obecně platných předpisů jako např. občanského soudního řádui), kdy může docházet k extenzivnímu výkladu právních norem nad rámec zmocnění, které vyplývá zejména z § 100 ZSDP (zde srov. právní větu v rozhodnutí č. 253/1998, evidenční č. 19000, ze dne 3. 3. 1998 KS v Brně a dále odůvodnění týkající se odkazu na vymezení pojmu "orgán veřejné moci" které provedl již Ústavní soud ČSFR). Konkrétně výše uvedená právní věta zní: "Princip "co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno" se vztahuje toliko na osoby soukromého práva (čl. 2 odst. 3 Listiny); pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc, naopak platí princip, že mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny)." Citované ustanovení určuje hranici možného výkladu povolenou zákonodárcem a v konečném důsledku určuje i samotnou hranici možné aplikace práva v praxi. Nedodržení výše uvedeného při praktickém výkonu správy daní může vést ke vzniku případné škodní události z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu v daňovém řízení.

 

Překážka mlčenlivosti

Při projednávání žádosti o náhradu škody postupuje Ministerstvo financí podle zákona č. 82/1998 Sb. a nejedná se o daňové řízení ve vlastním slova smyslu. Protože se nejedná o daňové řízení ve vlastním slova smyslu, je důležité vědět, že je též potřebné zprostit příslušné osoby zúčastněné na daňovém řízení mlčenlivosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 a § 24 ZSDP ze strany žadatele apod. Nutno poznamenat, že z pohledu daňového řízení (tzv. nezúčastněné) třetí osoby, která nebyla a není účastníkem daňového řízení, ale v příčinné souvislosti s daňovým řízením jí vznikla škodná událost, mohou právě § 2 odst. 5 a § 24 ZSDP, které se týkají mlčenlivosti, značně zkomplikovat pozici účastníka ve věci projednání podání o náhradě škody. Nemusí totiž dosáhnout toho, že osoba (zpravidla se jedná o daňový subjekt), která může učinit právní úkon zproštění osob zúčastněných na daňovém řízení, tyto osoby zprostí mlčenlivosti. Pak podateli zpravidla vzniknou problémy se získáním a s předložením potřebných podkladů k projednání škodní události. Příslušný správce daně (má zákonem stanovenou povinnost) se bude rovněž hájit tvrzením, že nemůže (vzhledem k povinnosti dodržet mlčenlivost) ve smyslu § 2 odst. 5 a § 24 ZSDP poskytnout žádné údaje, které se týkají daňového řízení.

 

Důkazní břemeno a uplatnění nákladů právního zastoupení

Dále v souvislosti s výše uvedeným mimo jiné vyplývá, že stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem (v této souvislosti srov. zejména § 5 zákona č. 82/1998 Sb.). Logicky lze dovodit, že škodní událost může vzniknout současně, a to jak na základě individuálního aktu, tak i na základě nesprávného úředního postupu. Důkazní břemeno v řízení o náhradě škody nese poškozený a je na něm, aby prokázal existenci a výši vzniklé škody. Proto musí veškeré skutečnosti řádně doložit a svoje tvrzení prokázat. Z uvedeného důvodů musí poškozený prokazatelně doložit celkovou výši uplatňované náhrady škody, a to zasláním originálů daňových nebo úředně ověřených kopií dokladů se všemi náležitostmi dle případně zaslaných příloh. Případně je nutno doložit i originály jiných souvisejících dokladů (výkazy, znalecké posudky apod.) nebo jejich úředně ověřené fotokopie se všemi náležitostmi (např. registrační razítko, podpisy apod.). Dále by měl subjekt (poškozený) uvést přesnou adresu a účet, na který by měla být v případě kladného projednání žádosti náhrada škody vyplacena. V této souvislosti lze rovněž požadovat náklady zastoupení advokátem. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Tyto zahrnují hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování. Náhrada škody může zahrnovat i náhradu nákladů řízení, které žadateli o náhradu škody vznikly v řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tyto náklady ale musí bezprostředně s nesprávným úředním postupem souviset. Z náhrady nákladů na zastoupení jsou vyjmuty ty náklady, které vznikly v souvislosti s řízením a projednáváním uplatněného nároku na náhradu škody u příslušného orgánu (v daňovém řízení Ministerstvo financí). Při požadavku o náhradu těchto nákladů je nutno dodat i (případnou) smlouvu o zastupování ve věci. Dále je nutné prokazatelně doložit, že došlo k úhradě takto vzniklých nákladů. Tyto náklady lze do celkové náhrady škody zahrnout pouze ve výši mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, jímž je v současnosti platná vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (v této souvislosti srov. zejm. § 31 zákona č. 82/1998 Sb.). Z toho vyplývá, že bude-li poškozeným požadována smluvní odměna za zastupování ve věci, pak nebude zpravidla tato smluvní odměna (náhrada), která je vyčíslená na základě smluvního ujednání, přiznána. 

