Váš nákupní košík:  prázdný Přihlášení obchod@sagit.cz

Navigace:  Úvod

Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

Zdroj: Státní zastupitelství, č. 9/2005, str. 14 až 20, autor: JUDr. Jana Zezulková, Ph.D., JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D.

Obsah:

(pokračování z č. 7-8/2005)

II. Část procesněprávní

1. K určení místní příslušnosti státních zástupců k dozoru v přípravném řízení
Podle ustanovení § 37 zákona č. 218/2003 Sb. řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.

Na rozdíl od obecné úpravy místní příslušnosti řízení provádí soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý (dítě mladší patnácti let) bydlí, a nemá-li stálé bydliště, kde se zdržuje. Tato úprava navazuje na úpravu § 295 tr. ř. (účinného do 31. 12. 2003), podle níž může příslušný soud postoupit věc soudu, v jehož obvodě mladistvý bydlí, nebo soudu, u něhož je z jiných důvodů konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější.
Došlo však k poměrně zásadní změně, neboť dosavadní poměr ve prospěch obecné příslušnosti (jak tomu bylo fakticky v praxi, i když smysl ustanovení § 295 tr. ř. byl jiný) byl obrácen do svého protikladu, přednost má tedy zásadně speciální příslušnost určená podle bydliště, pracoviště, atd.

Podle ustanovení § 38 cit. zákona se o všech proviněních mladistvého a proti všem mladistvým, jejichž provinění spolu souvisejí, koná společné řízení, pokud to je vhodné z hlediska všestranného a objektivního objasnění věci, hospodárnosti a rychlosti řízení s přihlédnutím k osobám mladistvých, ohledně nichž se koná společné řízení. Pouze výjimečně lze konat společné řízení proti mladistvému a dospělému, jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není to na újmu mladistvého. Takové společné řízení koná soud pro mládež, a pokud jde o mladistvého, užije se i ve společném řízení ustanovení tohoto zákona. Podle znění důvodové zprávy je v přípravném řízení možno konat společné řízení i s dospělými osobami. Konání společného řízení by však mělo být výjimkou. Naopak zákon o soudnictví ve věcech mládeže vylučuje, že by bylo konáno řízení u dětí mladších patnácti let společně s mladistvými a s dospělými, což vyplývá již z toho, že řízení ve věcech dětí mladších patnácti let je konáno podle předpisů upravujících občanské soudní řízení.

Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit věc soudu pro mládež, u něhož je konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější (§ 39 cit. zákona).
Ustanovení § 37 zákona č. 218/2003 Sb., sice upravuje místní příslušnost soudu pro mládež, ale obdobně je použitelné i pro další orgány činné v trestním řízení.

Přitom je třeba připomenout, že i přesto, že se poukazuje na to, že ustanovení § 37 platí jen pro určení místní příslušnosti soudu pro mládež, je třeba připomenout to, že se "tiše" předpokládalo, že se takto určené místní příslušnosti soudní přizpůsobí i místní příslušnost státního zástupce a i policejního orgánu, což se nakonec také (byť nezřídka se "skřípěním zubů") stalo.
Po provedení prvotní analýzy dopadu ustanovení § 37 (jakož i § 38 a § 39) zákona č. 218/2003 Sb. na státní zastupitelství15) byl přijat názor, že příslušnost státního zástupce by měla následovat příslušnost soudů pro mládež, a to i místní (což se jeví nezpochybnitelným).

Diskutovány pak byly zásadně dva přístupy řešení:
-  první spočíval v ponechání stávající úpravy - s tím že, s ohledem na znění § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, by byli ve věci mladistvých případně činní i dva státní zástupci (pomineme-li extrémní případy změn v přidělení věci a bylo-li možno vycházet z předpokladu, že místo spáchání činu a místo bydliště, pracoviště, atd. se budou lišit - tak tomu samozřejmě nemuselo být ve všech případech, ale ze statistiky státních zastupitelství se tehdy jevilo, že je zcela vyloučeno zjistit přesný poměr případů, kdy tomu tak je, a případů, kdy tomu tak není), v řízení do podání obžaloby jeden a v řízení po podání obžaloby jiný, pokaždé v rámci různých státních zastupitelství, to by se týkalo věcí podle § 17 tr. ř., byť zde by podíl takových věcí mohl být nižší; toto řešení by však mohlo působit komplikace právě v narušení jednotného výkonu dozoru a účasti v řízení před soudem, což je princip, na kterém spočívá novela trestního řádu č. 265/2001 Sb., spolu s dalšími předpisy (srov. například § 20 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb.);
-  druhý přístup se opíral právě o znění ustanovení § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství16) a z něho plynoucí závěr, že příslušnost státních zástupců odpovídá příslušnosti soudů, včetně místní příslušnosti;17) tato varianta však vyžadovala ještě jedno zcela zásadní opatření, bez jehož provedení by vůbec nesplnila účel do něj vkládaný, a to aby stejnou úpravu příslušnosti provedlo Policejní prezidium (což se v té době jevilo jako málo pravděpodobné, ostatně místní příslušnost policejního orgánu byla ještě po celou první polovinu roku 2004 upravena jinak než místní příslušnost státního zástupce).

