Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod  »  Ostatní  »  Zprávy

Lesní zákon z hlediska vlastníků lesa, příprava novely lesního zákona

Zdroj: Ekologie a právo, č. 2/2005, str. 19 až 24, autor: Mgr. Petr Dvořák

Obsah:

Základním předpisem, který upravuje hospodaření v lesích je zákon  č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně
a doplnění některých zákonů (lesní zákon), v platném znění (dále jen "lesní zákon").
Jak vypovídá ustanovení § 1 lesního zákona je jeho účelem stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči
o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Bohužel se jedná o jednu z nejpřísnějších norem upravujících hospodaření v lesích v rámci EU. Složitost této normy spolu s její špatnou srozumitelností vede v praxi k častým potížím při jednání vlastníků se státní správou lesů. Z tohoto důvodu se dále zaměřuji alespoň na některá ustanovení lesního zákona, při jejichž aplikaci k uvedeným potížím dochází, nebo by mohlo dojít.


Organizované nebo hromadné sportovní akce v lese
Ve smyslu ustanovení § 20 odst. 5 lesního zákona lze organizované nebo hromadné sportovní akce v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů (v tomto případě obecního úřadu obce s rozšířenou působností). Uvedené ustanovení rovněž předepisuje následující náležitosti takovéhoto oznámení s tím, že toto oznámení musí být předloženo nejméně 30 dnů přede dnem konání akce. Náležitosti oznámení jsou: místo a termín akce, předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa.

Bohužel se v poslední době množí případy, kdy pořadatelé uvedených akcí předkládají orgánu státní správy lesů neúplná oznámení, ve kterých chybí zejména souhlas vlastníka (vlastníků lesů). Následně pořadatelé po uplynutí třicetidenní lhůty akci realizují a argumentují tím, že je nelze sankcionovat za přestupek ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. p lesního zákona, tedy za konání organizované nebo hromadné sportovní akce bez oznámení orgánu státní správy lesů.

S ohledem na to, že lesní zákona výslovně stanoví náležitosti oznámení  konání organizované nebo hromadné sportovní akce v lese, je třeba pohlížet na takovéto neúplné oznámení jako na nevyhovující/nicotné
a z tohoto důvodu na akci jako neoznámenou.

Přes metodické vedení orgánů státní správy lesů je možné se v praxi setkat s tím, že některé orgány státní správy lesů takovéto jednání v rozporu s lesním zákonem tolerují.  


Bezpečnost osob a majetku
Mezi poměrně časté konfliktní situace dotýkající se pozemků určených k plnění funkcí lesa (dále jen "lesní pozemky") patří situace, kdy je nemovitost, stavba či zařízení ohrožena například sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z lesních pozemků.
Z pohledu vlastníka lesa je velmi důležité, aby byl podrobně seznámen s touto problematikou, která se ho bezprostředně dotýká a může mít vliv na jeho spoluodpovědnost za vznik škody způsobené výše uvedenými událostmi.

Především je třeba upozornit na fakt, že ustanovení § 22 odst. 1 lesního zákona je ustanovením speciálním ve vztahu k ustanovení § 415 občanského zákoníku, který upravuje předcházení hrozícím škodám. Neupravuje však samostatně odpovědnost za škodu a v této věci platí obecná právní úprava obsažená v § 420 občanského zákoníku.

Přestože je v lesním zákoně zakotvena povinnost vlastníků nemovitostí nebo investorů staveb a zařízení provést na svůj náklad nezbytně nutná opatření, kterými jsou nebo budou jejich pozemky, stavby a zařízení zabezpečeny před škodami způsobenými zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa, nezbavuje toto ustanovení vlastníka lesa obecné povinnosti předcházení hrozícím škodám ve smyslu ustanovení § 415 občanského zákoníku.

Navíc je třeba upozornit, že výše uvedená povinnost vlastníků nemovitostí nebo investorů staveb a zařízení provést opatření je vázána na vydání rozhodnutí orgánem státní správy lesů (pokud není podle zvláštních právních předpisů příslušný jiný orgán státní správy), které stanoví způsob a rozsah potřebných zabezpečovacích opatření.