Při vyčíslení a uplatňování nákladů za právní zastupování je tedy nutno postupovat dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.


4. K podmínkám uplatnění náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

Obecně k zákonným podmínkám

K žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím musí poškozený splnit podmínky dle zákona č. 82/1998 Sb.. V první řadě je nutno připomenout jednu ze základních podmínek vyžadovanou zákonem č. 82/1998 Sb., a to v tom případě, že je požadována náhrada škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Při vzniku škody v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v daňovém řízení je nutné nejdříve uplatnit případnou náhradu škody na příslušném Ministerstvu financí formou žádosti a teprve v případě, že nebyla tato náhrada škody příslušným ministerstvem přiřknuta, nebo není-li žadatel s rozhodnutím o náhradě škody spokojen, může se žalobním návrhem obrátit na příslušný soud (pozn. autora - jestliže by zvolil opačný způsob, příslušný soud takový návrh zpravidla nepřijme). Je tomu tak i z toho důvodu, že zákonodárce poskytuje ústřednímu orgánu státní správy prostor, aby mohl poškozenému vyhovět smírnou cestou.

U náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem není zákonem č. 82/1998 Sb. vyžadováno, aby byl nárok na náhradu škody uplatňován nejdříve u Ministerstva financí. Tato povinnost, aby se poškozený domáhal uplatnění nároku na náhradu škody nejdříve u příslušného ústředního orgánu, není zákonodárcem stanovena z toho důvodu, že ústřední orgán nemusí mít dostatečné podklady k objektivnímu posouzení oprávněnosti uplatněného nároku na náhradu škody. 

Z toho plyne, že se žadatel o náhradu škody, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem, může obrátit přímo k příslušnému soudnímu orgánu.

Dále je nutné splnit i další zákonem vyžadované podmínky, a to především, že poškozený musí v daňovém řízení využít veškerých řádných i mimořádných opravných prostředků vedoucích ke zrušení rozhodnutí, jež danou škodu způsobilo. Teprve následně, poté, co je předmětné rozhodnutí zákonem předepsaným způsobem zrušeno, lze škodu uplatňovat. V případě, že nebyl opravný prostředek poškozeným v předcházejícím daňovém řízení využit, má se za to, že poškozený s tímto rozhodnutím souhlasil, tedy považoval je za zákonné a oprávněné rozhodnutí.

V této souvislosti připomínám, že se mnohdy zapomíná na skutečnost, že orgány státní správy vydávají rozhodnutí v téže věci jako orgány prvoinstanční nebo odvolací. Například když bude soudním rozhodnutím zrušeno pouze rozhodnutí odvolacího orgánu a ostatní rozhodnutí prvoinstančního daňového orgánu ve věci samé zůstanou v platnosti, nelze přiznat škodu, která vznikla v souvislosti s těmito prvoinstančními rozhodnutími.