Zákonná úprava, pokud jde o příslušnost soudu, je vcelku jednoznačná (§ 37 zákona č. 218/2003 Sb.) a v kontextu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství je třeba dovodit totožnou místní příslušnost i pro státního zástupce.

Tu pak shodně vymezuje ustanovení čl. 3 odst. 2 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 10/2003 ze dne 12. prosince 2003, jímž se upravuje postup státních zástupců v trestním řízení ve věcech podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákona o soudnictví ve věcech mládeže), a jímž se mění další pokyny obecné povahy.18)

Určení místní příslušnosti státních zástupců k dozoru v přípravném řízení patří jinak bezesporu k nejproblematičtějším částem zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže.

Novelou závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, kterým se upravuje postup Policie ČR při plnění úkolů v trestním řízení, provedenou závazným pokynem č. 78/2004, se s účinnosti od 1. 7. 2004 místní příslušnost policejního orgánu v řízení proti mladistvému odvozuje od místní příslušnosti soudu pro mládež (§ 37 zákona č. 218/2003 Sb.), a pro podmínky práce Policie ČR byla převzata i dikce čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 (čl. 87). Po přijetí této novely jsou nejčastější připomínky vznášeny k úpravě obsažené v čl. 3 odst. 3, 4 pokynu obecné povahy poř.  č. 10/2003.

Namítáno je, že dodržování principů v citovaných odstavcích čl. 3 je komplikované, složité a negativně se projevuje na rychlosti řízení v trestních věcech těch mladistvých, kteří jsou umístěni do výchovných ústavů. Argumentováno je i tím, že v souvislosti s aplikací tohoto ustanovení pokynu obecné povahy vznikají v praxi závažné problémy, neboť v mnoha případech je vedeno trestní stíhání proti mladistvým, kteří sice byli umístěni do výchovného ústavu za účelem ústavní nebo ochranné výchovy, z tohoto zařízení ale krátce poté utekli nebo se zde při opakovaných útěcích zdržovali jenom zcela sporadicky.

Na druhé straně ovšem nelze přehlédnout, že řada obtíží konstatovaných v podkladových zprávách nižších státních zastupitelství a týkajících se uplatňování interní úpravy v citovaném pokynu obecné povahy je způsobena i nepochopením nebo nesprávnou aplikací čl. 3 odst. 3 a 4 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003.
K výše uvedené problematice je třeba především uvést, že určení místní příslušnosti státního zástupce k výkonu dozoru v přípravném řízení u mladistvého, který vykonává ústavní nebo ochrannou výchovu, bude vždy problematickou záležitostí.

Úprava vyjádřená v čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 byla zvolena právě s ohledem na skutečnost, že trestní (přípravné) řízení je vedeno proti mladistvému, který se v době spáchání provinění nebo v době, kdy se proti němu řízení vede, nalézá ve výchovném zařízení.19) Důvody pro tuto zvláštní úpravu místní příslušnosti státního zástupce k výkonu dozoru byly zejména tyto:
-  v úvahu bylo vzato, že trestní řízení je vedeno proti mladistvému, který, ač má stálé bydliště, se v době spáchání provinění nebo v době, kdy se proti němu řízení vede, v místě svého bydliště nezdržuje, a to z důvodu výkonu nařízené ústavní výchovy nebo uložené ochranné výchovy;
-  řízení v trestní věci mladistvého i probíhající výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy sledují v podstatě stejný cíl, jímž je výchovné působení na mladistvého. Tato okolnost pak zpravidla podmiňuje spolupráci státního zástupce a příslušného školského zařízení, tato spolupráce je v těchto případech nezbytná, účelná a nelze pochybovat, že ji vyžaduje i prospěch mladistvého;
-  z judikatury obecných soudů do 31. 12. 2003 ohledně ustanovení § 295 tr. ř. (ustanovení § 39 zákona č. 218/2003 Sb., je jistou - byť do značné míry převrácenou - obdobou dříve platného ustanovení § 295 tr. ř.)20) je patrno, že jiným důvodem pro postoupení věci podle § 295 tr. ř. může být i okolnost, že mladistvý je umístěn ve výchovném ústavu pro mládež mimo obvod příslušného soudu (např. Rt 36/2001).