V souvislosti s výše uvedeným může tedy dojít v praxi k situaci, kdy na vlastníku lesa bude spoluodpovědnost za škodu způsobenou zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí, přesahem větví a kořenů, zastíněním a lavinami z pozemků určených k plnění funkcí lesa, a to v případě, že vlastník lesa
o hrozícím nebezpečí vzniku škody věděl, ale neučinil žádná opatření k tomu, aby vzniku této škody předešel. 
Z výše uvedených důvodů je vhodné, aby vlastník lesa sledoval, zda na jeho majetku nedošlo ke vzniku situace, kdy by mohla vlastníkům nemovitostí nebo investorům staveb a zařízení vzniknout škoda, a když tato situace nastane, inicioval bezodkladně zahájení správního řízení podle ustanovení § 22 odst. 1 lesního zákona, eventuálně při bezprostředně hrozícím vzniku škody provedl sám potřebná opatření k jejímu předejití. Je však diskutabilní, zda by bylo úspěšné vymáhání náhrady účelně vynaložených nákladů na předejití hrozící škodě ze strany vlastníka lesa vůči vlastníku nemovitosti nebo investorovi staveb či zařízení podle ustanovení § 419 občanského zákoníku, protože vlastník je nade vší pochybnost povinen podle ustanovení § 415 občanského zákoníku počínat si tak, aby škoda nevznikla. 

Vlastník lesa může v rámci správního řízení podle ustanovení § 22 odst. 1 lesního zákona využívat všech svých práv, které mu přiznává zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění. Mezi práva účastníka řízení patří zejména ve smyslu ustanovení § 3 správního řádu vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí  a uplatnit své návrhy.

Správní úřad (v drtivé většině případů obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán státní správy lesů), který je příslušný k rozhodování o zabezpečovacích opatřeních k zajištění bezpečnosti osob a majetku, posuzuje ve správním řízení, zda došlo k situaci, kdy je nutné provést opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku. Došlo-li k situaci, kdy je nutné provést opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku, je správní úřad oprávněn ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 lesního zákona rozhodnout toliko o rozsahu a způsobu zabezpečovacích opatření.

Z výše uvedeného vyplývá, že ze zákona není správní úřad oprávněn ve svém rozhodnutí uložit ohroženému vlastníkovi povinnost odkoupit pokácené stromy, protože k tomu nemá zákonné zmocnění, nejedná se totiž ani o rozsah, ani o způsob zabezpečovacího opatření. Uložení povinnosti ohroženému vlastníkovi odkoupit pokácené stromy by tedy bylo v rozporu s čl. 4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, uložení takové povinnosti by tak bylo od počátku neplatné pro rozpor s ústavním pořádkem České  republiky.


Schvalování lesních hospodářských plánů
Lesní zákon ve svém ustanovení § 27 obsahuje postup schvalování lesních hospodářských plánů, který jsou schvalující orgány státní správy lesů (krajské úřady) povinny dodržet. Nevyhovuje-li předložený návrh plánu závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody (§ 4 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, v platném znění) podle ustanovení § 27 odst. 3 lesního zákona, krajský úřad neschválí předložený návrh lesního hospodářského plánu a stanoví vlastníku lesa lhůtu pro předložení upraveného návrhu plánu. Když místo výše uvedeného legálního postupu krajský úřad návrh lesního hospodářského plánu schválí se změnami odpovídajícími požadavkům zakotveným v závazném stanovisku orgánu ochrany přírody, jedná bez zákonného zmocnění.

V případě stanovení změny lesního hospodářského plánu v rozhodnutí o schválení lesního hospodářského plánu bez zákonného zmocnění se jedná o výkon státní moci nad rámec článku 2 odst. 3 Ústavy, neboť státní moc není uplatňována v mezích zákona. Ve výše uvedeném případě jsou oprávněné pochybnosti, zda je ministerstvo zemědělství v tomto případě příslušné k rozhodnutí o námitkách proti neschválení lesního hospodářského plánu, neboť ve smyslu ustanovení § 27 lesního zákona se jedná výslovně o námitky proti neschválení lesního hospodářského plánu, zatímco ve věci bylo vydáno rozhodnutí o schválení.

Na závěr je třeba uvést, že v případě vydání nesouhlasného stanoviska orgánem ochrany přírody je tímto stanoviskem vázán schvalovací orgán státní správy lesů (krajský úřad) a nemůže rozhodnout o schválení lesního hospodářského plánu.

