Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod  »  Ostatní  »  Zprávy

K některým otázkám § 14 a § 15 obchodního zákoníku

Zdroj: Právo a podnikání, č. 9/2005, str. 2 až 5, autor: Doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc.

 

Obsah:

Zákonem č. 554/2004 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2005 k novelizaci v názvu tohoto článku uvedených ustanovení obchodního zákoníku, a to formou jejich doplnění o nové odstavce.

V § 14 jde o odstavec 7 a v § 15 o odstavec 3. Společné jim je to, že v podstatě shodně upravují důsledky smrti podnikatele pro udělenou prokuru a pro zákonné zmocnění osob pověřených při provozování podniku určitou činností. Kromě toho přechodná ustanovení citovaného zákona (čl. VI) dávají podnikateli - fyzické osobě možnost rozšířit novou úpravu i na prokuru a na uvedené zákonné zmocnění vzniklé přede dnem účinnosti novely.
Nová právní úprava vyvolává problémy při jejím výkladu a aplikaci.1) Považuji proto za účelné se zmíněnými ustanoveními zabývat podrobněji.


Smrt podnikatele a udělená prokura
Až do 1. ledna 2005 obchodní zákoník (dále jen "obch. zák.") důsledky smrti podnikatele (stejně jako důsledky zániku právnické osoby) pro jím udělenou prokuru neřešil. Šlo proto o otázku, při jejímž řešení bylo nutno podle § 1 odst. 2 obch. zák. aplikovat příslušné ustanovení občanského zákoníku. Prokura je svojí podstatou plná moc, a proto přichází v úvahu § 33b odst. 2 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák."). Podle něho smrtí podnikatele plná moc a tedy i prokura zaniká, pokud z jejího obsahu nevyplývá něco jiného. Zánikem právnické osoby, která je zmocnitelem (prokuru udělila), prokura zaniká pouze v případě, že její práva a závazky nepřecházejí na jinou osobu.

Uvedené pravidlo nový odstavec 7 v § 14 obch. zák. obrací, pokud jde o důsledky smrti podnikatele (pokud jde o důsledky zániku právnické osoby pro udělenou prokuru, zůstává úprava nezměněna). Smrtí podnikatele prokura zásadně nezaniká. Podnikatel však má možnost trvání prokury omezit pouze na dobu svého života. Otázkou je, kdy lze takové omezení prokury provést - zda musí být obsaženo v udělené prokuře již od počátku, nebo zda je lze stanovit dodatečně. Mám za to, že nic nebrání tomu, aby omezení podnikatel stanovil i dodatečně. Protože jde o součást udělení prokury, a to jako plná moc musí být učiněno písemně (§ 31 odst. 4 obč. zák.), musí být i omezení trvání prokury na dobu života podnikatele stanoveno písemně.

Z žádného ustanovení obchodního zákoníku nelze vyvodit, že by skutečnost, že trvání udělené prokury je podnikatelem omezeno na dobu jeho života, měla být zapsána do obchodního rejstříku. Do něho se i po novelizaci rejstříkových ustanovení (zák. č. 216/2005 Sb.) ohledně prokury, která má trvat jen po dobu života podnikatele, zapisuje pouze jméno, příjmení prokuristy a způsob, jakým jedná (§ 35). V obchodním rejstříku se proto uvedené omezení trvání prokury nijak neprojeví. K zániku prokury dojde již dnem smrti podnikatele vzhledem k tomu, že zánik prokury není podmíněn výmazem z obchodního rejstříku. Není však pochyb o tom, že třetí osoba, která i po zániku prokury jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, je chráněna. Podle § 29 odst. 1 obch. zák. nemůže zapsaný podnikatel, resp. jeho právní nástupce namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

Bude proto v takovém případě jednání osoby, jejíž prokura smrtí podnikatele zanikla, protože byla omezena na dobu života podnikatele, pro dědice závazné.