Dále z výše uvedeného vyplývá mimo jiné, že pro vznik nároku na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím je nutné splnit následující podmínky: podatel musí prokazatelně doložit, že je v dané věci (k projednání náhrady škody) procesně aktivně legitimován, nezákonné rozhodnutí musí být jako nezákonné pravomocně zrušeno či změněno příslušným orgánem. Nutno podotknout, že v případě, že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím, které bylo vykonatelné bez ohledu na právní moc tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí bylo změněno nebo zrušeno, lze rovněž (případnou) vzniklou náhradu škody oprávněně požadovat. Další podmínka, která musí být ze strany podatele dodržena je, že nárok na uplatnění náhrady škody nebyl promlčen.

 

Vztah individuálního rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v daňovém řízení

Stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem. Jejich vzájemný vztah lze vymezit tak, že za nesprávný úřední postup nelze v daňovém řízení považovat rozhodování ve smyslu § 32 ZSDP. Nárok na náhradu škody může vzniknout pouze z rozhodnutí, jež bylo vydáno na základě procesních předpisů, tedy občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu nebo jiných předpisů, jež upravují správní proces, např. ZSDP, popř. postupem správního úřadu, který neupravuje žádný procesní předpis (například správní rozhodování daňového orgánu ve smyslu § 73 odst. 7 ZSDP, to znamená postupu za přiměřeného použití zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o. s. ř.").

Jak je výše uvedeno, v daňovém řízení lze vzájemný vztah mezi rozhodováním a nesprávným úředním postupem vymezit tak, že za nesprávný úřední postup nelze považovat rozhodování ve smyslu § 32 ZSDP. K tomuto vzájemnému vztahu nutno podotknout, že z důvodu příčinné souvislosti nelze oddělovat striktně procesní úkon od individuálního rozhodnutí v dané konkrétní věci. Například se může jednat o příčinnou souvislost, tj. možnosti využití (a nevyužití) opravného prostředku proti rozhodnutí vydanému příslušným úřadem, na jehož základě mohla být zjednána náprava případného procesního pochybení - nesprávného úředního postupu (právního úkonu). Nárok na náhradu škody může vzniknout pouze z rozhodnutí, jež bylo vydáno na základě procesních předpisů, tedy občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu nebo jiných předpisů, jež upravují správní proces, např. ZSDP, popř. postupem správního úřadu, který neupravuje žádný procesní předpis (například správní rozhodování při výkonu daňové exekuce daňovým orgánem ve smyslu § 73 odst. 7 ZSDP), tj. úředního postupu (za současného správního uvážení, tím i zvoleného postupu a provedení jednotlivých úkonů exekutora při výkonu daňové exekuce) za přiměřeného použití občanského soudního řádu (pozn. autora - ani o. s. ř. nepostihuje přesný postup /veškerou činnost/ exekutora v případné exekuci, a to z důvodu ojedinělosti každého případu).

Zákonodárce ani nemohl z důvodů specifických zvláštností daňové exekuce upravit podrobně postup a provedení jednotlivých procesních úkonů exekutora při výkonu daňové exekuce. Každá daňová exekuce se vyznačuje svojí ojedinělostí a podmínkami (konkrétní situací). Z tohoto důvodu ponechal určitou volnost exekutorovi při jeho správním uvážení a správním rozhodování (v této souvislosti srov. § 73 odst. 7 ZSDP). Stejně tomu je i v zákoně č. 82/1998 Sb.. Konkretizující a výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro mnohotvárnost vykonávané činnosti a tím i úředního postupu jednotlivých úřadů v tomto zákonu přesně stanovit. Proto lze pod nesprávným úředním postupem rozumět činnost příslušných orgánů nebo jejich nečinnost.

V daňovém řízení je možné vznik škody způsobený nesprávným úředním postupem dovodit činností nebo nečinností například tak, že správce daně nedodržel lhůty stanovené zákonem pro rozhodování (srov. např. § 64 odst. 4, 6 ZSDP) nebo porušil některé z ustanovení procesních předpisů, která zakotvují určitou povinnost stanovenou v úředním postupu (v této souvislosti srov. např. § 73 odst. 7, 10 nebo § 321, 322 o. s. ř.). Nesprávný úřední postup tedy může spočívat jak v porušení zákona, tak i v porušení podzákonných právních norem souvisejících předpisů nebo interních normativních správních aktů.