Nezbytným předpokladem pro určení místní příslušnosti státního zástupce k výkonu dozoru podle ustanovení čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 je, že jde o pobyt v takovém výchovném zařízení, který není pouze dočasný a svou povahou se bezprostředně blíží stálému bydlišti.

Tyto dvě podmínky (podtrhujeme - pobyt není pouze dočasný a povahou se bezprostředně blíží stálému bydlišti) byly formulovány jednak s ohledem na základní a prvotní hledisko místní přislušnosti soudu podle ustanovení § 37 zákona č. 218/2003 Sb., jímž je místo bydliště21) mladistvého, resp. stálé bydliště mladstvého, jednak byly motivovány snahou vymezit pobyt mladistvého ve školském zařízení i z hlediska jeho trvání. Konkrétně pak o takový pobyt mladistvého ve výchovném zařízení půjde v případech, kdy je již mladistvý umístěn ve školském zařízení - prostřednictvím diagnostického ústavu, a je dán alespoň obecný předpoklad, že v tomto školském zařízení bude probíhat výkon nařízené ústavní výchovy nebo uložené ochranné výchovy.

Ustanovení § 5 odst. 15 zákona č. 109/2002 Sb. stanoví, že při umísťování dítěte se dbá na umístění dítěte co nejblíže bydliště osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte.

Podle ustanovení § 5 odst. 9 zákona č. 109/2002 Sb. přemístit dítě do jiného dětského domova, dětského domova se školou nebo výchovného ústavu může jen diagnostický ústav na základě vlastního podnětu nebo odůvodněné písemné žádosti zařízení, v němž je dítě umístěno, nebo osob odpovědných za výchovu nebo dítěte nebo orgánu sociálně-právní ochrany.22)

O pobyt mladistvého ve výchovném zařízení ve smyslu čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003, však vzhledem k jeho formulaci nepůjde v případě, že se mladistvý nachází v diagnostickém zařízení ve smyslu ustanovení § 5 a násl. zákona č. 109/2002 Sb.,23) neboť, jak již bylo výše uvedeno, prostřednictvím diagnostického ústavu dochází k umísťování dětí do příslušného školského zařízení (tj. dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav).

O pobyt mladistvého ve výchovném zařízení ve smyslu čl. 3 odst. 3 cit. pokynu obecné povahy nepůjde ani v případě, kdy je dítěti ve smyslu § 16 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb. poskytována preventivně výchovná péče střediskem nebo diagnostickým ústavem formou internátních služeb na základě žádosti osob odpovědných za výchovu.24)

Dočasný pobyt mladistvého v diagnostickém ústavu nebo ve středisku neodůvodňuje postup podle čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003, resp. výše zmiňovaný zvláštní způsob určení místní příslušnosti.
Jako další příklad poněkud problematického určení místní příslušnosti je možné uvést případ prezentovaný OSZ v Přerově - v daném případě jde o určení místní příslušností u mladistvého s nařízenou ústavní výchovou, v zařízení pobýval 2 dny, pak byl o letních prázdninách u příbuzných, pak byl týden ve výchovném zařízení, odkud utekl a na útěku se dopustil provinění.

V tomto případě je třeba konstatovat, že se zvláštní způsob určení místní příslušnosti ve vázanosti na krátkodobý pobyt ve výchovném zařízení zjevně neuplatní. Bylo by zapotřebí vycházet z trvalého pobytu určeného podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů (zákona o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

Obdobně i v dalším případech, v nichž pobyt mladistvého v zařízení je převážně dočasný (např. z toho důvodu, že v zařízení nejsou vhodné výchovné programy a zpravidla v souvislosti s novým školním rokem dochází k přemístění chovanců do různých výchovných zařízení v jiném okrese nebo i kraji, je třeba konstatovat, že postup podle čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 Sb. nepřichází v úvahu, resp. na tyto případy citovaná právní úprava v pokynu obecné povahy nedopadá.