Když tedy dojde k vydání závazného stanoviska ze strany orgánu ochrany přírody, které vlastníku lesa nevyhovuje, je třeba využít opravných prostředků, eventuálně žaloby ke správnímu soudu, aby bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno. Samostatným tématem je skutečnost, že závazné stanovisko podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny není ničím specifikováno, jedná se tedy o bezbřehou pravomoc, která teoreticky umožňuje zahrnout do tohoto stanoviska cokoliv, např. i požadavek na výsadbu stoprocentního podílu melioračních a zpevňujících dřevin. 


Těžba bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo osnovy
I. Nevydání souhlasu k těžbě
Ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona lze těžbu  v  lese,  ve  kterém  vlastník  lesa  hospodaří  bez schváleného plánu nebo bez  protokolem o převzetí převzaté osnovy, provést jen se  souhlasem odborného lesního hospodáře.

Souhlas nelze odmítnout, není-li těžba v rozporu s ostatními ustanoveními tohoto zákona. Má-li těžba  překročit 3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok, musí vlastník lesa, jakož i ten, kdo koupil stojící lesní porost, i ten,  kdo provádí těžbu, předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Jestliže orgán státní správy  lesů nesdělí osobě, která jej písemně vyrozuměla o záměru provést těžbu, své stanovisko do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění, může tato osoba těžbu provést. Na vydání tohoto stanoviska orgánu státní správy lesů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

Za výše uvedené situace musí mít ten, kdo hodlá provést těžbu, souhlas odborného lesního hospodáře, který tento nemůže odmítnout, není-li těžba v rozporu s ostatními ustanoveními lesního zákona.

Obdobné ustanovení, které by omezovalo vydání nesouhlasného stanoviska ze strany orgánu státní správy lesů, není v lesním zákoně výslovně uvedena, ale vyplývá z  ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy, který stanoví: "Státní moc slouží všem občanům  a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon." Z uvedeného vyplývá, že státní moc na úseku lesního hospodářství lze vykonávat toliko za splnění uvedených podmínek. Tedy na základě zákonného zmocnění - je obsaženo v ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona, způsob je zde také vymezen; orgán může vydat stanovisko, ať už souhlasné nebo nesouhlasné. Meze zákona, které jsou další podmínkou výkonu státní moci v souladu s Ústavou, jsou obsaženy v lesním zákoně samotném.
Nesouhlasné stanovisko lze tedy skutečně vydat pouze v případě, kdy je oznámená těžba v rozporu s některým z ustanovení lesního zákona. Zde je nutné poznamenat, že ustanovením lesního zákona je i často opomíjený § 1, který obsahuje deklaraci účelu zákona, vydání nesouhlasného stanoviska je tedy na místě především v případech, kdy by realizace oznámené těžby nebyla v souladu se zájmy zachování lesa, péčí o les
a obnovou lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, plnění všech funkcí lesa a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.

Z důvodu snahy předejít nedorozuměním mezi orgány státní správy lesů a vlastníky lesa je třeba zdůraznit, že vydávání stanoviska podle ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona není svou povahou sankčním ustanovením, a nemůže být proto jako takové využíváno. Nelze tedy vydat nesouhlasné stanovisko s odůvodněním, že vlastník lesa porušil nebo nesplnil některou ze svých povinností, které s realizací oznámené těžby nesouvisí.  

II. Těžba nahodilá
Při aplikaci ustanovení § 33 odst. 1 a 3  lesního zákona mohou nastat při realizaci těžeb nahodilých teoreticky čtyři různé kombinace. Ve všech případech je k těžbě nahodilé nutný souhlas odborného lesního hospodáře ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 věty prvé lesního zákona.

V prvním případě jde o situaci, kdy plocha vzniklé holiny nepřesáhne výměru 0,2 ha a zároveň celková výše těžeb nepřesáhne objem 3 m3/ha za kalendářní rok. V tomto případě není zapotřebí těžbu nahodilou oznamovat.
V druhém případě půjde o těžbu nahodilou, kdy plocha vzniklé holiny nepřesáhne výměru 0,2 ha, ale celková výše těžeb přesáhne objem 3 m3/ha za kalendářní rok. V tomto případě je nutné ze strany vlastníka lesa vyčkat do vydání souhlasného stanoviska orgánu státní správy lesů, nebo do uplynutí třicetidenní lhůty ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona.