Na druhé straně, vědom si možnosti vzniku škody v ustanovení § 73 odst. 10 ZSDP, zákonodárce stanovil, že prokáže-li se v průběhu dalšího vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky úrok v dvojnásobné výši, než se poskytuje podle § 64 odst. 6 ZSDP. Dále stanovil, že v případě, že by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně, byla vyšší než úrok přiznaný podle ustanovení § 64 odst. 6 ZSDP, přiznaný úrok se započítává na úhradu skutečné škody (v této souvislosti srov. § 64 odst. 6 a § 73 odst. 10 zákona o správě daní a poplatků). Zbývá ještě podotknout, že v daňovém řízení nemusí škodná událost vzniknout pouze v souvislosti s vymáháním daňových pohledávek. Logicky může vzniknout v souvislosti i s jinou činností nebo nečinností, která je spojena s výkonem správy daní.

 

Bližší určení zákonem stanovených podmínek

Z důvodu mnohotvárnosti řízení (úředního postupu) u jednotlivých úřadů zákonodárce stanovil zákonné podmínky (které je nutné ze strany žadatele splnit) pouze obecně. V případě, že tyto zákonem vyžadované podmínky nejsou naplněny, nemůže dojít k projednání náhrady škody a tím nelze ani ze strany příslušného úřadu náhradu škody přiznat. Právě z důvodu mnohotvárnosti úředního postupu a individuálnosti každého případu (věci) je důležité prokázání příčinného vztahu. Individuálnost každé škodní události vyžaduje přesnou konkretizaci příčinného vztahu. Jak již bylo řečeno, důkazní břemeno spočívá plně na žadateli o náhradu škody, tak je i na něm, aby přesně vylíčil (konkretizoval) a doložil, jak ke škodě došlo, nebo kdo, případně co ji způsobilo a proč (vyjádření příčinného vztahu). Naplnění podmínek pro bližší konkretizaci příčinného vztahu vyžaduje i vylíčení bližší situace možné škodní události v souvislosti s daňovým řízením. Proto budou uvedeny níže některé zobecněné a nejběžnější situace, na základě kterých bude možné blíže konkretizovat příčinný vztah vzniku škody a daňového řízení. To by mělo vést ke snadnějšímu pochopení celé problematiky a tím i přiblížení, jak je potřebné konkretizovat příčinný vztah vzniku škody, její výše, apod., v souvislosti s daňovým řízením. Konkretizace příčinného vztahu by měla vést v konečném důsledku i ke splnění zákonem požadovaných podmínek tak, aby bylo možné projednat náhradu škody. Pro přiblížení, jak je potřebné konkretizovat příčinný vztah, se jeví jako nejběžnější situace daňové exekuce na movité věci. Na tuto situaci bude níže aplikováno, co je potřebné konkretizovat u příčinného vztahu, resp., co je nutné označit, vylíčit, prokázat za skutečnosti, apod. Nelze opomenout, že každý výkon rozhodnutí movitých věcí se vyznačuje individuálností daných podmínek jejího průběhu. Před uvedením konkretizace je důležité neopomenout, že před samotnou realizací daňové exekuce předchází v průběhu daňového řízení rozhodovací činnost správce daně, doručování jednotlivých rozhodnutí povinnému, zúčastněným osobám apod. 

Právě při výkonu této činnosti správce daně je současně dána možnost dalším subjektům práva použít opravné prostředky, aby bylo možné zabránit možnému vzniku škody. Proto bylo již výše řečeno, že z důvodu příčinné souvislosti nelze od sebe striktně oddělovat procesní úkon od individuálního rozhodnutí v dané konkrétní věci.