Dále je třeba upozornit i na ty případy, kdy se mladistvý dopustí provinění v době útěku z výchovného zařízení a je na základě návrhu státního zástupce vzat soudcem do vazby. V těchto případech také nelze aplikovat čl. 3 odst. 3 tohoto pokynu obecné povahy, neboť v době, kdy mladistvý spáchal provinění, a v době, kdy se proti němu vede trestní řízení, se ve výchovném zařízení, ve kterém měl vykonávat ústavní výchovu, nenacházel a nacházet nebude, neboť je ve vazbě.

Navíc je ještě třeba dodat, že citovaná interní úprava se vůbec o místu výkonu vazby nebo místu výkonu trestního opatření odnětí svobody jako místu, které by se bezprostředně mohlo blížit "stálému bydlišti" mladistvého, nezmiňuje. V tomto případě je dána příslušnost státního zástupce k dozoru podle místa bydliště mladistvého.
Na tomto místě je tedy třeba ještě jednou zdůraznit, že pod pojmem "pobyt, který není pouze dočasný a svou povahou se bezprostředně blíží stálému bydlišti ..." se má na mysli skutečně pobyt, který se zcela jednoznačně přibližuje trvalému pobytu podle zákona č. 133/2000 Sb. Nestačí proto jen dočasný (v trvání např. několika měsíců) pobyt ve věznici nebo ve výchovném zařízení.25) Uvedené kritérium pro určení místní příslušnosti k výkonu dozoru se proto v těchto případech neaplikuje a platí tedy obecné kritérium místa stálého bydliště (nepůjde-li o případ, že by mladistvý takové stálé bydliště neměl, kdy potom by se aplikovala úprava v § 37 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. ve spojení s § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství).

Nutno ještě dodat, že ustanovení poslední věty čl. 3 odst. 3 pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 ("Uvedený způsob určení místní příslušnosti státního zástupce k dozoru se vztahuje i na případy, kdy mladistvý z výchovného zařízení uvedeného ve větě první uprchl.") se může použít jedině tehdy, jsou-li dány zcela jednoznačně podmínky pro tento specifický způsob stanovení příslušnosti, tedy že pobyt mladistvého ve výchovném zařízení se bezprostředně blíží stálému bydlišti.

2. K problematice společného řízení proti mladistvému a dospělému
Zdaleka ne zanedbatelným počtem nižších státních zastupitelství je zastáván výklad, že ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., se týká výhradně řízení před soudem, neplatí tudíž v řízení přípravném, ve kterém postupují orgány činné v trestním řízení podle ustanovení § 20 tr. ř.

Jinak řečeno, v řízení přípravném je možné konat společné řízení s mladistvými i dospělými osobami bez jakýchkoliv omezení, resp. v souladu s výše citovanou obecnou procesní úpravou.

Domníváme se, že dosah ustanovení § 38 odst. 2 citovaného zákona (stejně tak jako ustanovení § 38 odst. 1) je širší a týká se i přípravného řízení.

V tomto ohledu je totiž naprosto zřejmé, že například úprava obsažená v ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. je speciální vůči § 20 odst. 1 tr. ř. o společném řízení.
O tom, že toto ustanovení je aplikovatelné nejen v řízení před soudem, ale i v přípravném řízení, není podle našeho názoru pochybností.

Byť se ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. zmiňuje o tom (ve druhé větě), že "takové společné řízení koná soud pro mládež, a pokud jde o mladistvého, užije se i ve společném řízení ustanovení zákona č. 218/2003 Sb.," a byť v § 38 odst. 3 cit. zákona se naznačuje možnost, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 38 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., a přesto byla podána společná obžaloba na mladistvého a dospělého atd., přesto by i v přípravném řízení v případě konání společného řízení (stíhání) mladistvého a dospělého, měly být podmínky úpravy (§ 38 odst. 2 cit. zákona) zkoumány.

Věta druhá ustanovení § 38 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., se týká výlučně stadia projednání trestní věci v řízení před soudem (žádný státní zástupce pro mládež, atd., neexistuje), což nebrání použitelnosti zbytku celého odstavce.

Nadto výše uvedený výklad není v souladu se zněním čl. 5 odst. 2, věty první, pokynu obecné povahy poř. č. 10/2003 (což je pochopitelně pouze podpůrný argument, protože při případném střetu úpravy interní a zákonné má jednoznačně přednost zákon, a to i za předpokladu, že by výklad určitého ustanovení zákona byl dodatečně změněn).