Třetím případem je situace, kdy plocha vzniklé holiny přesáhne výměru 0,2 ha, ale nedojde k překročení celkového objemu výše těžeb 3 m3/ha za kalendářní rok. V tomto případě běží čtrnáctidenní lhůta od oznámení orgánu státní správy lesů podle ustanovení § 33 odst. 1 lesního zákona.

Čtvrtým případem je těžba nahodilá, kdy plocha vzniklé holiny přesáhne výměru 0,2 ha  a zároveň dojde k překročení celkového objemu výše těžeb 3 m3/ha za kalendářní rok, kdy by obecně museli platit obě lhůty uvedené v § 33 lesního zákona, tedy čtrnáctidenní podle odst. 1 a třicetidenní podle odst. 3. V daném případě má však přednost ustanovení § 33 odst. 1 lesního zákona, jako ustanovení speciální, dotýkající se nikoliv těžby obecně, ale výslovně těžby nahodilé, tedy lhůta čtrnáctidenní.

Výše uvedená čtrnáctidenní lhůta se nevztahuje na případy provádění opatření podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a a odst. 2 lesního zákona, tedy na provedení nezbytných opatření v případě zvýšeného výskytu škodlivých činitelů, a dále při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné, sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.). 

III. Těžba v lese po skončení platnosti plánu
V praxi došlo ke kolizi při výkladu  vztahu ustanovení § 11 odst. 4 vyhlášky č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování  a ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona
Vzhledem k tomu, že zákon je právním předpisem vyšší právní síly, má přednost před vyhláškou, v případě, kdy je text vyhlášky v rozporu s textem zákona, je vyhláška v této části neplatná.

Vlastník lesa, který hospodaří bez schváleného plánu nebo bez protokolu o převzetí převzaté osnovy, může provést těžbu ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona pouze se souhlasem odborného lesního hospodáře. Jestliže má těžba překročit  3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok , musí vlastník lesa, jakož i ten, kdo koupil stojící lesní porost, i ten, kdo provádí těžbu, předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Když orgán státní správy lesů nesdělí osobě, která jej písemně vyrozuměla o záměru těžbu provést těžbu, své stanovisko do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění, může tato osoba těžbu provést.

Když tedy vlastník lesa, který hospodaří bez schváleného plánu nebo bez protokolu o převzetí převzaté osnovy s odvoláním na § 11 odst. 4 vyhlášky č. 84/1996 Sb., provádí těžbu, aniž by splnil podmínky stanovené v ustanovení § 33 odst. 3 lesního zákona, porušuje lesní zákon a orgán státní správy lesů má povinnost zahájit s takovýmto vlastníkem správní řízení o uložení pokuty podle lesního zákona a eventuálně uložit vlastníku lesa přiměřená opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona. 


Lesní doprava
Lesní zákon v ustanovení § 34 umožňuje využít k lesní dopravě cizí pozemky za podmínky, že nelze účelu dosáhnout jinak, na nezbytnou dobu v nezbytném rozsahu a za náhradu užívat cizí pozemky. Tím není dotčena odpovědnost za způsobenou škodu podle zvláštního předpisu. Zvláštním předpisem se v tomto případě rozumí občanský zákoník. Jestliže se ten, kdo má realizovat lesní dopravu, nedohodne s vlastníkem pozemku, přes který má být doprava realizována, rozhodne o podmínkách lesní dopravy orgán státní správy lesů (místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností).

Vzhledem k několika nedorozuměním, která se udála v souvislosti s rozhodováním orgánu státní správy lesů, je třeba  upozornit na několik zásadních faktů. Tím, že je orgán státní správy lesů oprávněn rozhodnout v případě, že nedojde k dohodě, o podmínkách lesní dopravy, je patrné, že může rozhodnout toliko před její realizací, protože stanovit podmínky pro realizaci něčeho, co již proběhlo, není možné. Dále je nutné výslovně uvést, že orgán státní správy lesů nerozhoduje o náhradě škody vzniklé při realizaci lesní dopravy. Režim takto vzniklé škody je plně záležitostí občanskoprávní, je tedy na poškozeném a na tom, kdo škodu způsobil, aby vyřešili věc dohodou. Když nedojde k dohodě, zbývá jen soudní řešení sporu.