Na základě výše uvedeného lze tedy podmínky, které musí podatel splnit pro přiznání nároku škody, blíže konkretizovat. Podatel musí prokázat, že každé uvedené (konkrétní) rozhodnutí hmotněprávní povahy nebo procesní úkony v podání byly jako nezákonné pravomocně zrušeny či změněny příslušným orgánem za předchozího využití řádných nebo mimořádných opravných prostředků. V této souvislosti je nutné podotknout, že rozhodnutí správce daně může být zrušeno i z úřední povinnosti - v této souvislosti srov. zejména § 32 odst. 7 a § 55 a další související ustanovení ZSDP (pozn. autora - pak ani z logiky věci není potřebné prokazovat využití opravných prostředků podatelem, pouze je nutné prokázat příčinnou souvislost vzniku škody ve vztahu se zrušeným rozhodnutím, které bylo zrušeno z úřední povinnosti). Podatel musí dále prokázat, že ve spojitosti s těmito zrušenými či změněnými rozhodnutími neprobíhá u správního nebo soudního orgánu další řízení. Jinými slovy, dané řízení, na základě kterého vznikla eventuální škoda, musí být ukončené. Žadatel o náhradu škody musí konkrétně uvést další, blíže určující údaje, a to jakým opravným prostředkem byly takto označené procesní úkony nebo jednotlivá rozhodnutí hmotněprávní povahy v podání napadeny, s jakým výsledkem a kdy bylo toto řízení ukončeno. To znamená, že poškozený musí jednoznačně (nezaměnitelně) označit čísla jednací rozhodnutí, datum vydání rozhodnutí, datum vykonatelnosti, datum nabytí právní moci, datum ukončení úkonu v řízení, apod. Podatel je povinen jednoznačně prokázat a přesně označit zavinění, vyčíslit přesnou výši škody a příčinný vztah u každého (konkrétního) jednotlivého protizákonného rozhodnutí hmotněprávní povahy nebo nesprávného procesního úkonu (včetně přesného označení právního úkonu, v čem lze spatřovat pochybení u provedeného procesního úkonu, včetně určení příčinného vztahu s následně vzniklou škodou). Při vzniku škody, která vznikla při samotném výkonu exekuce movitých věcí, pak poškozený musí jednoznačně prokázat (doložit) vyčíslenou (požadovanou) výši škody a její existenci v příčinném vztahu k jednotlivým materiálovým položkám podle event. zaslaného seznamu. Dále podatel musí prokázat, že případně došlo k poškození, ztrátě, zcizení apod. na základě zavinění konkrétní osoby, která výkon daňové exekuce prováděla. Toto vyčíslení týkající se vzniku škody na movitých věcí je potřebné doložit znaleckým posudkem, který je vypracován znalcem v daném oboru. Doložení výše škody znaleckým posudkem je potřebné i z toho důvodu, že případně požadovaná náhrada škody na materiálu, která mohla vzniknout například opotřebením v provozu, zpravidla nebude přiznána. Zpravidla bude přiznán pouze nárok spočívající v hodnotě věci, kdy ke škodní události došlo. V případě, že vznikla škoda tím, že exekuce - soupis movitých věcí byl proveden na místě samém a jednotlivé položky soupisu byly ponechány na místě v objektu povinného, je nutné prokázat, že tyto byly nedostatečně zajištěny ze strany správce daně (to je možné v tom případě, že exekuční řízení bylo zastaveno například z toho důvodu, že daňová pohledávka byla uhrazena jiným způsobem). Tedy je nutné jednoznačně prokázat, že toto nedostatečné zajištění zapříčinil správce daně. Případně je nutné prokázat, že jednotlivé položky z uvedeného seznamu podání nemohly být prodány samotným podatelem, který mohl mít přístup do objektu; případně je nutné doložit, že tyto položky nebyly zcizeny jiným subjektem práva (například zaměstnancem žadatele o náhradu škody).