Pokud se tedy jedná o společné řízení vedené proti mladistvému a dospělému, je podle našeho názoru zapotřebí dodržovat zásadu, že taková řízení je nutno vést odděleně, pouze výjimečně je možno konat společné řízení, jak má na mysli ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb.26)
V takovýchto případech společného řízení je při rozhodování o místní příslušnosti prioritní bydliště mladistvého.

3. K obhajobě mladistvého
Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, posunuje počátek nutné obhajoby u mladistvých v přípravném řízení do stadia před zahájením trestního stíhání, jestliže stanoví, že mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně neodkladných a neopakovatelných úkonů.

Výkladové a aplikační problémy přetrvávají ve vztahu k otázce, zda a od jakého okamžiku je nezbytné zajistit obhajobu mladistvého v případech některých prvotních neodkladných a neopakovatelných úkonů, kdy se teprve zjišťuje, kdo má být pachatelem určitého deliktního jednání (např. při realizaci rekognice, domovní prohlídky či odposlechu telekomunikačního provozu).

Je zastáván názor, že pokud tyto úkony bezprostředně směřují k usvědčení či ztotožnění mladistvého (podezřelého) jakožto pachatele konkrétního provinění, je na místě, aby měl obhájce již od počátku provádění těchto prvotních úkonů.

Je proto vesměs volen takový praktický postup, že v případech, kdy byl mladistvý zadržen (předveden) jako podezřelá osoba (srov. ustanovení § 75, 76 trestního řádu), respektive od momentu, kdy byl policejním orgánem jako podezřelý vyslýchán k jednání, kterého se měl podle skutečností zjištěných policejním prověřováním dopustit, je již zajišťována účast obhajoby.

Naopak pokud mladistvý toliko podával vysvětlení (ustanovení § 158 tr. ř.) k policií prověřované trestní věci, nebyl výslechu účasten jeho obhájce a právo na obhajobu měl mladistvý zajištěno až od doby, kdy se při podání vysvětlení zjistilo, že se měl dopustit provinění.

V tomto případě je výslech již podezřelého mladistvého neprodleně ukončen a mladistvý je, mimo jiné, poučen (§ 42 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb.) o možnosti si zvolit obhájce, event. o povinnosti mu obhájce ustanovit k jeho dalšímu výslechu, který se již konal většinou poté, co bylo vůči mladistvému zahájeno trestní stíhání.
Sama o sobě skutečnost, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení sepsaného policejním orgánem dle ustanovení § 158 odst. 3, věty první, tr. ř. je uvedeno jméno mladistvého, ještě neznamená, že se jedná o úkon (nebo opatření) prováděný proti mladistvému.27)

Naproti tomu postup, kdy k ustanovování obhájců mladistvým dochází až v procesním postavení obviněného s odůvodněním, že podání vysvětlení nemá procesní závaznost, porušuje právo mladistvého na obhajobu, neboť popírá zásadní rozdíl mezi obhajobou mladistvých a obhajobou dospělých obviněných.28)

4. K otázce přípustnosti konání přípravného řízení ve věcech dětí mladších než 15 let
V této již poslední části našeho příspěvku chceme alespoň krátce reagovat na názor publikovaný v odborné literatuře,29) podle něhož je pokyn obecné povahy poř. č. 10/2003 v části pojednávající o postupu státního zástupce při prověřování skutečností nasvědčujících spáchání činu jinak trestného dítětem mladším než patnáct let před podáním návrhu na zahájení řízení o uložení opatření takovému dítěti podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. (čl. 58-60) protiústavní.

Autor v poznámce citovaného článku vychází z toho, že provádění úkonů trestního řízení poté, co vyšlo najevo, že podezřelým je dítě mladší než 15 let, je v rozporu se zákonem a že použití těchto důkazů u soudního jednání je pak absolutně vyloučeno, neboť byly získány nezákonným způsobem. Má se tedy za to, že proti osobě mladší než 15 let nelze vůbec vést trestní řízení.

K tomu je však třeba uvést následující: Nejprve je třeba poukázat na to, že jakkoliv není pochyb o tom, že je nutné odlišit postavení mladistvého v trestním řízení a dítěte mladšího než patnáct let, které pro své jednání není trestně odpovědné (kdy u tohoto dítěte jde o řízení občanskoprávní, jehož základním cílem není prokázat dítěti vinu, ale učinit opatření, aby byla nadále zajištěna jeho řádná výchova a vytvořeny předpoklady pro jeho příznivý vývoj), nic to nemění na skutečnosti, že prokázání toho, že se dítě dopustilo činu jinak trestného, je zákonnou podmínkou, která musí být splněna, aby byla uložena opatření uvedená v § 93 zákona č. 218/2003 Sb. Pokud by ve věci týkajících se osob mladších než 15 let nebylo možno vést trestní řízení, nezbývalo by, než novelizovat zákon č. 218/2003 Sb. tak, aby obsahoval instituty, případně orgány, které by nahradily dosavadní způsoby získávání důkazů a objasňování činu jinak trestného, a vymezily, jaké subjekty by tuto činnost prováděly.