Prokura, u níž podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života, sice smrtí podnikatele nezaniká, ale významně se mění její obsah. Za života podnikatele je prokurista oprávněn ke všem úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku. Pokud je to v udělení prokury výslovně uvedeno, je prokurista oprávněn navíc zcizovat a zatěžovat nemovitosti. Po smrti podnikatele se však rozsah oprávnění prokuristy zužuje. Ze znění odstavce 7 vyplývá, že prokurista je oprávněn činit bez souhlasu dědiců a svolení soudu jen úkony v rámci obvyklého hospodaření.2)

Považuji za nesporné, že do rámce obvyklého hospodaření nepatří zcizování a zatěžování nemovitostí, a to bez ohledu na to, zda oprávnění k těmto úkonům je či není výslovně uvedeno v sdělení prokury.3/ Jinak je obecně požadavkem na právní úkony v rámci obvyklého hospodaření to, že se jedná o právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku, kterého se prokura týká. Nejde však o všechny takové právní úkony, ale jejich okruh je užší. Bude záležet na povaze podniku a jeho provozu. Patřit do něj budou zejména právní úkony související s běžnými obchodními smlouvami, zejména jejich uzavírání a plnění, dále úkony směřující k zajištění pohledávek vzniklých při provozu podniku. Pochybnosti mohou vznikat, zda právními úkony v rámci obvyklého hospodaření jsou takové úkony, jako jsou například prodej movitého zařízení podniku, postoupení pohledávky, zřízení zástavního práva k movitým věcem, pohledávkám a jiným majetkovým hodnotám, tvořícím součást podniku, převzetí ručení a podobně. V těchto případech se spíše kloním k názoru, že jde o právní úkony z rámce obvyklého hospodaření se vymykající. Bude však vždy záležet na konkrétních okolnostech případu a obvyklost hospodaření je třeba posoudit ve vztahu ke konkrétnímu podniku a povaze jeho provozu.

Omezení rozsahu prokuristova oprávnění na právní úkony v rámci obvyklého hospodaření nastává ze zákona smrtí podnikatele. Současně je však prokuristovi, jehož prokura nezanikla, uložena povinnost podat neprodleně návrh soudu na zápis uvedeného omezení do obchodního rejstříku. Do doby, než dojde k zápisu takového omezení, může být omezení uplatňováno jen vůči tomu, kdo při jednání s prokuristou nebyl v dobré víře, tedy kdo o smrti podnikatele věděl (§ 29 odst. 1 obch. zák.).

Právní úkony, které přesahují rámec obvyklého hospodaření, nejsou prokuristovi zakázány. Může je činit, ale jen za podmínky, že s nimi souhlasí dědicové a že k nim svolí soud. Z formulace poslední věty § 14 odst. 7 obch. zák. nutno dovodit, že musí být splněny obě podmínky. Nestačí, aby s úkonem souhlasili pouze dědicové nebo k úkonu dal svolení pouze soud. Stejně tak je třeba z formulace cit. ustanovení dovodit, že souhlas dědiců a svolení soudu musí být dány před provedením právního úkonu. Bez nich by prokurista jednal neoprávněně a bylo by nutné jeho úkon považovat za učiněný neplatně. Lze mít za to, že se vyžaduje souhlas dědiců známých v době, kdy prokurista právní úkon provádí. Svolení soudu je potřebné vždy.

Zákoník výslovně neřeší situaci, jestliže prokurista učiní po smrti podnikatele právní úkon mimo obvyklé hospodaření, aniž k němu má souhlas dědiců a svolení soudu. Potřebu souhlasu dědiců je možné považovat za prostředek ochrany dědiců a tedy absenci tohoto souhlasu za důvod neplatnost, která je stanovena pouze na ochranu dědiců. To by odůvodňovalo závěr, že jde o relativní neplatnost ve smyslu § 267 odst. 1 obch. zák., které se může v tomto případě dovolávat jen dědic.4)

Určitou pochybnost však vzbuzuje okolnost, že kromě souhlasu dědiců je třeba také svolení soudu. V tomto případě již nelze jednoznačně tvrdit, že absence takového svolení je důvodem neplatnosti stanovené pouze na ochranu některého účastníka. Proto mám za to, že nedostatek předchozího svolení soudu k právnímu úkonu, učiněnému prokuristou mimo obvyklé hospodaření, je důvodem absolutní neplatnosti takového úkonu.