Náhrada za užívání pozemku, o které orgán státní správy lesů rozhoduje, není totožná se škodou vzniklou při realizaci lesní dopravy.

Náhradou rozumíme v podstatě obdobu nájmu pozemku pro účel realizace lesní dopravy. Vlastník pozemku, přes který byla lesní doprava realizována, se tedy nemůže úspěšně domáhat toho, aby orgán státní správy lesů rozhodl o náhradě škody způsobené lesní dopravou ani co do důvodu, ani co do výše.


Odborný lesní hospodář
Každý vlastník lesa je povinen podle ustanovení § 37 odst. 1 lesního zákona zajišťovat hospodaření v lesích v součinnosti s odborným lesním hospodářem. Odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle lesního zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení.

Lesní zákon ukládá v ustanovení § 37 odst. 3 vlastníku lesa, který hospodaří podle lesního hospodářského plánu (vlastník nad 50 ha nebo vlastník menší výměry, který se rozhodne zařídit svůj les lesním hospodářským plánem), aby uzavřel s odborným lesním hospodářem smlouvu o výkonu jeho činnosti, takový vlastník hradí náklady na činnost odborného lesního hospodáře. Vlastníci lesů, pro něž jsou zpracovány osnovy, si mohou vybrat odborného lesního hospodáře sami s tím, že budou hradit náklady na jeho činnost, nebo pro jejich lesy tuto funkci vykonává ve smyslu ustanovení § 37 odst. 6 lesního zákona právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, jestliže orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. Náklady na činnost odborného lesního hospodáře hradí v těchto případech ve smyslu ustanovení § 37 odst. 7 lesního zákona stát.

Lesním zákonem tak nejsou upraveny případy, kdy vlastník lesa nehospodaří podle lesního hospodářského plánu (vlastník pod 50 ha) a pro jeho lesy nejsou zpracovány lesní hospodářské osnovy. V těchto případech není vlastník lesa z lesního zákona povinen uzavřít s odborným lesním hospodářem smlouvu, ale zůstává mu povinnost zajišťovat hospodaření v lesích v součinnosti s odborným lesním hospodářem.

Prakticky je však možné tuto povinnost naplnit opět toliko uzavřením smlouvy mezi vlastníkem lesa a odborným lesním hospodářem. Úhradu nákladů na výkon činnosti odborného lesního hospodáře lesní zákon v těchto případech neupravuje, je však nade vší pochybnost jasné, že tato úhrada bude na vlastníku lesa. Lze tedy jen doporučit, aby vlastníci takovýchto lesů uplatnili v rámci zpracování lesních hospodářských osnov, nebo v rámci
jejich změn, požadavek na zařízení svých lesů těmito osnovami.   


Otázka závaznosti správního rozhodnutí pro právní nástupce
V praxi se setkává státní správa lesů s případy, kdy po vydání správního rozhodnutí dojde ke změně povinného subjektu (adresáta) - většinou vlastníka. S touto situací je bezprostředně spjata otázka, zda takto vydané rozhodnutí, zavazuje i právního nástupce, nebo nikoliv.

Teorie správního práva rozlišuje rozhodnutí na rozhodnutí ve věci (ad rem) a rozhodnutí ve věcech osobních poměrů adresátů (in personam). Problém odlišení těchto dvou druhů správních rozhodnutí v praxi je velice složitý, v některých případech tuto otázku zodpoví teprve rozhodnutí soudu.

Z tohoto důvodu je třeba si vypomoci definicí specialistů na správní právo. V publikaci "Hendrych D.
a kol.: Správní právo. Obecná část. 4. vydání. Praha, C. H. Beck, 2001" na str. 84 je uvedeno následující: "Skutečnost, že správní akt zavazuje i právní nástupce, musí být v zásadě vždy výslovně vyjádřena v zákoně. O výjimku, kdy je nástupnictví obsaženo ve správním aktu implicitně, půjde pouze v případech, v nichž vykonavatel veřejné správy příslušný k vydání správního aktu posuzuje při jeho vydávání výlučně vlastnosti nějakých věcí a vůbec se nezabývá vlastnostmi adresátů, resp. okolnostmi týkajícími se dotčených osob;1) žádoucí ovšem je i v těchto případech volit při formulaci normy explicitní vyjádření.