Dále je třeba uvést, že vysloveně nelze říci, že by neodkladné, neopakovatelné, popř. další úkony potřebné ke zjištění podmínky potřebné k podání návrhu dle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. byly prováděny "proti" dítěti mladšímu než 15 let. Dítě mladší než 15 let jistě nevystupuje v přípravném řízení, které je v této souvislosti konáno, jako "obviněný", ale ani jako "podezřelý".

Přípravné řízení, které policejní orgán,30) popř. i státní zástupce31) je povinen konat o každém trestném činu (srov. úpravu zejména § 2 odst. 4, § 158 odst. 1, 2, 3, § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř., kterou je možno ve spojení s úpravou obsaženou v § 90 odst. 1, větě druhé, zákona č. 218/2003 Sb. - srov. slova "jakmile se dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek věku trestně odpovědná" - vykládat plně v souladu s již citovanými ustanoveními trestního řádu), se v případech, kdy na počátku řízení zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že by podezřelým mohlo být i dítě mladší než 15 let, koná zásadně "ve věci".

Právní úprava neobsahuje žádný institut "sdělení obvinění" dítěti mladšímu než 15 let. Za situace, kdy citovaná ustanovení zákonů o policii, o státním zastupitelství i trestního řádu (která nebyla zákonem č. 218/2003 Sb., nijak dotčena, což je třeba zvlášť zdůraznit) ukládají dokonce povinnost konat jak policejnímu orgánu, tak i státnímu zástupci, přípravné řízení, a to až do okamžiku, kdy bude zjištěno, že činu jinak trestného se dopustila osoba mladší než patnáct let, je třeba výklad provedený v článku v časopisu Trestněprávní revue č. 7/2004 zásadně odmítnout.

Ostatně i pokyn obecné povahy poř. č. 10/2003 v čl. 62 vychází ze shora naznačené koncepce, totiž že není jen právem, ale dokonce i povinností orgánů činných v trestním řízení konat přípravné řízení i ve věcech, v nichž okolnosti případu nasvědčují, že podezřelým by mohlo být dítě mladší než 15 let. Tomu např. odpovídá i označení citovaného článku - "Zvláštnosti dozoru státního zástupce v prověřování konaném ve věcech trestně neodpovědných dětí", stejně tak jako jeho obsah.

Podrobnější úprava byla zvolena právě z toho důvodu, že v době přípravy pokynu obecné povahy se objevovaly některé nesprávné názory spočívající v tom, že ve věcech dětí mladších než 15 let se nemá konat přípravné řízení a jakmile policejní orgán zjistí, že by v úvahu mohlo jako pachatel přicházet i dítě mladší než 15 let, neprodleně předloží věc státnímu zastupitelství, aniž by činil jakékoliv úkony nebo vydával usnesení o odložení věci podle ustanovení § 159a odst. 2 tr. ř. s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř.

Je však nutno vycházet z jednoznačného stanoviska, že naopak povinností policejního orgánu je věc v přípravném řízení (které je v souladu s principy racionální úpravy a určité legislativní techniky upraveno v trestním řádu, a nikoliv v zákoně č. 218/2003 Sb., či dokonce - což by bylo ovšem zcela nepřijatelné, protože není snad třeba podrobněji rozvádět, kdy je zahájeno občanské soudní řízení, a to i to, které je zahajováno v řízení dle hlavy III zákona č. 218/2003 Sb. - v občanském soudním řádu) prověřovat, provést všechny úkony potřebné k objasnění věci v rozsahu vyplývajícím z § 90 odst. 1, věty druhé, zákona č. 218/2003 Sb., a nakonec vydat usnesení o odložení věci podle ustanovení § 159a odst. 2 tr. ř. (ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d/ tr. ř.).
Jakýkoliv jiný postup by představoval zřejmé porušení zákona.