Nové ustanovení § 14 odst. 7 obch. zák. se podle čl. VI zákona č. 554/2004 Sb. nevztahuje na prokuru udělenou před 1. lednem 2005. To znamená, že prokura udělená před tímto dnem v důsledku smrti podnikatele, i když smrt nastala po tomto dni, zaniká. Výjimku představuje prokura, z jejíhož obsahu vyplývá něco jiného, zejména že má smrtí podnikatele zaniknout. Občanský zákoník v § 33b odst. 2 nevyžaduje, aby taková výjimka byla v prokuře výslovně stanovena; stačí, jestliže z ní vyplývá. Zda je tato podmínka splněna, bude vždy věcí konkrétního posouzení obsahu udělení prokury. Jestliže prokura udělená před 1. lednem 2005 nezanikla, zůstává prokurista zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, popřípadě i ke zcizování a zatěžování nemovitostí (§ 14 odst. l a 2 obch. zák.). Omezení oprávnění prokuristy podle § 14 odst. 7, druhá a třetí věta, obch. zák. se na takovou prokuru nevztahují.

Již citovaný čl. VI odst. 3 zákona č. 554/2004 Sb. umožňuje rozšířit novou právní úpravu důsledků smrti podnikatele pro prokuru také na prokuru udělenou před 1. lednem 2005. Musí se tak stát písemným prohlášením podnikatele po 1. lednu 2005, že jím udělená prokura jeho smrtí nezaniká. Podpis podnikatele na tomto prohlášení musí být úředně ověřen. Může být sporné, zda takové prohlášení lze učinit v případě, že z obsahu původní prokury vyplývalo, že smrtí podnikatele nezaniká. Zdálo by se, že odpověď má být záporná. Vyloučení zániku prokury bylo obsaženo již v původním udělení prokury, takže nové prohlášení podnikatele se jeví jako zbytečné. Přesto mám za to, že i v uvedeném případě je třeba prohlášení podnikatele podle čl.VI odst. 3 zákona č. 554/2004 Sb. připustit. Smyslem prohlášení je v tomto případě podřízení prokury udělené před 1. lednem 2005 s neomezenou dobou trvání § 14 odst. 7 obch. zák. v celém rozsahu. Prokurista je po smrti podnikatele oprávněn činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření, k úkonům přesahujícím rámec obvyklého hospodaření potřebuje předchozí souhlas dědiců a svolení soudu a neprodleně po smrti podnikatele je povinen podat soudu návrh na zápis omezení prokury do obchodního rejstříku, jak vyplývá z citovaného ustanovení.

I když je podnikatelem stanoveno, že má jím udělená prokura trvat pouze za jeho života, nevylučuje to, aby taková prokura zanikla jiným způsobem. Může ji proto podnikatel odvolat a prokurista vypovědět (§ 33b odst. 1 obč. zák.). Odvolání i vypovězení je možné jak za života podnikatele, tak i po jeho smrti. Při odvolání prokury podnikatelem mají právní úkony prokuristy účinky, jako kdyby prokura ještě trvala, jestliže byly právní úkony prokuristou učiněny před tím, než mu bylo odvolání prokury známé. Toho se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání prokury věděl nebo musel vědět (§ 33b odst. 4 obč. zák.). Jestliže prokurista prokuru vypoví, je povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby podnikatel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Právní úkony učiněné při plnění této povinnosti mají stejné právní účinky, jako kdyby prokura ještě trvala. To však neplatí, jestliže uvedené právní úkony učiněné po vypovězení prokury odporují tomu, co zařídil podnikatel nebo jeho právní nástupce (§ 33b odst. 6 obč. zák.).


Smrt podnikatele a zákonné zmocnění podle § 15 odst. l obč. zák.
Doplnění § 15 obch. zák. o nový odstavec 3 bylo zákonem č. 554/2004 Sb. provedeno použitím shodné formulace jako v § 14 odst. 7 obch. zák. Plně se ztotožňuji s hodnocením takového postupu jako mechanického a nepromyšleného.5) Podle mého názoru se jeví nejen jako vzbuzující rozpaky, ale přímo jako věcně nesprávný a neodpovídající povaze zákonného zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák.