Na základě výše uvedeného lze považovat za správné následující závěry:
Vyhlášená kategorizace, resp. zařazování lesů do kategorií, je správní řízení, ve kterém se posuzují výlučně vlastnosti určité věci (lesa), z tohoto důvodu je kategorizace závazná i pro právní nástupce vlastníka pozemku.

Rozhodnutí o uložení opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona je rozhodnutím, které nezavazuje právní nástupce vlastníka pozemku z následujících důvodů:
• v lesním zákoně není ustanovení, které by "zezávazňovalo" opatření i pro právní nástupce,
• opatření směřuje vůči konkrétní osobě, které bylo uloženo, aby něco činila nebo strpěla, tato osoba rovněž využívá svých možností, aby účinně hájila svá práva a právem chráněné zájmy, právní nástupce by tedy byl zbaven svých práv účastníka řízení,
• rozhodnutí nemůže směřovat vůči "vlastníku pozemku" obecně, ale vůči konkrétní fyzické nebo právnické osobě, jinak by nebylo dostatečně určité, což je důvodem pro zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení.

Pro úplnost je vhodné dodat pár slov k závaznosti lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov. Lesní hospodářský plán je schváleným lesním hospodářským plánem pouze pro vlastníka lesních pozemků, který lesní hospodářský plán předložil orgánu státní správy lesů ke schválení, tedy toho, komu byl lesní hospodářský plán skutečně schválen.

Lesní hospodářský plán je nástrojem vlastníka lesa
a různí vlastníci mohou mít různé názory na hospodaření v lese, samozřejmě v mezích obecně závazných právních předpisů. Lesní hospodářský plán by bylo možné považovat za závazný pro nového vlastníka pouze v případě, že by prokazatelným způsobem potvrdil svoje rozhodnutí hospodařit podle lesního hospodářského plánu předchozího vlastníka a že je seznámen s tím, do jaké míry byla naplněna závazná ustanovení tohoto lesního hospodářského plánu předchozím vlastníkem.

Protokolárně převzaté lesní hospodářské osnovy, resp. protokolárně převzatý vlastnický separát, nepřecházejí na nového vlastníka. Závazné se lesní hospodářské osnovy stávají až dnem protokolárního převzetí vlastníkem, tedy konkrétní fyzickou nebo právnickou osobou. Jedná se tedy o právní úkon, který zavazuje pouze toho, kdo jej učinil. Nový vlastník, protokolárně přebírající lesní hospodářskou osnovu, by měl být prokazatelnou formou seznámen s tím, do jaké míry byla naplněna závazná ustanovení této lesní hospodářské osnovy předchozím vlastníkem.


Sankce - vztah § 54 a § 55
Na základě ustanovení § 54 a § 55 lesního zákona ve znění do 28. 3. 2000 bylo možné uložit sankci za jiný správní delikt toliko vlastníku lesa nebo podnikateli, který se dopustil jiného správního deliktu při podnikatelské činnosti.

Novelizací lesního zákona zákonem č. 67/2000 Sb. došlo ke změně situace a podle § 54 lesního zákona je možné uložit pokutu tomu, kdo naplní skutkové podstaty v něm uvedené. Podle ustanovení § 55 je možné uložit pokutu vlastníku lesa nebo jiné osobě, kteří naplní skutkové podstaty v něm uvedené.
V této souvislosti je nutné podotknout, že skutkové podstaty jiných správních deliktů uvedené v ustanovení § 54 a v § 55 jsou prakticky totožné. Když tedy orgán státní správy lesů rozhoduje o uložení sankce za jiný správní delikt, jehož skutková podstata je obsažena v § 54 i v § 55, zvolí mezi těmito dvěma ustanoveními podle principu obecného a speciálního. Tedy postihuje--li vlastníka lesa, uloží sankci podle ustanovení § 55, postihuje-li jinou osobu odlišnou od vlastníka lesa, uloží sankci podle ustanovení § 54.  