Poznámky:
15) V období bezprostředně předcházejícím nabytí účinnosti zákona č. 218/2003 Sb. (ale poté, kdy již byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů).
16) Jež zřejmě tvůrci zákona č. 218/2003 Sb. příliš nevzali v úvahu.
17) Není proto třeba provedení zvláštní úpravy v jednacím řádu státního zastupitelství.
18) Viz čl. 3 odst. 2, podle něhož k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním ve věcech, v nichž se vede trestní řízení proti mladistvému podle zákona č. 218/2003 Sb., je místně příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, v jehož obvodu mladistvý, proti kterému je řízení vedeno, bydlí, a nemá-li stálé bydliště, státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo je-li takové místo mimo území České republiky, je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
19) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.
20) V této souvislosti je třeba konstatovat, že ustanovením § 37 zákona č. 218/2003 Sb. je možnost použití postoupení věci mladistvého podle § 39 zákona č. 218/2003 Sb. podstatně zúžena. Bude však přicházet v úvahu postoupení věci mladistvého, který má stálé bydliště, soudu pro mládež podle místa, kde se dlouhodobě zdržuje.
21) Pojem bydliště lze v zásadě vykládat jako trvalý pobyt podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů. V ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. je rozlišeno stálé bydliště a místo, kde se mladistvý zdržuje, což je místo, kde mladistvý fakticky pobývá, aniž by tam byl přihlášen k trvalému pobytu.
22) Jedná-li se o přemístění mimo územní obvod diagnostického ústavu, postupuje se podle ustanovení § 5 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., podle něhož do dětského domova, dětského domova se školou a výchovného ústavu mohou být děti umístěny pouze diagnostickým ústavem, v jehož územním obvodu se dětský domov, dětský domov se školou nebo výchovný ústav nachází.
 Umístit dítě do některého z uvedených zařízení v územním obvodu jiného diagnostického ústavu lze po předchozí dohodě diagnostického ústavu, v jehož péči se dítě nachází, s územně příslušným diagnostickým ústavem a orgánem sociálně-právní ochrany, který dítě eviduje. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o umístění dítěte do příslušného zařízení ministerstvo na návrh diagnostického ústavu, v jehož péči se dítě nachází, a s přihlédnutím k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany, který dítě eviduje.
23) Pobyt dítěte v diagnostickém ústavu podle ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb. trvá zpravidla 8 týdnů.
24) Podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 109/2002 Sb. internátní pobyt trvá zpravidla 8 týdnů.
25) Jak tomu zpravidla (pokud jde o předpokládanou délku trvání vazby) bude u mladistvých obviněných.
26) Na druhé straně je nutno zdůraznit, že konání společného řízení proti mladistvému a dospělému - byť za podmínek stanovených v § 38 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. - vyloučeno není. Je-li možno důvodně shledat tyto okolnosti (tj. že konání společného řízení je nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není to na újmu mladistvého), pak lze podle této úpravy postupovat.
27) Záznam o zahájení úkonů trestního řízení (§ 158 odst. 3, věta první, tr. ř.) nelze považovat za úkon, který by směřoval proti mladistvému. Nejde o žádnou obdobu zahájení trestního stíhání "ve věci", ale o úkon, který plní funkci iniciační (z hlediska toho, že od toho momentu, nejedná-li se o případ, kdy jsou prováděny neodkladné nebo neopakovatelné úkony ve smyslu § 158 odst. 3, věty třetí, tr. ř., lze provádět úkony dle trestního řádu - úprava v § 158 odst. 1 a 2 tr. ř. z tohoto pohledu nehraje roli) a funkci informační (pro státního zástupce, protože od tohoto okamžiku začíná vykonávat dozor, pokud nezapočal již po doručení protokolů o neodkladných a neopakovatelných úkonech). Záznam se nesděluje podezřelému, ani jiným osobám, nemá povahu rozhodnutí podle trestního řádu.
 Komentář k zákonu č. 218/2003 Sb., citovaný v předcházejících poznámkách pod čarou (s. 446-447), kromě toho, že uvádí výslovně, že posunuje oproti platné úpravě, která u mladistvých stejně jako u dospělých vztahovala nutnou obhajobu až k okamžiku zahájení trestního stíhání (§ 160 Tr. ř.), počátek nutné obhajoby hluboko před zahájením trestního stíhání, a to do stadia postupu před zahájením trestního stíhání, současně vysvětluje blíže pojmy "opatření" (jde o opatření ve smyslu ustanovení § 2 písm. e/ zákona č. 218/2003 Sb., z nichž v přípravném řízení přicházejí v úvahu toliko výchovná opatření) a "úkony", vykonávané proti němu (procesní úkony, jež jsou vůči mladistvému prováděny již při postupu před zahájením trestního stíhání jako proti podezřelému - tedy z pohledu např. výkl. stan. č. 13/2003 Sb. v. s. NSZ - i jako proti podezřelému v materiálním smyslu - vedle případů, kdy jde o zadrženého podezřelého nebo podezřelého ve zkráceném přípravném řízení; nejedná se o případy, kdy např. mladistvý podává vysvětlení v postavení "svědka"). Nadto ještě platí podmínka, že provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění obhájce o něm nelze zajistit (obě podmínky by musely být splněny kumulativně).
28) Na závěr k této problematice poukazujeme na znění § 158 odst. 4 tr. ř. zakotvující právo na právní pomoc advokáta při podávání vysvětlení (viz i čl. 37 odst. 2 LPS a nálezy sp. zn. II. ÚS 98/95, II. ÚS 386/04, když naposledy citovaný nález se týká výpovědi svědka).
29) Srov. Válková, H., Sotolář, A.: Čin jinak trestný a možné reakce na něj v systému soudnictví ve věcech mládeže, Trestněprávní revue 2004, č. 7, s. 197 (autorem příslušné části článku je A. Sotolář).
30) Viz zejména § 2 odst. 1 písm. d) zákona o policii.
31) Úloha státního zástupce ovšem spočívá především ve funkci dozorové (zde nutno poukázat i na znění § 2 odst. 1 zákona o státním zastupitelství - "Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.").