Podstatou oprávnění zastupovat podnikatele podle citovaného ustanovení je, že osoba, která byla při provozování podniku pověřena určitou činností, je ze zákona zmocněna ke všem úkonům, k nimž při této činnosti dochází. Jde tedy o zmocnění, které není založeno na plné moci, ale vyplývá ze zákona a skutečnosti, že osoba byla při provozování podniku pověřena určitou činností.6) Tím se toto oprávnění zastupovat podnikatele výrazně odlišuje od oprávnění prokuristy. Druhý významný rozdíl se týká rozsahu oprávnění zástupce. Ten je v § 15 odst. l obch. zák. vymezen jako všechny úkony, k nimž obvykle dochází při činnosti, kterou byla určitá osoba pověřena, ale pouze o úkony, k nimž dochází obvykle. Obvyklost nelze posuzovat ve vztahu k povaze podniku a jeho činnosti, ale výhradně ve vztahu k povaze činnosti, kterou byla určitá osoba pověřena.

K zániku zkoumaného zákonného zastoupení nikdy nedocházelo automaticky smrtí podnikatele. V obchodním zákoníku ani v občanském zákoníku nelze najít ustanovení, které by zánik zákonného zmocnění v důsledku smrti podnikatele nebo jiného zastoupeného stanovilo. K zániku zákonného zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák. docházelo a dochází v případě, že zaniknou podmínky pro jeho vznik a trvání - to znamená v případě, že původně osoba pověřená určitou činností přestala být touto činností pověřena. Vzhledem k uvedenému se nové ustanovení v § 15 odst. 3, že zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí, jeví jako zcela nadbytečné a ve spojení s čl. VI odst. 3 zákona č. 554/2004 Sb. dokonce jako věcně nesprávné. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zákonodárce zřejmě vychází z názoru, že před 1. lednem 2005 zákonné zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák. (které nazývá obchodní plnou mocí) smrtí podnikatele zanikalo.

To však neodpovídá tehdy platné právní úpravě a ani v teorii se takový názor nevyskytoval.

Nový odstavec 3 dále stanoví, že po smrti podnikatele může zmocněnec (tj. osoba pověřená určitou činností při provozování podniku) učinit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření a úkony přesahující rámce obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Vzniká tak otázka, jaký je vztah mezi úkony, k nimž při pověřené činnosti obvykle dochází (odst. 1), a úkony v rámci obvyklého hospodaření (odst. 3). Mám za to, že mezi oběma druhy právních úkonů nemůže být věcný rozdíl. Právní úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření se nemohou vztahovat k hospodaření podniku jako celku. Z toho, že jde o úkony zmocněnce podle odstavce 1, tedy osoby pověřené určitou činností při provozování podniku, nutno dovodit, že rámec obvyklého hospodaření se týká jen té činnosti, kterou byl zmocněnec pověřen. To mne pak vede k závěru, že úkony v rámci obvyklého hospodaření podle odstavce 3 jsou obsahově totožné s úkony, k nimž obvykle dochází podle odstavce 1. Jiná terminologie v novém odstavci 3 je proto neodůvodněná a matoucí.

Nový odstavec 3 přináší další problém. Jeho poslední věta stanoví, že zmocněnec podle odstavce 1 může úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření je z výše uvedených důvodů třeba rozumět úkony, které nejsou při činnosti, kterou byl zmocněnec podle odst. 1 pověřen, obvyklé. To jsou ovšem úkony, které podle odst. 1 zmocněnec není při činnosti, kterou byl pověřen, oprávněn činit. Pokud takový nikoliv obvyklý úkon přesto učiní, jde o překročení zmocnění a jeho důsledky upravuje § 15 ve svém odst. 2 v závislosti na tom, zda třetí osoba o překročení věděla nebo alespoň s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět mohla (pak takové jednání podnikatele nezavazuje), nebo nevěděla a ani vědět nemohla (pak takové jednání podnikatele zavazuje). Poslední věta odstavce 3 však pro případ, že podnikatel zemřel, zákonnému zmocněnci podle odst. 1 jeho zmocnění rozšiřuje ve srovnání s rozsahem jeho zmocnění před smrtí podnikatele. Na tom nic nemění skutečnost, že toto rozšíření podmiňuje předchozím souhlasem dědiců a svolením soudu. Stále jde o úkony, které činí osoba pověřená určitou činností při provozu podniku, a to jako zástupce podnikatele, resp. jeho právních nástupců.