5. Závěrem

V článku nejsou rozebrány všechny situace, které mohou vzniknout při výkonu daňové exekuce. Účelem bylo pouze nastínit některé možné situace, aby se mohly blíže konkretizovat podmínky a příčinný vztah. Výše uvedená konkretizace by měla posloužit jako návod k tomu, aby mohla být projednána žádost podatele o případnou náhradu škody, která vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím v daňovém řízení.

Závěrem je nutno dodat, že při projednání náhrady škody se posuzuje existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, a to i co do výše uplatňované škody. 

Příčinnou souvislost je třeba spatřovat v tom, aby mezi protiprávním úkonem a vznikem škody byl vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost musí být řešena konkrétně v každém jednotlivém případě, přičemž musí být zhodnoceny všechny okolnosti objasňující, co bylo příčinou nastalého výsledku. Předpokladem existence odpovědnosti za škodu je nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Příčinnou souvislost je třeba spatřovat v tom, aby mezi protiprávním úkonem a vznikem škody byl vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost musí být řešena konkrétně v každém jednotlivém případě, přičemž musí být zhodnoceny všechny okolnosti, které objasňují, co bylo příčinou nastalého výsledku. Neprokáže-li se v řízení o náhradě škody existence této příčinné souvislosti, nelze ani náhradu škody přiznat.
Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, bylo-li toto rozhodnutí změněno či zrušeno na základě řádného opravného prostředku. Nárok na náhradu škody se uplatňuje u Ministerstva financí - ÚFDŘ, kde také bude tento nárok posouzen a projednán. Při nedodržení zákonných podmínek se nárok na náhradu škody odmítne. Nárok žadatele může být uznán jak co do důvodu a výše, tak i pouze co do důvodu, nikoliv však do výše, tak i částečně do výše, případně může být nárok taktéž zcela odmítnut. Přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba tuto škodu nahradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Při případném doplňování podání, z něhož vyplynou nové skutečnosti mající zásadní vliv na celkové posouzení ve věci a současně jsou žadatelem uplatňovány další požadavky o náhradu škody, je nutno (z logiky věci) vycházet od data uplatnění tohoto nového nároku, který neoddělitelně souvisí s datem, kdy vyšly najevo nové skutečnosti, které mají zásadní vliv na celkové posouzení a na výši uplatňované náhrady škody žadatelem.

prom práv. Josef Šrotýř

Zdroj: Daně č. 3/2005, str. 4 až 10

Novinky

Abeceda účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky 2017/2018 – organizační složky státu státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace

Abeceda účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky 2017/2018 – organizační složky státu státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace Vydání této publikace ovlivnilo Usnesení vlády č. 921 ze dne 22. 12. 2010, ve kterém vláda schválila mimo jiné i způsob naplnění základních principů vzniku účetnictví státu. Podrobněji k obsahu „Modernizace“ účetnictví některých vybraných ...

Cena: 649 KčKOUPIT

DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží, 7. vydání

DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží, 7. vydání Jedná se o další doplněné a aktualizované vydání velmi žádané publikace, která zachycuje praktické postupy při uplatňování DPH v oblasti jak pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží ze třetích zemí, tak i v oblasti dodání zboží do ...

Cena: 648 KčKOUPIT

ÚZ č. 1202 - Správní řád, Soudní řád správní, Přestupky

ÚZ č. 1202 - Správní řád, Soudní řád správní, PřestupkyV oblasti přestupků došlo od 1. července 2017 k zásadním změnám – dosavadní zákon o přestupcích byl zrušen a nahrazen zcela novou právní úpravou obsaženou v zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a dále v novém zákonu o některých ...

Cena: 75 KčKOUPIT

DPH 2017 - výklad s příklady

DPH 2017 - výklad s příklady Ve 13. vydání této časem a praxí prověřené publikace naleznete výklad všech paragrafů zákona o DPH se zvýrazněním všech novel, včetně té poslední od 1. 7. 2017. Publikaci využijete vy všichni, kteří se v praxi setkáváte s DPH. Nechybí v ní ani ...

Cena: 339 KčKOUPIT

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.