JUDr. Jana Zezulková, Ph.D., JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D.

Zdroj: Státní zastupitelství, č. 9/2005, str. 14 až 20

Novinky

ÚZ č. 1189 - Zemědělství, Vinařství, Lesnictví, Myslivost, Rybářství, Ochrana zvířat

ÚZ č. 1189 - Zemědělství, Vinařství, Lesnictví, Myslivost, Rybářství, Ochrana zvířatRozsáhlý soubor 19 nejdůležitějších zákonů, z nichž 8 bylo od minulého vydání změněno, a to i vícekrát. Velké změny nastaly v zákoně o vinohradnictví a vinařství, v zákoně o hnojivech, v plemenářském zákoně, v zákoně o obchodu s reprodukčním ...

Cena: 279 KčKOUPIT

Rodinné právo, 2. vydání

Rodinné právo, 2. vydání Druhé vydání učebnice rodinného práva je aktualizované, v některých částech i podstatně přepracované. V aktualizovaném vydání bylo nutné reagovat na nemnohé legislativní změny, které se však rodinného práva významně dotkly. Některé uvedené ...

Cena: 850 KčKOUPIT

ÚZ č. 1188 - Insolvence, Ochrana hospodářské soutěže, Veřejná podpora, Významná tržní síla

ÚZ č. 1188 - Insolvence, Ochrana hospodářské soutěže, Veřejná podpora, Významná tržní sílaPublikace obsahuje kompletní soubor předpisů regulujících ochranu tržních i netržních subjektů. Velkými změnami byl od minulého vydání dotčen zejména insolvenční zákon a zákon o insolvenčních správcích, a to s účinností od 1. 7. 2017. ...

Cena: 99 KčKOUPIT

ÚZ č. 1187 - Trestní předpisy

ÚZ č. 1187 - Trestní předpisyPublikace obsahuje aktuální znění 26 předpisů rozdělených do sedmi kapitol: trestní předpisy, výkon trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, výkon vazby, probační a mediační služba, oběti trestných činů a rozhodnutí prezidenta republiky o ...

Cena: 199 KčKOUPIT

Provozovatel

Nakladatelství Sagit, a. s.
Horní 457/1, 700 30 Ostrava-Hrabůvka
Společnost je zapsaná v obchodním
rejstříku vedeném KS v Ostravě,
oddíl B, vložka 3086.
IČ: 277 76 981
DIČ: CZ27776981

Telefony


Zásilkový obchod: 558 944 614
Předplatné ÚZ: 558 944 615
Software: 558 944 629
Knihkupci: 558 944 621
Inzerce: 558 944 634

E-maily


Zásilkový obchod: obchod@sagit.cz
Předplatné ÚZ: predplatne@sagit.cz
Software: software@sagit.cz
Knihkupci: knihkupci@sagit.cz
Inzerce: inzerce@sagit.cz

Obchodní podmínky

© 1996–2017 Nakladatelství Sagit, a. s. Všechna práva vyhrazena.