Založení oprávnění zákonného zástupce činit po smrti podnikatele i úkony nikoliv obvyklé při provádění činnosti, kterou byl pověřen (tj. úkony přesahující rámce obvyklého hospodaření), a podmínění tohoto oprávnění souhlasem dědiců a svolením soudu podle mého názoru zpochybňuje pro tyto případy možnost aplikovat § 15 odst. 2 obch. zák. Lze totiž namítat, že nejde o překročení zmocnění podle odst. 1, jak to odst. 2 vyžaduje. Poslední větu odstavce 3 je možné považovat za zvláštní ustanovení, které má za následek, že úkony zákonného zástupce přesahující rámec obvyklého hospodaření a učiněné po smrti podnikatele jsou úkony neplatnými. O eventuální možnosti uvažovat o relativní neplatnosti ve smyslu § 267 obch. zák. platí obdobně to, co je uvedeno výše v souvislosti s touto problematikou u prokury.

Stejně jako u prokury § 14 odst. 7 obch. zák., také u zákonného zastoupení § 15 odst. 3 obch. zák. umožňuje podnikateli, aby stanovil, že zmocnění podle odstavce 1 má trvat pouze za jeho života. Také z tohoto hlediska vyvolává nová úprava vážné nejasnosti a pochybnosti. Především je třeba zdůraznit, že pověření určitou činností při provozování podniku jako podmínka vzniku zákonného zmocnění pro pověřenou osobu nemusí byt nijak formalizováno.7) Velmi často pověření vyplývá z funkčního zařazení, z postavení osoby v celkové struktuře podniku. Proto patrně jen zcela výjimečně lze předpokládat, že podnikatel využije možnosti omezit trvání zákonného zmocnění jen na dobu svého života. I když tak učiní, je otázkou, jak posuzovat případ, že určitá osoba zůstane pověřena určitou činností při provozování podniku (zůstane například v určité funkci), ale současně její oprávnění činit všechny úkony, k nimž při této činnosti obvykle dochází, zanikne smrtí podnikatele. Smyslem zákonného zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák. je vybavit osoby pověřené určitou činností při provozování podniku základním rozsahem oprávnění činit jménem podnikatele právní úkony potřebné ke uskutečnění takové činnosti, ke splnění povinností z pověření touto činností vyplývajících. Rozhodující je proto pověření činností a zákonné zmocnění k obvyklým právním úkonům je jen jeho důsledkem. Výše uvedené odůvodňuje podle mého názoru závěr, že převzetí principu použitého v § 14 odst. 7 obch. zák. do úpravy zákonného zastoupení v § 15 odst. 3 obch. zák. je jak teoreticky, tak i z praktického hlediska nejen značně problematické, ale přímo věcně nesprávné.

Ve vztahu k § 15 obch. zák. je třeba ještě věnovat pozornost přechodnému ustanovení v čl. VI odst. 3 zákona č. 554/2004 Sb. Podle něho se zákonná zmocnění podle § 15 obch. zák. (v dikci tohoto ustanovení "obchodní plné moci podle § 15 obchodního zákoníku") udělená před 1. lednem 2005 posuzují podle dosavadních právních předpisů. Zákonné zmocnění není udělováno, ale vzniká jako zákonný důsledek pověření určitou činností. Proto "udělením" před 1. lednem 2005 je třeba rozumět pověření určitou činností před uvedeným dnem. Jak již bylo podrobněji rozvedeno výše, podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2005 toto zákonné zmocnění smrtí nezanikalo.
Proto tedy zákonem č. 554/2004 Sb. zásadně nedochází ke změně právního režimu. Citované přechodné ustanovení však umožňuje zmocniteli, aby u zákonného zmocnění vzniklého před 1. 1. 2005 prohlásil písemným právním úkonem s úředně ověřeným podpisem, že toto zmocnění (obchodní plná moc) jeho smrtí nezaniká. V takovém případě je zmocněná osoba povinna postupovat obdobně podle ustanovení § 15 odst. 3 obch. zák. Mám za to, že se tak rovněž v přechodném ustanovení projevuje nedomyšlenost nové právní úpravy, která má za následek její vnitřní rozpornost s věcnou nesprávnost.