Příprava novely lesního zákona
Lesní zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996 a nahradil právní úpravu obsaženou v zákoně č. 77/1977 Sb., o lesích, a zákoně č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Cílem přijetí lesního zákona bylo reagovat na změnu společenskoekonomických podmínek v České republice po roce 1989.
Bohužel lesní zákon tak, jak byl přijat v roce 1995, představoval poměrně složitou právní úpravu, která v některých částech neobsahovala - a dodnes neobsahuje - dostatečně jednoznačná ustanovení. Jako jeden z prvních nedostatků lesního zákona se projevila skutečnost, že bylo možné sankcionovat za spáchání jiného správního deliktu (v lesním zákoně označováno jako "pokuta") toliko vlastníky lesů nebo podnikatele.
Nedostatky či nepřesnosti se vyskytují i v částech dotýkajících se zakázaných činností v lese a hospodářské úpravy lesů. Část lesního zákona dotýkající se ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa je velmi složitá a měla by být v budoucnu nahrazena úpravou jednodušší.

Z výše uvedených důvodů byla přijata usnesení vlády, která ukládají vypracování novely lesního zákona. Jedná se o usnesení vlády České republiky č. 53 ze dne 13. ledna 2003 o Národním lesnickém programu a dále usnesení vlády č. 9 ze dne 7. ledna 2004 ke zprávě   o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích a návrzích opatření. Rovněž termín předložení novely lesního zákona vládě České republiky, tj. nejpozději do 31. 12. 2005, je stanoven usnesením vlády č. 9 ze dne 7. ledna 2004.

Za současné situace jsou tedy ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí povinny zpracovat novelu lesního zákona podle usnesení vlády České republiky č. 9 ze dne 7. ledna 2004 ke zprávě o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích a návrzích opatření (jehož návrh byl přeložen ministerstvem životního prostředí) a předložit ji do 31.12. 2005 vládě České republiky.

Z dosavadních prací na novele lesního zákona je patrné, že současná právní úprava (zákon č. 289/1995 Sb.) nevyhovuje přibližně ze 75 %, ať již z důvodu obsahu, neprovázanosti s navazujícími právními předpisy, nebo po stránce chybné, resp. nepřesné formulace. Zadání obsažené v usnesení vlády České republiky č. 53 ze dne 13. ledna 2003 o Národním lesnickém programu obsahuje úkol vypracovat principiálně novou právní úpravu. Realizací Národního lesnického programu tedy bude vytvořen zcela nový právní předpis, který by měl být vnitřně provázaný, což je možné zaručit toliko přípravou nového lesního zákona jako celku. Z výše uvedeného důvodu ministerstvo zemědělství připravilo návrh na změnu usnesení vlády České republiky č. 9 ze dne 7. ledna 2004 ke zprávě o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích a návrzích opatření.

Návrh usnesení byl vypracováván mimo jiné na základě dopisu zástupců lesnické veřejnosti (České lesnické společnosti, České jednoty lesnické, Národního lesnického komitétu, Sdružení vlastníků obecních
a soukromých lesů, Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity a Lesnické
a environmentální fakulty České zemědělské univerzity v Praze), který se týká novely lesního zákona a který byl adresován tehdejšímu ministru zemědělství Jaroslavu Palasovi.

Obsah zmíněného dopisu vyhodnocuje objektivně současnou situaci, která není vhodná pro přípravu novely lesního zákona. V důsledku uvedených aktivit by tedy mělo dojít ke změně zadání pro ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí tak, aby byl nejprve vypracován věcný záměr nového lesního zákona
a teprve poté na jeho základě nová právní úprava na úseku lesního hospodářství.

Pro úplnost je nutné dodat, že podle dosavadních zvyklostí se věcný záměr zákona vypracovává vždy, má-li být navrhovaná právní úprava principiálně nová. Uvedená podmínka je v případě změny právní úpravy na úseku lesního hospodářství splněna.

V neposlední řadě je třeba uvést, že platný lesní zákon nabyl účinnosti před realizací reformy veřejné správy a vychází ze znění právních předpisů, které již byly nahrazeny jinou právní úpravou nebo podstatným způsobem novelizovány nebo budou zrušeny v průběhu příštího roku.