Závěrem
Uvedené úvahy nad některými aspekty ustanovení § 14 odst. 7 a § 15 odst. 3 obch. zák. mne vedou k závěru, že tato nová úprava není příliš zdařilým legislativním počinem.8)
V současné podobě nepřispívá k právní jistotě v obchodních vztazích. Platí to zejména o ustanovení § 15 odst. 3 obch. zák., který se jeví jako zbytečný a současně věcně nesprávný, a to včetně jemu odpovídajícího přechodného ustanovení. Je v zájmu věci, aby obě ustanovení byla změněna tak, aby naznačené nejasnosti, nepřesnosti a věcné nesprávnosti byly odstraněny. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že provedený rozbor a z něho vyvozované závěry vyjadřují výlučně osobní právní názor autora. Autor je nepovažuje za názory a závěry, které by nemohly být předmětem diskuse.

Poznámky:
l) Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 10., Praha, C. H. Beck, 2005, str. 51 a 53; Bejček, J.: Pět letmých pozastavení nad poslední loňskou novelou obchodního zákoníku, Právní rozhledy č. 11/2005, str. 397.
2) Bejček ve svém článku uvedeném v pozn. č. 1) uvádí: "Po podnikatelově smrti však může prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření a se souhlasem dědiců a (!) se svolením soudu (tedy při současném splnění obou podmínek!). Jde o úpravu evidentně kogentní. Absence souhlasu dědiců nebo soudu by patrně vedla buď k neplatnosti úkonu prokuristy, nebo alespoň k jeho neúčinnosti, byť by jednal v rámci obvyklého hospodaření." Mám za to, že toto tvrzení není formulováno správně a vede k věcné nesprávnosti. Podle něj (zejména jeho poslední věty) by souhlas dědiců a soudu byl potřebný po smrti podnikatele ke všem úkonům prokuristy - i těm, které učinil v rámci obvyklého hospodaření. To však neodpovídá znění § 14 odst. 7 obch. zák., který uvedené souhlasy vyžaduje v poslední větě pouze pro úkony mimo obvyklé hospodaření.
3) Obdobně Bejček, J.: cit. článek, str. 397.
4) K relativní neplatnosti se přiklání Bejček, J., str. 397.
5) Viz Bejček, J., str. 397-398.
6) K této otázce podrobněji Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., str. 52; Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář, Díl I., Praha, Polygon, 2002, str. 114; Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 1. díl, Linde Praha, 1997, str. 128-129.
7) Totéž jako v pozn. č. 6).
8) Patrně jiného názoru je Barák, J.: Institut správce dědictví podle zákona č. 554/2004 Sb. Právní rozhledy č. 3/2005, str. 84 a 84; problémy, na které v tomto článku poukazuji, se však věcně nezabývá.

Doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc.

Zdroj: Právo a podnikání, č. 9/2005, str. 2 až 5

Novinky

Kyberkriminalita

KyberkriminalitaV předkládané monografii autor syntetizoval výsledky svého více než desetiletého sledování nových forem výskytu kriminality spojené s výpočetní technikou, internetem a novými službami informační společnosti. S novinkami v oblasti informační a ...

Cena: 250 KčKOUPIT

ÚZ č. 1221 - Pracovněprávní předpisy, Zaměstnanost, Odškodňování, Odbory, Inspekce práce

ÚZ č. 1221 - Pracovněprávní předpisy, Zaměstnanost, Odškodňování, Odbory, Inspekce prácePublikace obsahuje soubor úplných znění 45 předpisů, které jsou rozděleny do těchto kapitol: prováděcí předpisy k zákoníku práce a některé související předpisy (pracovní doba, dovolená, odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ...

Cena: 117 KčKOUPIT

ÚZ č. 1220 - Sociální zabezpečení

ÚZ č. 1220 - Sociální zabezpečeníPublikace obsahuje 13 předpisů rozdělené do těchto kapitol: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum. Od minulého vydání byly významně změněny ...

Cena: 127 KčKOUPIT

ÚZ č. 1219 - Doprava, přeprava, pozemní komunikace, dráhy

ÚZ č. 1219 - Doprava, přeprava, pozemní komunikace, dráhySoubor 19 předpisů rozdělených do 4 kapitol: silniční doprava; pozemní komunikace; veřejná přeprava cestujících; dráhy. K velkým změnám dochází u zákona o silniční dopravě (115 změn a doplnění) a u zákona o pozemních komunikacích (22 změn a ...

Cena: 149 KčKOUPIT

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.