Jedná se především o správní řád, stavební zákon a zákon o správním trestání. Mimo jiné dochází v současné době k zásadním systémovým reformním krokům, na které by měla nová právní úprava na úseku lesního hospodářství reagovat, jedná se především o probíhající reformu veřejných financí.  Na úseku státní správy se jedná o velký rozsah radikálních změn, ke kterým v našich podmínkách v novodobé historii ještě nedošlo. Uvedené změny budou mít bezprostřední dopad na systém právních norem na úseku státní správy.

Za současné situace nelze rozsah a dopad všech připravovaných změn odhadnout. S ohledem na to, že se tyto změny mají dotknout podstatných částí právní úpravy na úseku lesního hospodářství (ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa, správního trestání, postupu veřejné správy atd.), je bezpodmínečně nutné vyčkat s přípravou nové právní úpravy na úseku lesního hospodářství do doby, kdy budou tyto změny promítnuty do právních předpisů.

Kdyby zůstalo zachováno současné zadání vyplývající z usnesení vlády České republiky č. 9 ze dne
7. ledna 2004 ke zprávě o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích a návrzích opatření, došlo by jeho realizací k tomu, že by byl na konci roku 2005 vládě České republiky předložen návrh zákona (resp. jeho novely), která by vyžadovala novelizaci již v okamžiku svého přijetí.

Hlavním cílem navrhovaného usnesení je připravit věcný záměr nového zákona o lesích, který bude vycházet z potřeby nové vyvážené právní úpravy zaručující konkurenceschopnost lesního hospodářství České republiky v rámci evropského trhu a dále z potřeby zajištění rovnováhy zájmů sociálních, kulturních, hospodářských a zájmů ochrany přírody.

Za velice nešťastný krok by bylo nutné považovat zpřísnění právní úpravy na úseku lesního hospodářství, která by ve svém důsledku mohla přinést vážné ohrožení stability našeho lesního hospodářství.

1) Výlučně věcný charakter má např. posuzování žádosti o vydání souhlasu ke změnám používaných paliv
a surovin a ke změnám využívání technologických zařízení velkých a středních zdrojů znečišťování. K tomu srov. § 11 odst. 1 písm. g zákona č. 309/1991 Sb.,
o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
 Judikatura považuje za správní akt in rem závazné stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 4 odst.  2  a  3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (S 656-SJS/
/2000).
 Výlučně na technickém posouzení věci záviselo uložení závazných pokynů hygienikem podle zrušeného § 75 odst. 4 písm. c a odst. 5 zákona č. 20/1966 Sb.,
o péči o zdraví lidu, o povinnosti realizovat protihluková opatření na provozním zařízení (S 204-SJS/
/1998)."

 Mgr. Petr Dvořák

Zdroj: Ekologie a právo, č. 2/2005, str. 19 až 24

Novinky

Zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství. Komentář

Zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství. Komentář Zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství je dlouhodobě opomíjeným právním předpisem v oblasti organizace soudů a státních zastupitelství. Tento komentář se snaží tuto mezeru vyplnit a podat praktický ...

Cena: 209 KčKOUPIT

ÚZ č. 1197 - Energetika

ÚZ č. 1197 - EnergetikaPublikace obsahuje tři nosné zákony z oblasti energetiky – energetický zákon, zákon o hospodaření energií a zákon o podporovaných zdrojích energie; k těmto zákonům, z nichž některé byly od minulého vydání změněny, jsou v publikaci zařazeny ...

Cena: 289 KčKOUPIT

Účetnictví školské příspěvkové organizace, 2. vydání

Účetnictví školské příspěvkové organizace, 2. vydáníNabízíme aktualizované vydání publikace „Účetnictví školské příspěvkové organizace“, kterou naše nakladatelství vydalo v březnu 2015. Obsah původní publikace je aktualizován na právní stav března 2017 a je dále doplněn o řešení některých nových ...

Cena: 398 KčKOUPIT

Cizí měny a kurzové rozdíly v podvojném účetnictví – výklad a řešené příklady 2017

Cizí měny a kurzové rozdíly v podvojném účetnictví – výklad a řešené příklady 2017Publikace se věnuje účtování cizích měn v účetnictví podnikatelů a nestátních neziskových organizací a je vlastně jedinou ucelenou knihou, která pro nestátní neziskové organizace tuto problematiku řeší. Velké množství praktických příkladů ...

Cena: 379 KčKOUPIT

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.